Žárlivost na děti

Vážená paní doktorko, ráda bych Vás poprosila o radu, jak se zbavit odmítavích pocitů ke své matce, ke svým blízkým. Mám tři děti ve věku 7,5, 2 roky, jsem tudíž osmý rok na mateřské dovolené.Můj současný životní styl je dětem zcela podřízen. Děti nechodí do školky, ani nejstarší dcera do školy (učím jí doma). Před třemi roky jsme přestěhovali do vzdálenějšího místa od bydliště mých rodičů a proto začala moje maminka k nám jezdit na návštěvy (asi týdenní, přibližně po měsíci). Do té doby jsem s dětmi trávívala téměř tu samou dobu u svých rodičů.Od doby kdy k nám maminka začala jezdit, jsem si čím dál více uvědomovovala nepříjemné pocity.Přála jsem si, aby už odjela, aby přijela později než jak měla naplánováno. Dlouho jsem se snažila nedát na sobě nic poznat, aby maminku mé odmítání nemrzelo. Když mně ale jednou v telefonu řekla, že se k nám chystá, byla to pro mě tak šokující nepříjemná informace , že jsem to nevydržela a řekla jsem mamince, že na to nejsem psychicky připravená a že bych chtěla, aby přijela později.Druhý den odpoledne, když jsme s dětmi vyšly po odpoledním spánku z pokojíčku, čekalo nás překvapení - maminka.Ve mně se cosi zlomilo, cítila jsem obrovskou nesympatii vůči mamince, cítila jsem se zcela v zajetí, bez práva rozhodování. Své rozhořčení jsem mamince sdělila,ona argumentovala tím, že se chce jezdit dívat na své potomky a já jí to nemohu upírat neboť jsem její dcera.Viděla jsem, že jí mé odmítnutí nesmírně mrzí a bylo mi jí velmi líto.Od té doby se již několik týdnů předem netěším na to až maminka přijede.Dlouho jsem pátrala po původu a příčině mých pocitů a až nyní mne začalo napadat, zda není vše způsobeno žárlivostí na děti. Jestli jsem si je (tím, že jsou nyní středobodem mého bytí) podvědomě nepřivlastnila a neberu mou maminku jako soka ve vztahu k dětem. Napadá mě to nyní, neboť se mi zdá, že stejně odmítavé pocity začínám mít i k mému muži. Ten je pracovně velmi vytížen a výchovu dětí necháva zcela na mě.Starší děti jej vždy vnímaly spíš jako návštěvu,než jako člena rodiny,ale nejmladší synek si jej oblíbil,často se na něj ptá. A já shledávám, že jsem ráda, když muž odjede pracovně na delší dobu ... Žárlím na své děti? Může se míra žárlivosti zvyšovat? Je potřeba včas zarazit? Jde to vůbec? Pokud ano, můžete mi poradit jak?
S díky a pozdravem Dana Buriánová