Krize

Je mi 34 let, na dítě jsme čekali 10 let. Těď mám konečně to po čem jsem marně toužila a přišlo to, když už jsem ani nevěřila.Celé těhotenství jsem proležela a přibrala 25 kilo, ale strašně jsem se těšila na miminko. Vůbec jsem netušila, co mě čeká. Vrstevnicím již děti odrastly, vzpomínaly jen na to hezké, a já nevěděla co mě čeká. Po měsících najednou přišel šok. Problémy s kojením, nevyspání, zdravotní problémy, neochotný manžel a babičky, jsem na mimi úplně sama.Teď přišla totální krize.Dítěti se snažím maximálně věnovat, denně cvičíme, plaveme, jezdíme na výlety, tak proč jsem najednou něšťastná, najednou je to úplně něco jiného, než jsem si představovala, cítím strašné vyčerpání a únavu. Co jsem doma, přibrala jsem navíc 10 kg, z čehož jsem zoufalá. Rodina říka: choď cvičit, nejez, ale po neprospané noci, když si mimi po obědě zdřímne, nemám naprosto chut jít cvičit, natož ještě hladovět.Navíc mi nikdo dítě nepohlídá, všude ho vláčím ssebou, na agenturu, nebo jesličky si myslím, že ještě není čas, snad kolem roku.Když listuji v tomto foru, přepadají mě ještě větší deprese,když čtu, jak jsou všichni štastní. Nechápu. Napište mi, prosím, zda jste opravdu tak štastné a nepřepadají ás někdy deprase, nebo krize z nevyspání, z přibraných kil, líných babiček, atd. Díky Jiřina