Re: možná vhodná knížka

Vanko,
kopíruji y Tvých příspěvků:

......snad i proto že jsem velmi dobře věděla jaké to je mít nemocné dítě, jaké je to zoufalství když mu nemůžete pomoci. Znám dobře ten pocit, kdy se člověk modlí a vím jaké je to upřímě říkat: vem si raději mne.

.....Mrtvému nic dávat nechci - ano, protože není co mu dávat. Zůstali vzpomínky, strach zda jsem lásky dala dost a víra v to, že náš vztah bude jednou pokračovat.

Já z toho také usoudila, že jsi prošla stejnou zkušeností jako některé maminky zde. Pokud by to byla pravda, celkem by mne Tvůj "tvrdý zdravý a správný" přístup k truchlení zarážel.

Já si i myslím, že Mili už asi po narození Tomáška vyloženě netruchlí. Je tu bolest, která nepřejde nikdy. A Tyjí tu vyčítáš přílišné prožívání. Já i jiní zde v tom vidíme právě to pozitivum, že Mili se vypíše tady a patrně jí to pomůže ten svůj smutek neventilovat právě v běžném životě s rodinou.

A věta, že se to tu zvrhává v soutěž kdo co zažil horšího???????

Ano napadám Tě. Tvoje příspěvky mi opravdu přijdou neskutečně tvrdé. A evidentně vidíš z dalších příspěvků, že nejen mě.

Tvoje vyjadřování - ad soutěž? Soutěžit co je horší? To tedy opravdu už nemůžeš myslet vážně!!!
Nic na světě není horší než smrt dítěte. Každý psycholog Ti potvrdí, že je to ta nejstrašnější rána, kterou může člověk od života dostat. I pokud zemře dítě, které je už dospělé a rodiče ho přežijí - je to úplně jiná forma smutku, jinak se prožívá a jinak se s tím člověk vyrovnává.

Ano, zde na rodině jsou opravdu šílené příběhy. Ale postižené dítě pořád žije (pokud zemře, pochybuju, že rodiče nebudou celý život cítit tu ránu), pokud je dítě vážně nemocné je to hrozné, ale je tu s Tebou. Pokud někdo někoho týrá - dospělý má možnost se bránit, pokud je to dítě, je tu šance, že se mu dostane pomoci od okolí. Tím nijak tyto tragédie nezlehčuji. Svým způsobem je to snad i horší - týrané dítě trpí, nemá milující rodiče.
Milenka měla po tu dobu co mezi námi byla úžasnou rodinu, úžasnou maminku.

Ale tady se řeší to, co teď cítí ta máma, která dítě milovala nade všechno na světě a přišla o něj. A hrozně bolestivým způsobem. Jak můžeš vůbec používat pro takovéto případy slovo soutěž????

Vanko,
ano máš právo na veřejnou diskuzi napsat jakýkoli svůj názor - ale teď Tě opravdu PROSÍM - další svoje rady do života už Mili neposkytuj. Tvůj přístup je opravdu dost drsný.

A pokud zemře malé dítě - v případě Milenky ještě ke všemu kvůli evidentnímu selhání lékaře - tak si stojím za tím, že není normální aby se s tím člověk dokázal vyrovnat stylem - stalo se , život jde dál. Což shrnuto vyplývá z Tvých příspěvků. To jsi zde Mili sdělila. Dostatečně.

Já si i myslím, že Mili už po narození Tomáška vyloženě netruchlí. Je tu bolest, která nepřejde nikdy. A Ty jí tu vyčítáš přílišné prožívání.
Já i jiní zde v tom vidíme právě to pozitivum, že Mili se vypíše tady. A patrně jí to pomůže ten svůj smutek neventilovat právě v běžném životě s rodinou.