Plakající miminka - jak se nezbláznit a neuhlodat sebevýčitkami

řvou... oba mý drazí chlapečci. tedy jeníček je zatím vcelku stanrardní miminko, nějaký ten pláč se koná, ale v kombinaci s uječeným jindříškem je to docela masakr. a starší si taky žádá svoje, domácnost, chlap chce oběd na čas... uf!
často si čtu ty rady, jak dítěti dopřát kontakt, chovat. jenže jak se to dělá u dvou?jasně, můžu je chovat oba, ale to si pak už ani neutřu nudli. starší taky by občas rádo jedlo. navíc na jindru ani to chování nepůsobí, on řve i při chování. prso dávám na uklidněnou jen vyjímečně, nechci aby to dopadlo jako u syna, kdy neusnul jinak než u prsu a já musela neustále ležet u něj. usínají v případ únavy ovšem pěkně. jenže oni se do ní potřebují prořvat. zatím to řeším dle svých sil a možností chováním i odložením a nechánm řvát. jenže občas tro je dost nápor na nervy, občas se mnou cloumají výčitky, že to přeci nějak udělat MUSÍM, jinak trvale poškodím vývoj dítěte, bude chudák separovaný, nešťastný, v agónii... no prostě to, co se tady maminkám s dětmi radí.