| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Divoký klučina místo hodné holčičky

 Celkem 171 názorů.
 Mili+5 


Téma: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(7.8.2009 20:41:55)
Holky, já se jdu vybrečet. Neobviňujte mě prosím z nevděčnosti. Já si uvědomuji plně, že Tomíček za to nemůže a že ho musím mít ráda takového, jaký je a taky ho ráda mám, ale musím to ze sebe dostat, dnes mě došly síly.

Já jsem měla takovou hodnou holčičku, něžnou, poslušnou, mazlivou, co mi pořád neutíkala a nerozbíjela a nerozhazovala věci, když jsem jí brala do náruče, tak natahovala ručičky a přitulila se ke mě. Říkala jsem si, jak jsem vděčná, že na stará kolena, kdy už těch sil nemám tolik, jsem dostala takové zlatíčko, co je pořád se mnou a dokáže poslechnout, když se mu řekne, nemusím za ní všude lítat a všechno před ní schovávat. No a tuhle hodnou holčičku už nemám, za to mám poděsa, který všude vleze, všechno strhne, rozhází, rozleje, než se mi podaří uklidit jedna jeho lumpárna, udělá 3 další, utíká mi, žádné ne nesmíš na něj neplatí, ani jedna na zadek nepomáhá a ani se mazlit nechce, odtahuje se, když ho chci vzít do náruče, abych ho třeba uložila, tak místo, aby natáhl ruce, tak se superhbitě obrátí na břicho a zdrhá. On se vysloveně brání něze, všechno s ním musím dělat silou, dát ho do postýlky, znamená ho nejdřív ulovit a pak z posledních sil mých 41 letých rukou a zad ho nacpat do postýlky.
Uááááá, chci Milenku, tohle je snad nad moje síly. ~d~

P.S. Radou, jak na takového lumpíka, aby s ním byl ten život jednodušší, rozhodně nepohrdnu.~;)
 Mirka99 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(7.8.2009 20:52:58)
Mili, radu nemám. Ale mám takovéhle kluky dva, jen to lítá, nesedne si to, ani s hračkami si nehrají a na co sáhnou, tam je pohroma. Ale teda ti moji se mazlej, tak si vlastně nemám na co stěžovat ~;) Vydrž, ono ti teda nic jiného nezbude ~:-D
Ale stejně jsou to zlatíčka ....
 Adámkovci 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(7.8.2009 20:57:50)
Mili kolik mu je?Já mám od miminka taky neposedu...Hrozný bylo když měl asi 1,5 - 2 roky.Nikde nevydržel,neposeděl,neudělal krok v klidu-pořád běhal-od místa k místu.Hrát si vydržel tak 5 minut a to už mi bylo divný co kde vyvádí.Jediný řešení bylo-jak to šlo-tak s ním ven.Mezi děti...kamkoliv.Prostě ho utahat.
 Mili+5 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(7.8.2009 21:03:14)
Je mu akorát, jak píšeš.~t~21 měsíců. Venku jsme hodně, máme u domu zahrádku nebo na procházky, ale jeho akční rádius je obrovský a že máma za ním nejde, ho teda vůbec nezajímá a vůbec se nebojí, do všeho se vrhá po hlavě. Oba nejstarší byli něco podobného, ale to mi bylo kousek přes 20 a nebyla jsem z nich tak vyřízená.
 Teraza Horáková 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(7.8.2009 21:07:59)
Mili, ony ty síly jsou nám nějak divně rozvrženy, což? :-)))) já to chápu. Kluky jsme měla přiměřeně věku (rozum nemám dodnes :-)) ale manžel je o dost starší a OPRAVDU, ALE OPRAVDU na spoustu věcí prostě nemá.

Hlavně trpělivost nějak chybí - to nesrovnávám s Tebou, ani nerýpu, prostě fakt, opotřebení.

Takže například na úkoly odjakživa máme mámu, na blbosti vlastně taky, na mazlení oba, a táta třeba vaří :-)) nebo shání něco, po čem děsně touží dětská srdce nebo plánuje bojovku (realizace je už moje) atd.
p.s. ani si nestěžuju, osobně mám pocit, že v necelých 40-ti už bych na miminko asi neměla a znám maminky, co si tenhle věk a voňavé miminko nemůžou vynachválit.

To je prostě únava (moje už asi až do důchodu), Tvoje přechodná. Takže až odpadne, zkus příjemnou koupel a hezkou knížku, máš-li možnost, myslím, že tím, že si tu popovídáš, že v tom nejsi sama to taky řešíš docela dobře. Alespoň mně to tedy pomáhá moc, vědět, že v tom člověk není sám a že nemám zase až tak strašné děti.

 Adámkovci 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(7.8.2009 21:20:46)
Jo,tak tohle období jsem nejednou měla takový stavy a kolikrát jsem si i pobulela. ~n~ Opravdu ho mám ráda,ale bylo to šílený.Nedalo se uvařit-protože by okamžitě míchal horkou polívkou...nedalo se pověsit prádlo na balkoně -protože by hned lezl na zábradlí...žehlit už vůbec ne-protože "pálí" bylo něco jako-klidně si na to sáhni...spoustu domácích prací jsem se naučila dělat v klidu až když usnul-nebál se taky ničeho-žádnej pud sebezáchovy,žádnej strach.Zdrhal jak se dalo...Nehrál si s hračkama,spíš vymýšlel hrozný blbiny který jsem pak já dvě hodiny uklízela...Byl rád když jsem mu četla,ale sedět nevydržel-aspon si u toho pochodoval...Jednou jsem usnula když jsem mu četla,vzbudilo mě ticho-úplně jsem vylítla-on skloněnej nade mnou-v ruce rtěnku a make-up a matlal mě tím.Pusu jsem měla jak klaun a hnědá jsem byla jak od moře...V zrcadle jsem nevěřila vlastním očím...Jsou to raubíři ty naše zlatíčka...někdy je toho na jednu mámu víc jak dost.
 Mili+5 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(7.8.2009 21:30:35)
Holky, doufám, že to nebude znít škodolibě, ale při vašich popisech se řehtám, člověka to povzbudí, když vidí, že v tom není sám.
Opatření děláme, co se dá, jenže ono se toho už moc nedá, miláček už dosáhne na kliku a otevře každé dveře, co nejsou zavřené. Na to, že dosáhnout se dá i hooodně vysoko, když si přisunu cokoliv, na co se dá stoupnout, už taky přišel. Jediné opatření, které mi přeci jen zatím ulehčuje život, je mříž do kuchyně, že na mě může koukat, ale nemůže za mnou. Popíšu, jak to vypadá, když náhodou vběhne do kuchyně dřív, než stačím dát mříž. Bleskurychle otevře mrazák a ledničku, naprogramuje myčku a pustí ji, zapne všechny plotýnky a troubu, vyhází pár věcí ze skříní a vychol kolečka je pohrabat se v odpadkovém koši.
 Adámkovci 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(7.8.2009 21:44:06)
Tak to nemá chybu.~t~ U nás v nestřeženým okamžiku-a byla to opravdu jen minutka - vylezl po šuplíkách na kuchynskou pracovní desku a raboval co je v hořejších skřínkách.Když jsem ho tam viděla-myslela jsem že padnu.
 Mili+5 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(7.8.2009 21:49:02)
Tak tuhle zkušenost mám taky, ale s druhorozeným Míšou, vylezl na linku, normálně se vydrápal po dvířkách, vlezl si do dřezu a pustil si na sebe vodu, ještě že nebyla horká.
 Adámkovci 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(7.8.2009 21:51:38)
~R^~t~
 Adámkovci 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(7.8.2009 21:50:00)
Pračka ho taky lákala-asi jako všechno ostatní...vysvětlování....domlouvání...plácnout přez ruku...nepomohlo nic.Musela jsem se smířit s tím že když budu prát na 40-prostě se mi bude občas stávat že vyvářím...~t~
 Adámkovci 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(7.8.2009 21:54:00)
Je to síla a mnohá mamina si říká že mám prostě nevychovaný dítě,ale já se opravdu snažila a snažím....kdo nezažije nepochopí.
 Mili+5 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(7.8.2009 21:57:43)
JJ přesně, kdo nezažije, nepochopí. Já mám srovnání, dva první jako Tomík, pak Vašík s Milenkou opak a kdybych měla jen Vašíka s Milenkou a viděla u někoho takové raubíře, tak bych si v duchu říkala, jak je blbě vychovávají.~t~Jenže nyní moc dobře vím, že kolikrát ta maminka u tzv. nevychovaného musí do výchovy vložit podstatně víc energie, trpělivosti, všeho než maminka těch tzv. hodných vychovaných.
 Adámkovci 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(7.8.2009 22:08:12)
Je to tak.Víš co jsem si vzpoměla že na něj v jednu chvíli celkem platilo? Když jsem chtěla aby poslechl říkala jsem to obráceně.Tj.chtěla jsem aby si uklidil hračky a řekla jsem"Ne aby sis uklízel hračky,já je uklidím s Tebou,že bys to sám nestihnul?"atd.
 Mili+5 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(7.8.2009 22:15:10)
Tak to jsem v období vzdoru používala u Vašíka, on byl jinak dost hodný a klidný, ale období vzdoru u něj probíhalo tak, že nesměl projevit se mnou souhlas za žádnou cenu.
Dokonce když jsem mu nabízela lízátko, které moc chtěl, a řekla jsem, na vezmi si lízátko, tak zarputile vrtěl hlavou a že ne, tak jsem mu ho nedala a zase křičel, že chce lízátko, jak jsem mu ho podala, ať si vezme, nemohl, musel by se mnou souhlasit. Takže když jsem chtěla, aby si něci vzal, udělal, tak jsem to položila vedle něho a musela říct, pití asi nechceš, že? boty si asi neobuješ, že? a on se napil a obul. A fungovalo to bezchybně, ale to už byl starší než Tomík, tak kolem 2 a půl roku.
 Adámkovci 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(7.8.2009 22:20:16)
Díky že jsi mi připoměla ty časy...Hrozně brzo i vstával,nemohli jsme si pospat...V 5 ráno nebyl pro něj žádný čas...vzhledem k tomu že jsem spoustu dom.prací dělala po nocích jsem byla takhle časně celkem vyřízená...Odpoledne jsem koukala na hodiny a těšila se že kolem 19h usne a bude klid,že konečně VYDECHNU...~f~~f~
 Adámkovci 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(7.8.2009 22:33:15)
Miloval se koupat,ve vaně byl hodný.Když jsem vážně nemohla šoupla jsem ho do vany a byl chviličku klid.No pravda,někdy se stalo že tam byl i třikrát...~f~
 Tulka 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(7.8.2009 22:22:54)
Mili~t~
U nás-Chceš to?-Ne

Tak já to odnesu-Nééé

Tak to chceš?-To nééé,nééé

Tak mě nezlob,odnesu to-Uáááááá,nééééé
 Tulka 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(7.8.2009 21:58:46)
Mili,promiň,ale dneska jsi mě pobavila.Mám doma to samé,ale v holčičím provedení.Manžel si přál syna,tak máme naši divošku:-)
Už jsem úplně vážně přemýšlela,že začnu po večerech chodit běhat,protože jak začne zdrhat,už jí nestačím.Jsem pořád ve střehu,přjde mi to,jako když venčím nějaký divý zvíře.
Vem to z druhé stránky,kdybysme měli v tomhle pokročilém věku hodné děti,pokojně bysme stárnuly a to je špatně.Takhle nás ty naše poklady udrží ve skvělé kondici.Tělesné.
Co to udělá s našimi nervy,to už je jiná.~:-D




 Mili+5 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(7.8.2009 22:00:34)
No Tulko, já nevím, cítím se i tělesně pekelně unavená. A záda jak mě bolí. ~t~
 Tulka 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(7.8.2009 22:02:26)
Mě taky,Mili,poslední dobou už nemůžu ani otočit hlavu~:-D,ale nějak se utěšovat musíme,ne?
 Teraza Horáková 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(7.8.2009 22:04:18)
Mili, v očích má raráškovinu, ale určitě se zklidní ~t~, rozhodně držím palce. Do 15-ti snad jo :-))
Hezkej klučina.

Tak pevné nervy i páteř - p.s. kdyby se ti povedlo zdrhnout na masáž, možná i to by helflo, máš někoho, kdo by ho přechodně na pár hodin adoptoval? Pokud ne, nezbyde než požádat manžela.
 Lana+Julik05/05+Kristian10/07 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(8.8.2009 20:02:39)
pisete o mem mladsim chlapeckovi? ~t~
Tulko, ja uz behat chodit zacala, ani ne tak pro tu kondici, jako pro ten klid..ze si beham pro sebe a nikoho nehonim, do usi mi jde bezva muzika a mam tech 30-60 minut fakt jen pro sebe, jen kdybych pak nebyla tak vyrizena...

 Jednazměsta 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(8.8.2009 7:19:16)
Mili otoč kliky nahoru. Pak na ně nedosáhne a ty budeš mít zase na chvíli klid.
 Insula 


to samý 

(7.8.2009 21:48:31)
Mili, můj syn byl to samé. Teď jsou mu tři a už se přijde i pomazlit, tak neztrácej naději. ~;) Dřív jsem ho musela pomazlit "násilím". Hračky taky rozbíjel, teď už je to trochu lepší. Ale i tak je to čertík. Vždycky, když zlobí a já pak vidím někde nějaké trápení s dětmi, tak mu říkám, zlob, ale buď zdravý. ~x~
 kreditka 


Re: to samý 

(7.8.2009 22:14:49)
JJ znám ale v holčičím podání, recept jak na ni jsem nenašla za celých 21 měsíců ~d~ naštěstí mám zatím jen ji, tak se to dá ~R^
 Dáša+Ondra05+Štěpán07+9.tt 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(7.8.2009 20:54:17)
Mili já naštěstí vím jen, jaké je to mít takovéhle čírtě, zvlášť náš mladší je pěknej lumpík...dneska byl děsnej den, moje děti hrozně zlobily, v Tesku jsem je chtěla zahodit a utéct, asi nějaký erupce na slunci neb změna tlaku neb tak něco :-)
 Mili+5 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(7.8.2009 21:21:04)
Gigo, přesně, on se vůbec nebojí, dělá spoustu nebezpečných věcí, taky už si vyrazil přední zub, bojím se s ním jít někam, kde hodně jezdí auta, v noci se občas budím z hrozného snu, že někam spadl nebo se topí apod. Jediné, co si vždycky říkám na uklidněnou, že je hodně vitální, takže by snad měl i dost síly bojavot s nemocí. Nakonec jeden boj o život už podstoupil a vyhrál.~s~

 monist 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(7.8.2009 20:56:34)
Mili tvůj příběh znám a tak vím že malého miluješ.
ono takovou chvíli kdybysme chtěli to co nemáme máme občas každá.
a nějaká rada jak převychovat lumpíka nemám.občas by se mi taky hodila ale to doma nebylo zase tak veselo~;)
 Teraza Horáková 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(7.8.2009 20:58:54)
Mili, já jsem četla Tvoje smutné povídání a na tohle se fakt reaguje těžko. Ale .... těžko říct, co se v té lumpačiskově dušičce děje. Nejsi třeba někdy smutná a prcek přecitlivělý?

Proč to píšu, víš, já chtěla tu hodnou holčičku a osud to asi věděl a mínil jinak. Tak mi nadělil ty lumpy raději dva a najednou.

Jedno dítě pohodové klidné, hodné, ale uzavřené, až běda, cokoliv se děje, pomalu to z něj lámu heverem. Dodnes. Když už ho přesvědčím na mazlení, užívá si ho, ale nepřijde sám, musím já.
A druhého hyperaktivního emotivu, co od malička buď řve, nebo se směje, a řádí jako ďas. Hodný - v obecném měřítku je jen když spí a ani to leckdy ne :-)) nic mezitím neexistuje. Živá voda v řešetě. P.S. hodný je taky, když je nemocný, ale to bych zase byla raději kdyby řádil. A občas tak přemýšlím, se kterým je to vlastně jednodušší, jestli emocemi navrch nebo ten introvert.

Stejné geny, stejná výchova, ale fakt se snažím nesrovnávat, abych neubližovala a už vůbec ne před nimi. Něha a touhla po dotyku, mazlení je nám dána geneticky, s tím fakt výchova nesouvisí (to vím, mám sourozence - jsme naprosto odlišní, mohu ilustrovat na mnoha příkladech z okolí).


a prodat, darovat, někdy ještě zaplatím, jsem měla chuť mnohokrát
 Teraza Horáková 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(7.8.2009 21:03:08)
HOLKY, jak tak koukám, nám nezbyde počkat, než budou dospělí a to je malér, to se zase budou mazlit s jinejma :-))

si koupím asi dalšího psa :-)))
 Adámkovci 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(7.8.2009 21:05:52)
Nejde si to ulehčit že co má na dosah dát někam aby na to nedosáhnul a podobně?
 Tvoje horší já 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(7.8.2009 21:01:24)
Už jsem se chtěla rozčílit, ale když vidím, že jsi to ty.~;((
Fakt by ta holčička ještě nešla zkusit? Bylo by to moc velké riziko?
Nebo adoptovat, proč ne, nakonec, teď mě to napadlo, ale proč ne?
 Shisha 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(7.8.2009 21:11:45)
Jano Budilko, adoptovat holčičku bych moc nedoporučovala, přijde mi, že Mili není ještě s Milenčiným odchodem srovnaná (nedivím se) a tyhle děti mívají kupu prolémů, takže ač holčička, vůbec by nemusela bejt hodná, zlatá, bezproblémová, možná i naopak... ~d~
 Tvoje horší já 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(7.8.2009 21:03:19)
Jinak, starší kluk byl taky dost a dost neposeda, i holka, nejmladší kluk byl o dost klidnější. Ale mě to u těch starších vůbec nepřišlo, pokládala jsem to za normální, akorát lidi pořád říkali, že jsou abnormálně živí. Tak jsem to neřešila a přežila, akorát jsem byla o dost mladší.
 If & 3♥ 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(7.8.2009 21:04:05)
Mili rada na "lumpa" není... mám doma dva absolutně odlišné exempláře.. vždy hodnou a mazlivou holčičku, na kterou před nedávnem vlezla ve 4,5 letech puberta a stala se z ní hubatá, neposlušná a odmlouvačná potvůrka.

Druhým exemplářem je váš Tomík... kam šlápne deset let tráva neroste.. je mu 2,5 a postupem času se to zlepšuje... všechny pokusy o převýchovu skončili krachem.. nejúčinnější je začít ho brát takového jaký je~;) Věř mi, bude to jen a jen lepší.. a občas už si i pro to pohlazení dojde!

Drž se!~x~
 Ála+3 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(7.8.2009 21:05:44)
Já mám kluky teď 5,5 a 7 let. Ten starší se 1. třídou krásně zklidnil, ten mladší teď šíleně zlobí, zrovna dneska ho mám už vážně plný zuby~d~ Dojídala jsem na koupališti pod slunečníkem, říkám mi, ať na mě počká, on začne najust zdrhat do bazénu, teď večer jsem mu asi 10x řekla, ať se jde převléct a ignorace...no prostě zase jsem se musela večer na ně rozkřičet, aby poslechli (starší je spíš mimoň a nevnímá, než aby to dělal schválně), ale já už prostě na konci 7. měsíce nemám sílu je hodinu zahánět do pelechu, když potřebuju ještě v noci na týden zabalit ~;(( A teď z toho mám výčitky, že šli spát v takové napjaté atmosféře~;((

Za dva měsíce k nám přibude holčička a já fakt netuším, jak budu zvládat, když budou kluci zlobit, přibude škola a kroužky~;(( Tak jsem si taky vylila srdce a je mi líp.

Nevyměnila bych je, ale říkám si, že je snad babičce na prázdniny už nepůjčím - teď byli pryč 10 dní a je to horor.

Takže Mili, klid, je to všude stejný.
 Arzachena + Max 08 + Mia 10 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(7.8.2009 21:07:41)
VYDRZET !!!! A uvidis, ze jednou, treba jako dospely, kdyz to budes nejmin cekat, te prekvapi... Prijemne. A bude to tvoje spriznena duse ~s~
 Ivona,Klára02,Tereza06 
  • 

Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(7.8.2009 21:08:54)
My máme holky 2 a mladší Terezka byla dlouho jako tvůj chlapeček,někdy nezvladatelná.Teprve teď ve 3 letech se trochu zklidnila a začla spát celou noc.Někdy jsem byla tak unavená,že jsem říkala hrozné věci a pak mě to mrzelo.Po přečtení tvého příběhu jsem týden nespala a když mě opět hrozně vytáčí vzpomenu si na Mili a děkuju za to,že ji máme,ať je jaká je,hlavně,že je tady s námi.Pevné nervy a přeji ať se to zlepší
 macerno 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(7.8.2009 21:10:32)
Obdivujte ho, že je akční a představujte si, co všechno zvládne (jednou). Nepředstavujte si Milenku. Milenka byla jen jedna. Někde jste moc hezky psala poděkování za to, že jste ji měla. Dnes je to smutnění, že ji nemáte. Přeju, ať máte sílu zase k tomu poděkování.
 Mishaczek+Tygříci 07+Daník 10 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(7.8.2009 21:11:20)
Mili tomášek je stejně starý jako moji kluci a jestli je tak živý jako moji kluci tak vímco zažíváš. Chceš radu? To je těžko. Mě jedna dobrá kamarádka otevřela oči, resp. mi potvrdila co jsem vědělůa a to, že ty moje děti hřeší na to, že jim chci dopřát krásné dětství a emocionálně mě vydírají. Tudíž jsem si dupla a věčné bitvy kdo z koho sem utnula hned v zárodku aby věděli, že navrch tady mám já a ne oni. Takže jim řeknu jen jednou, že něco nesmí, pak to zopakuju a už stoupám, případně pokdu stojím se k němu rovnou vydám a to už většinou z místa činu prchá. Když to ale udělá znovu, hned si chytne přes ručičku nebo přes zadek. Dřív si dovolil mě kousnout, nebo třísknout hračkou ve vzteku do mě, nebo do země a dělal to hlavně Fanda. Tak to bylo opravdu kdo to dýl vydrží. Když mě praštil, tak dostal přes ruku, když něčím hodil dostal přes ruku a tak to šlo skoro půlhodiny. Od té doby si dává pozor. Ze dvouch draků, co odmítali chodit venku za ruce, co pořád někde odbíhali a nebylo možné je udržet ve směru a vymetli kdejakou kaluž i přes upozorňování 10x, že nesmí, se z nich stali draci, co se během týdne nechají za ručičku provést pěšky po celých neratovicích, když mu řeknu NE nebo ať sleze tak sleze. Ale chce to hodně velkou důslednost. Ještě nemám vyhráno, ale už teď mám život jednodušší. Tak držím palce, ať se Tomík chytne za nosánek a nechá se zlomit do mírumilovnější nálady.~x~
 kajkule+2 kousky 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(7.8.2009 21:20:43)
Mili, právě u nás probíhá nějaké šílené období. Malá má záchvaty vzteku, breku či co. prostě je třeba hodinu v tranzu kdy řve a je nepříčetná a stačí úplná blbost k tomu. nejde utěšit ničím, ani když ji plácnu ať se vzpamatuje a zatřesu s ní, tak nic, rpostě nic. Chová se jak blázen a já vůbec nevím jak na ni. vždycky byla paličká,a le dlao se s ní vyjít v pohodě, nevím jeslti je to nějaká dvouletá puberta či co, ale nemám někdy sílu už na nic. Uplně mě to odrovná a rodiče ani prarodiče neví co s tím jak to začne, trvá to asi týden. Až mám dneska pocit vlastní neschopnosti utěšit svoje děcko, prostě jakobych selhala jako matka, já která nikdy neptořebovala radu jak na ni nebo tak, jsme teď v prd.li. Až jsme se málem rozbrečela dnes. Výčitky že dotala po zadku a ne málo jsou, neposlechne, je to hlava paličatá a nerv, ale snažím se to zvládnout, ale nemůžu, dneska fakt už ne. ještě že už spí. je tak sladká když spinká, tak mě to všecko mrzí i to jak se chová, vůči mě, která je na ni téměř 24 hodin denně sama a ona tohle:-( a mazlík taky není, jen když má náladu, jinak taky zdrhá~d~ přeju hodně sil. z nějakého důvody takovéhle děti máme zrovna my~;)
 Eva.. 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(7.8.2009 21:16:27)
Mili, já chtěla taky hodnou holčičku. Splnilo se mi jen to druhé:-) Takže mám aktuálně 15m holčičku - škodilku - s povahou a temperamentem tvého lumpíka a těším se a doufám, že to přejde. Drž se a hodně síly přeju.~s~
 malaa 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(7.8.2009 21:20:44)
Možná, že kdybys hodnou holčičku nikdy neměla, že bys to snášela lépe, víš? ~;(( Ono to srovnávání tam je , ať chceš nebo nechceš ~d~. A možná, jak klučík povyroste, bude ještě rád, že se může s mamkou pomazlit - vlastní zkušenost (obrat v rámci jednoho měsíce). Mmch já jsem taky chtěla hodnou holčičku a holčičku mám, tu ovšem snad jen z gyn. hlediska ~:-D.....jinak je to podobný případ, jak tvůj malý :-).
 La Pepa 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(7.8.2009 21:28:58)
Mili, znám tvůj příběh a chápu, že srovnáváš, tomu se člověk nevyhne - ale obvykle jak je některé období s některýmz dětí šílené, jiné období je zase naopak v pohodě. Já mám děti 2 a tak nějak se to střídá. Mám 2letého chlapečka, tak před půl rokem maximální zlatíčko a teď je z něj rarach, že nevím co s ním.

Před 14 dny mi utekl z obchodu, než jsme ho dohonila, pokusil se nastoupit do tramvaje, naštěstí o kousek rychlejší při kličkování mezi lidmi byla dcera, která ho chytila za triko a řvala "mami, zdrhá".

Kromě toho se syn vzteká, uráží a hází kamením (i přes sankce, které následují, to dělá opakovaně)

Ještě že je aspoň mazel.

Takže vydrž, naoplátku třeba projde nepozorovaně pubertou :-)
 Teraza Horáková 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(7.8.2009 21:33:43)
Jé, to jste mi připomněly. Nedávno v obchodě zeleniny. Maminka a dva kluci. Jeden tak 3 a druhý něco přes rok a půl. Než stihla vybrat zeleninu a viditelně fofrovala, ten menší stihl rozbít 3 melouny, větší se pokoušel odejít z prodejny. Prodejna je u silnice.

Takže jsem ve dveřích blokla toho velkýho, manžel si vzal na starost toho prcka... ono chvíli trvalo, než jsme se zorientovali, navíc jsem ji nechtěla vytočit, že bráním jejím dětem v pohybu, ale maminka viditelně vystresovaná, vůbec se jí nedivím a moc dobře si tu dobu, kdy byli švábí - tj. rozprchlí na dvě strany, pamatuju.

a nepřestanu závidět tu energii. Nemáte taky pocit, že děti fyzická aktivita (třeba dlouhý výlet- pěší) spíše nabíjí, než ubíjí?? Ubíjí mně :-))
 Eva.. 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(7.8.2009 21:43:56)
Terezo, to je přesný~t~. My tu naši naštěstí ještě můžeme uvěznit v nákupním koši, ale jako pomstu vyhazuje nákup ven.~d~
 jalinka 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(7.8.2009 21:31:22)
Milá Mili,

v jedné knížce jsem jednou četla, že děti nejsou omalovánky, abychom si je vymalovali svými oblíbenými barvami:-)

Znám tvůj příběh a myslím rozumím tvému pocitu, vůbec neodsuzuji~x~

Já nemohla pět let otěhotnět, moc jsem si přála, až zoufale, mít děťáko, a říkala jsem si, třeba ať je postižené, aspoň aby bylo nějaké... Pak jsem po IVF otěhotněla a narodil se chlapeček. Nedonošený, přidušený, rok a půl Vojtovka a od malinka všechny známky hyperaktivity.. Nechovací miminko, utíkací batole, široký "ničící rádius", punc nevychovance ve školce, nesoustředěnost ve škole, stálé problémy mezi dětmi... Někdy, když jsem zoufalá, si taky vyčítám, že jsem ho chtěla za každou cenu a "teď to mám za to". Co naděláme, dětičky jsou takové, jaké jsou a já se jenom modlím, aby se ten můj synek dobře zařadil do života a prožil ho hezky a spokojeně. Jak říká moje máma: "člověk nemůže dělat nic, jen nepřestat ho mít rád". Držte se~x~
 sally 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(7.8.2009 22:22:03)
Myslím, že by bylo dobré prcka nějak "zaměstnat" - můj prcek dostal v roce a půl dřevěnou vláčkodráhu, na podzim mu bude šest a vlaky u nás pořád jedou... je to něco, co ho zajímá, s čím si dokáže i hrát sám.

Jinak jeslti si můžu dovolit trošku moudroprdění. Já myslím, že Tomík prostě není, neumí a nechce být náhrada za Milenku. Milenka byla jen jedna. Jedinečná. Nenahraditelná Tak jako je jedinečný a nenahraditelný každý tvůj syn. Děti nejsou volně zaměnitelné, kus za kus. Každý je svébytná osobnost a každý potřebuje něco jiného.

Moje mazlivá mamasující holčička mi klidně zamává když odjíždím na víkend pryč jde si hrát. Nemazlivý syn mi taky zamává - ale pak celý víkend stíhá babičku dotazy kdy se vrátíme a jeslti se skutečně vrátíme a kde jsme atd... Dcera se potřebuje každý den pomazlit, někdy mám pocit, že má někde ukryté stopky a měří si "odmazlený" čas, abych jí neošidila. Syn o to nestojí - ale třeba naprosto nadšeně se mnou roznášel letáky. Ve svém mužném věku pěti let by se mnou nešel za ruku, ale úplně se tetelil blahem, že si spolu povídáme a probíráme "důležité" věci. Není stejný jako moje holčička - ale je srovnatelně úžasný.
 Teraza Horáková 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(7.8.2009 22:24:56)
sally, s moudroprděním nezbývá než souhlasit, asi bych to nedokázala takhle podat, aniž bych se pocitů Mili dotkla nebo jí nechtěně ublížila, protože je mi milá a leccos chápu.

I to dvojčecí "srovnávání" je někdy složité, natož tohle.
 Mili+5 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(7.8.2009 22:33:00)
Já vím Sally, jenže já těchto srovnatelně úžasných malých i velkých chlapů mám plný barák, ale tu srovnatelně úžasnou holčičku jsem měla jen jednu, je jasné, že bych asi líp nesla Tomíkův temperament i jeho zlobení, kdybych ji tady měla.
 sally 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(7.8.2009 22:51:54)
Mili,
já vím, tohle prostě je hrozný, strašný, pořád si nedokážu představit čím procházíš... a já svojí holčičku (paličatou, zlobivou příšerku ~k~) mám... jen mi občas přijde líto, když lidi kluky ignorují... když jsem čekala syna, tka pár lidem ujelo něco málem jako kondolence, jakej jsem chudák, že budu mít kluka... přišlo mi to hrozně divný a nespravedlivý. A tu nespravedlnost vidím pořád dál - od toho že když někam jdeme, tak mi lidi říkají, jak je holčička roztomilá (na kluka ani nepohlídnou) až třeba po to, že od prababičky dostala dárek (úplnou malou pitomost) jen dcera (nechci aby prababička z pár korun důchodu děti obdarovávala, ale synovi by udělal radost i pitomej bublifuk - a nebo teda neměla dát nikomu nic, bylo by to příjemnější a přijatelnější pro všechny).

Tak jsem se se chtěla těch kluků trošku zastat... ~z~
 Teraza Horáková 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(7.8.2009 22:55:43)
sally, taky to tak někdy vnímáš? To je zvláštní, myslela jsem si, že to je jen moje pokřivený vnímání okolí a ono okolí někdy asi divně vnímá kluky. Resp. neví co s nimi mi někdy připadá.

A já jsem často tak pyšná. Tak nejsou sladcí a růžoví, ale umějí sekat sekyrou ~R^
 sally 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(7.8.2009 23:13:49)
Terezo,
jojo, zvlášť tady (Kalifornie) mi to přijde jako hodně zřetelný. Já jsem zase jako dítě zažila opak, i blbý poznámky na mýho tátu, že "neumí dělat kluky" atd... no a teď řeším opačnou situaci, že mi přijde, jako kdyby kluk byl už od přírody něco "špatnýho" a "nežádoucího"...

Na druhou stranu jsem se dozvěděla, že moje dcera je "pěkná potvora" - že si všechny omotá kolem prstu (to je pravda - ona je holt ženská, tak má velmi vyvinuté takové to sociální cítění = dokáže si lidi velmi rychle získat) - ale podle mě by byla potvora, kdyby to dělala s nějakým zištným cílem. Ona to nedělá vědomě a účelově, ona prostě taková JE.

No, takže se snažím aspoň doma ty rozdíly nedělat a příjmat děti takové jaké jsou. Občas je to balancování na tenkém ledě - na jednu stranu musí člověk být spravedlivý, na druhou stranu to prostě nejde (na syna musím zařvat a když přestane dělat tu blbost, co dělá, tak mu to vysvětlím a dobrý. Kdybych mu napřed vysvětlovala, tak by mě nevnímal a pokračoval ve skákání z třetího patra nebo podpalování koberce. Kdybych zařvala na dceru, tak se žalostně rozvzlyká, případně se mi začne vrhat kolem krku, že mě miluje, jen ať se na ní nezlobím - jako kdybych jí přinejmenším vlekla do děcáku - takže tam musím začít vysvětlovat.)
 Teraza Horáková 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(7.8.2009 23:16:00)
ano, Sally, znám obojí. Absenci kluka v rodině a pak zase ty kluky, co s nima musím s každým jinak. Neuvěřitelně podobné pocity.
 sally 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(7.8.2009 23:38:25)
Terezo,
no já jsem vlastně hrozně vděčná za to, že jsou moje děti tak odlišné. Myslím, že to usnadňuje život jim samým - že od malička sami vidí, že jsou každý jiný, že na sebe tolik nežárlí, že mají jiné hry a jiné preference, takže tam nejsou tak urputné boje o hračky či přízeň rodičů (každý si tu přízeň vybírá jiným způsobem).

Je to složitější pro mě, protože opravdu musím hledat různá řešení, nejde mít univerzální výchovnou metodu a pořád se potácím v pocitech viny, jestli jednomu nenadržuju nebo tak. Ale pro děti je podle mě takhle lepší.
 sally 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(7.8.2009 23:30:28)
Mili,
ještě mě napadla jedna věc. Co ten tvůj divous jí?

Já si totiž živě pamatuju, když bylo synkovi asi 14 měsíců a byl pozvaný ke kamarádovi na narozeniny. Já byla nemocná, tak jsem tam poslala manžela - a náš Tom poprvé v životě dostal "normální" dort (ne piškoty s ovocem jako měl na svých prvních narozeninách). Když mi kluci přijeli domů, nevěřila jsem vlastním očím, myslela jsem, že se Tom zbláznil. Lítal po domě (máme průchozí kuchyně, chodba, pracovna, kuchyně), pořád dokolečka, fakt jak totální magor. Už se ani neudržel na nohách, vrážel do nábytku, do zdí, potácel se, ale když jsme ho zkusili zadržet, tak se s námi rval a vřeštěl. Fakt jsem myslela, že mu přeskočilo.

Pak jsme přišli postupně na to, že velmi špatně snáší výkyvy glykemické křivky. Když má hlad, tak je ukňouraný, nespolupracuje (= odporuje, řve, hádá se), prudí, u ničeho nevydrží - no prostě děs běs. Když ale naopak dostane velký přísun cukrů, tak je pak super hyperaktivní. Nejhorší to má po čokoládě, takže tu se snažíme omezovat. Věkem se to trošku lepší, ale tuhle jsme u kamarádů dostali zmrzlinu a Tom pak půl hodiny lítal pro změnu po jejich baráku - k jejich klukovi do pokojíčku, tam zařval, po chodbě do obýváku, parakotoul u krbu a zase do pokojíčku... koukali na to jak z jara (a to mají sami tři - dneska už teda dospělé - kluky), že tohle teda nezažili a že by nevěřili, jak se normální dítě (Tom jim pomaloval dvorek složitým skákacím panákem s číslama až do čtyřiceti a strávil s tím velkou část večera) může změnit v totální příšerku.

Konzultovala jsem to s dr. (už kdysi dávno) a ta potvrdila, že to je klidně možné, zvlášť u kluků. Že neumí moc hospodařit s energií a že prostě musím hlídat dietu. Je pravda, že Tom miluje těstoviny a obiloviny obecně - což jsou právě ty potraviny, které glykemickou křivku drží vyrovnanou. Zmrzliny teď v létě řeším kornoutkem - když má ke zmrzlině ten kornoutek, tak je to OK. V autě vozím sušenky (něco jako Be-Be), snažím se odfiltrovat lentilky a čokolády, nebo je směnit spíš za sušenku, kus chleba, ovoce atd....

Takže zkus si promítnout, co prcek jí, a jeslti jeho nejšílenější období nemají souvislost s tímto. U nás nejvíc problémů vzniká skutečně těsně před obědem nebo před večeří, na snídani ženeme děti rovnou v pyžamu, protože jinak je z toho malér hned po ránu... K snídani může mít kakao (ale kupuju takové napůl malkao), a taky se hned po snídani jde VEN (nebo do školky, podle toho) - ale po večeři u nás sladké nepřipadá v úvahu (jednou dala babička dětem o víkendu po večeři lentilky a skákaly jí tu do deseti do večera ~t~).
 Mili+5 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(7.8.2009 23:36:59)
Dobrý typ, zkusím ho sledovat, i když sladkostí zatím moc nekomzumuje a má rád obilninové kaše. Takže sledovat, zda není víc hyperaktivní po dávce rychlých cukrů, je to tak?
 sally 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(7.8.2009 23:46:52)
Mili,
přesně tak... hlídat takové ty věci jako "lentilky od babičky" a tak... a zároveň se zamyslet i nad tím, jak se chová třeba před jídlem. Já děti vyzvedávala ze školky v 11:30 - před obědem - a to prostě jsme přijeli domů a oběd musel být téměř okamžitě na stole. Neexistovalo půl hodiny ještě něco "vařit" - to zákonitě skončilo řevem.

Takže i ty předobědové krize jsem se snažila moc nehrotit, neřešit, spíš rychle servírovat na stůl. Prostě nenechat se zatáhnout do nějaké složité diskuze / hádky, nesnažit se řešit "kdo si začal" a "kdo má pravdu" nebo "proč odpoledne nepůjdeme na hřiště", prostě to zahrát do autu a rychle nakrmit.

Časem jsem si uvědomila, že dcera má tenhle problém taky - že když je hladová, tak je protivná a hádavá - ale u ní to není tak zřetelné, ten výkyv je spíš jen od špatné nálady (hlad) k dobré (najezená), kdežto u syna je to opravdu od hysteráku k hyperaktivitě.
 Kahlan+5 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(7.8.2009 23:52:11)
Sally, uplne s tebou souhlasim, doma to mame stejne, snad jen ze syn nesili po sladkem, ale kdyz ma hlad. On to navic popira, ze hlad nema, protoze dela neco jineho a strasne duleziteho a najednou zacne vysilovat, zachvaty vzteku, podrazdenost...a je to jen kvuli hladu. Dalsi faktor je unava a nevykakani pripadne nevycurani. Proste tyhle potreby nechava na posledni chvili a vubec si neuvedomuje, ze je podrazdeny z toho. Takze kdyz zacne prudit, posilame ho bud na zachod nebo do kuchyne:-) A to uz je mu 7.

Skoro ctyrleta dcera se jde najist, kdyz pociti hlad, vycura se, kdyz se ji chce, takze ta vysiluje jen z unavy:-)
 Alfinka, Elinka 4/04,Ríša 2/07 


Proč? 

(8.8.2009 0:36:06)
Ahoj Sally,
naše Eli reaguje naprosto stejně. S mojí doktorkou jsem se to snažila řešit, ale jí se zdá naprosto OK a nechce jí honit po nějakých testech. Nemáš náhodou nějaké bližší informace k tomuto problému? Kdyžtak se mi prosím ozvi do mailu.
Díky moc.
 sally 


Re: Proč? 

(8.8.2009 1:12:43)
Alfinko,
moje doktorka taky nic neřešila - jen se zasmála, že to - obzvláště chlapi - takhle mívají a že mám dát pozor na jídelníček a na to, aby v něm bylo dost (ehm, teď si nepamatuju - karbohydrátů? Prostě věcí z obilí).

Já jsem to začala pozorovat hlavně proto, že jsem kdysi chodila s chlapem, který tenhle problém měl (hladovej byl agresivní) - on byl teda celkově magor, ale tohle to umocňovalo. Tenkrát mi kámoš doktor řekl, ať nosím v kabelce tatranku a když bude zuřit, ať mu dám kousnout... ne, že bych to tak provozovala doslova, ale když jsem viděla, že začíná prudit, tak jsem nějak zaonačila aby se najedl.

Se synkem mi to pak pediatrička potvrdila. Jsou lidi, co mají metabolismus tak, že jedou "na doraz" a pak prostě tělo začne vyšilovat a nadupe se adrenalinem, aby se ulovil co největší mamut.

Takže hlídat jídelníček. Nedávat nic sladkého, zvlášť ne, když potřebuješ aby dítě bylo v klidu (takže žádné čokolády když potřebuješ aby dítě zvládlo několikahodinovou cestu autem nebo před spaním atd.). Když už sladké tak raději něco s pečivem - tj. raději croisant s čokoládou než kindervejce, raději tatranku než lentilky atd.

Já ještě poměrně dodržuju určité hodiny, kdy se u nás jí, pokud vím, že nestíhám, tak mám po ruce malou sváču, kterou hlad odsunu třeba o hodinu, hodinu a půl... ono je to fakt o té "tatrance v kabelce", nic složitého.

Věkem se to lepší, i to dítě umí samo líp nakládat se zvraty nálad, takže žádná tragedie to není, žádné testy potřeba taky nejsou.
 Pole levandulové 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(8.8.2009 1:34:38)
Sally, tohle presne mi hrozne vadilo - ze mimi kluk je pro okoli dobrej, ale jakoby az s prichodem holcicky by zena byla ta prava matka :-©. Kazdej nam rikal, jak jsme jiste stastni, ze se nam povedl parecek a kdesi cosi, vnimala jsem to velmi litostive v tehotenstvi a i ted mi to dost vadi. Syn je uzasnej, milej, hodnej a ja nekdy zacinam bejt az agresivni, kdyz se mi kazdej hrne ke kocaru a rozplyva se nad holkou, a jeho opomiji. Ale nevim, jako to vyresit, bojim se toho, ze se to budu snazit vyvazovat, aby mu to nebylo lito a tim zas nechtene ublizim dceri. Nastesti syn nijak nezarli a naopak vsem rika, ze ma krasnou segru atd.,No, myslim, ze rodice deti se shodnym pohlavim to maji v tomhle lehci.
 misapoho 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(8.8.2009 7:41:34)
Sally, Skaramusko, naprostej souhlas, hroooozne mi vadi, kdyz to takhle nekdo podava, jakoby kluci nebyli plnohodnotni.
Ja jsem naopak vdecna za toho mojeho malyho klucinu neposedu, vecny torpedo, pro me je zase tenhle temperament blizsi, nez temperament toho druhyho protipolu, tech hooodne klidnejch, az skoro ouzkostlivejch holcicek, kterejch mame v okoli dost.
 Zasjaj. 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(8.8.2009 17:13:22)
Sally,
ono se to muze klidne obratit, prave jsem mluvila se svu kamradku (46), po dlouhe dobe prijel na navstevu otec (70) a dalsi pribuzni a nekolikrat se stalo, ze kdyz nekde potkali nejake zname, tak on hrde predstavil pouze syna (35) a hned vykladal, jak ma syn realitku a jak se mu dari a bla bla bla a ona, zenska ktere tahne na padesat, jen cumela.
 hujerka,Fanda,Teri,Tomi,Miška 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(8.8.2009 17:30:43)
na tohle téma, ono je jedno, zda je to kluk, nebo holka, vždy se obdivuje to nejmenší... jsou sice výjimky, ale každý jde obdivovat to mrně, než většího caparta... mám tři děti, kluk, holka, kluk... a je to tak, ti starší prostě už mají smůlu.. o pohlaví to není
 sally 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(8.8.2009 18:19:44)
Hujerko,
to je pravda, že lidi vždycky obdivují miminko víc než třeba předškoláka... ale i když byl syn miminko, tak jsem občas zaslechla něco jako "a jéje, to si užijete" - kdežto u dcery byli vždycky všichni absolutně přesvědčení o tom, že je úžasná. Přitom to byla dcera, kdo mi dal (a dává) zabrat.

Mili,
sama píšeš, že je pro tebe Tomík zklamáním. Je fajn, že si to přiznáš, ale doufám, že to nějak "zvládneš" - protože dítě, které vyrůstá s tím, že je pro rodiče "zklamáním", to opravdu jednoduché nemá.
A srovnávat ho s Milenkou není fér. Nedokážu si představit, co prožíváš, nemyslím, že se dá ztráta dítěte nějak "zvládnout", ale možná by bylo dobré Milenku nějak "oddělit" od ostatních dětí. Nesrovnávat - a taky vychovávat... Myslím, že jsi sama přišla na to, co s Tomíkem nezvládáš - že se snažíš být pořád "hodná" a aby vše bylo "hezké" - ale podle mě je to ta pověstná cesta do pekel dlážděná dobrými úmysly. Tomík kromě lásky a shovívavosti potřebuje cítit především BEZPEČÍ - a bezpečí bude cítit, pokud jeho svět bude mít řád a bude dávat smysl, pokud narazí na pevně stanovené hranice a pokud se lidé kolem něj budou chovat předvídatelně a konzistentně. Samozřejmě, že "to zkouší" - co mu kde projde a kde narazí - a měl by narazit do láskyplné náruče, ne až do někoho cizího (učitelka, šéf). U nás hodně fungují pevná pravidla, ať už se jedná o denní rozvrh, nebo o věci jako že když se zhasne, tak se z postele nevylejzá a u stolu se nedloubeme v nose atd... jsou to někdy maličkosti, ale dětem to pomáhá vyznat se pak v okolním světě - už vědí jak se pak chovat u stolu ve školce, a budou to (doufám) vědět i na obchodním obědě - prostě pak už vědí jak naložit s podobnou situací i mimo rodinu.

Jeslti je Tomík živé dítě, tak se asi potřebuje naučit, jak upustit ventil. U nás bylo dlouhé období, kdy byl Tom horší než pes - v určitou hodinu stál u dveří a prostě se MUSELO ven. Vlastně dodnes chodíme dvakrát denně (nebo teda jednou - od rána do večera), občas už do toho švihneme nedejbože celej půlden kdy jsme doma, ale ne vždy to "projde" - když začnou děti moc zlobit a lítat, tak se jde ven, i kdybych jim měla rozdat holíny a deštníky a mělo se jít skákat do louží, nebo i kdybych je měla naložit jet na nákup - ale prostě musíme PRYČ. Teď přes léto je to jednoduchý, děti hodím do bazénu a je vystaráno, někdo tu zmiňoval trampolínu - cokoliv. Náš Tom je fakt schopnej pak lítat v baráku dokola, což obyvkle skončí nějakým úrazem, protože vnitřek domu není zařízenej na bezhlavé lítání.
 sally 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(8.8.2009 18:27:36)
ještě k tomu zlobení a hledání hranic... jsem kdysi chodila s klukem, kterej byl strašně hodnej - a mě to totálně vytáčelo. Chovala jsem se k němu děsně, jako příšerná mrcha a to, že on se mi nedokázal postavit a říct "hele to jsi přehnala", mě vedlo k tomu, že jsem přitvrzovala. A to jsem byla dospělej člověk (ehm, relativně dospělej :-)) a dokázala jsem si to v hlavě přebrat a zdůvodnit. Tušila jsem, proč to dělám, ale nemohla jsem si pomoct.... co teprve takovej dvouletej šprček, kterej kolikrát ani netuší, proč to vlastně dělá...
 Jaana2 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(7.8.2009 22:52:13)
Mili snad jen "technická" rada. Protože syn je hodně cholerik, tak jsem si k tomu nsatudovala když byl malý pár rad. U chlapců(mužů) je dokázané, že když nevidí na toho, kdo jim něco říká, tak nejsou schopni naplno vnímat. Doporučení tedy zní, že pokud chceš, aby tě poslechl, aby rozuměl, co říkáš a co po něm chceš - přimět ho, aby se na tebe podíval a sledoval co říkáš. Já to občas dělám doteď, hlavně, když se syn začíná osamostatňovat - řeknu dívej se na mne, povím, co mu potřebuji a ještě se pro jistou zeptám, ať mi zopakuje, co jsem říkala. Jedná se např. o důležité věci jako kdy mám kam jít a co tam má dělat. Když byl menší týkalo se to třeba toho, že si má obléknout to a to, že odcházíme tam a tam, aby spěchal.


 Gertruda 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(31.8.2009 16:31:17)
ANO! ANO! Ale jak dlouho mi trvalo, než jsem se k tomu dopracovala! A trochu kroutím hlavou nad tím pořád.
 LIpo 
  • 

Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(7.8.2009 22:53:11)
Mili,nevěř tomu, to je hlavně věkem. Sama jsi psala, že ve dvaceti se ti podobné móresy starších snášely úplně jinak - s přehledem.

Ono si nevybereš, já si taky říkám, že v 38 jsem měla dostat "přidělené" trochu mín komplikované dítě. Sice holčičku, ovšem extrémně paličatou, 2,5 letou,která si chce zásadně dělat jen co uzná za vhodné a kdy to uzná za vhodné. Už od mala je taky taková šmejdilka - u ničeho dlouho nevydrží, její oblíbená hra - krámování. Neznám to, co vidím u známých - dítě posazené před pohádku, co hypnotizovaně kouká 0,5-1 hodinu na kreslený příběh.

Navíc komplikace - malá je jaksi "pomalejší" - ne ve smyslu skutečně "opožděná", ale všechno jí déle trvá. Chodila až v roce a půl, předtím skoro půl roku "za prstíček" prostě se bála pustit a my už byli utahaní a zničení.
Momentálně zápasíme s nočníkem a je to taky porod. Moc nemluví.

Casto jsem už taky naprosto vyštavená a přiznám si, že to bude asi i tím věkem. Ve dvaceti by člověk měl jiný elán, teď už si říkám "proboha, at se už osamostatní a naučí základní věci".
Ono se to nezdá, ale nejsou to jen nervy s dětmi, ale i ta fyzička - chodit na procházky, asistovat malým dětem při lezení na prolézačky, hopsadla, dávat ho do kočáru, pomoct do schodů v baráku - nejde ho nechat jít samotné, aby nespadlo...

Prostě tisíce a tisíce věcí...a člověk už je z toho opotřebovaný. a pak ještě to dítě prudí a prudí, co?

Nicméně, prostě jsme je dostali shora přidělené, tak musíme vydržat, únava neúnava. Ale je fakt, ve dvaceti by se tohle snášelo líp.

Jo, ještě k tomu nemazlení - dcera byla před pár měsíci taky nemazlící - hrozně dlouho, ale začalo se to pomalu lámat a dneska už dá pusu, i sem tam bez říkání, někdy přiběhne a obejme...už to je určitá satisfakce. A taky jsem nevěřila, když mi známé říkaly, že to jen období a že se to zlomí. Taky jsem si myslela, že u nás se nikdy mazlit nebude.

Tak snad i v tom ostatním bude líp.
 Petra Neomi 
  • 

Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(8.8.2009 0:58:56)
A není stejně strašné když umře dítě jakéhokoli pohlaví? Každý exemplář je nenahraditelný, ne? Mmch, myslím, že si holčičku prostě idealizuješ, to je asi v téhle situaci normální.
 Rapiti 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(7.8.2009 22:59:53)
Mili, poznávám v tom popisu svoje děti. V zimě jsem byla na kurzu R+R a učili jsme se tam různé postupy a já jsem na to namítla, že to na mého syna nefunguje, protože mi ještě nerozumí, co mu vysvětluju. Ona se na mě podívala se soucitem a pochopením v očích a pravila: No jo, na živelnou katastrofu žádné postupy nefungují, ta se musí jen přežít. Tak ti přeji, ať přežiješ svou živelnou katastrofu ve zdraví, a ať se rychle vyvíjí, protože pozoruju, že už se ten můj rarach pomalu ale jistě stává zvladatelnějším a začíná být i přítulnější, jak pobírá rozum a už se s ním domluvím.
Ten stesk po Milence musí být asi šílený, tak ti přeju hodně sil. Ona ti je koneckonců i dává, jen jinou formou než dřív. ~x~
 jana38 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(7.8.2009 23:06:31)
Neumím ti pomoct v tvojí touze po Milence, bohužel:-(
Sama mám doma klučíka torpédo, ke kterýmu se mi hledá vztah komplikovanějc než k zbylým dvěma hodným holčičkám, ale zkus si když tě Tomík vytočí vybavit nějaký moc hezký chvilky s ním, vzpomínky, kdy byl i on, přestože je to kluk, roztomilej, vtipnej, legrační atd. Určitě takovou najdeš. Taky pomáhaj fotky. A hned zjistíš, že ho miluješ, ač to není Milenka~k~

Mmch to mi poradila jedna moc dobrá kamarádka (ještě jednou díky za radu Ty-víš-kdo!)
 Zdenka_ 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(8.8.2009 0:24:48)
Jediná rada, která mě napadá, je utahat ho. Realizovat to 2x denně je teda docela náročné, ale když máte zahradu, tak zkuste zahradní trampolínu. Já se k její koupi odhodlávala skoro rok, letos na jaře už jsem s prckem taky kolikrát nemohla vydržet, tak jsem jí pořídila a nemůžu si jí vynachválit ~;) Člověk ho tam zavře jako do klece a on tam aspoň ty největší přebytky energie vybije. Za tu dobu, co jí máme, zesílil, je podstatně obratnější, získal perfektní stabilitu a když sebou stejně někde plácne, tak má natrénované docela bezpečné přistání. Ovšem ta větší síla a obratnost jsou pak nevýhodné, když ho člověk potřebuje přeprat ~:(
Taky s ním hodně jezdím na kole, svázat do sedačky, kouká okolo, komentuje a chvíli je od nejhorších hrůz pokoj ~;)
V těchhle vedrech je fajn koupaliště, nebo i řeka, po 2 hodinách řádění ve vodě je docela hodný ~:-D A samozřejmě v podstatě denně někam na hřiště.
A večer obvykle padnu a doma je naprosto hrozný binec, tak si vždycky říkám, že v zimě to bude třeba lepší a pak to možná uklidím ~t~
A to mám dítě jen jedno, nedokážu si představit, jak to někdo zvládá s větším počtem podobných exemplářů ~;((
 10.5Libik12 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(8.8.2009 1:12:47)
Mili, při vší ústě k tvé zkušenosti, Tomáš nemůže za to, že nemáš Milenku.

Jak to že jsi taková..
 Epepe 


Chlapeček to možná cítí, že by maminka chtěla někoho jiného ... 

(8.8.2009 22:11:48)
Libik, musím bohužel souhlasit ... před mili se skláním, mám úctu k její zkušenosti, ale prostě mám jinou zkušenost (osobní). Chlapeček prostě možná cítí, že maminka si představovala někoho jiného, že jí není tak úplně "po chuti". A tím víc bude zlobit. A možná bude zlobit víc a víc, protože děti většinou neumějí dát jinak najevo, že chtějí JINÝ druh pozornosti od maminky.
 Mili+5 


Re: Chlapeček to možná cítí, že by maminka chtěla někoho jiného ... 

(8.8.2009 23:26:39)
Juldo, jaký jiný druh pozornosti, co si pod tím představuješ?
 Epepe 


Re: Chlapeček to možná cítí, že by maminka chtěla někoho jiného ... 

(9.8.2009 13:14:55)
Mili, fakt jsem to nemyslela útočně, nechtěla jsem se tě dotknout. Je tu ještě jeden příspěvek s podobným tématem, že tvůj Tomášek dává najevo, že opravdu není Milenka a je to napsáno elegantnějí, než jsem já humpolácky vyjádřila ... já nevím, jaký druh pozornosti, vůbec si neumím představit sebe v takové situaci matky, takže ani nevím, co ti poradit. Jen, že znám ze svého nejbližšího okolí (a pak i z práce další) podobný případ (narození krátce poté, co sourozenec zemřel, odešel, apod.) a pocity toho dítěte, které pak ventiluje v dospělosti. Byly to pocity typu, že vnímalo, že "mělo být jiné". Ale jestli je to tak u vás si netroufám soudit, a pokud je, tak nevím, jak z toho ven ... jestli s někým, tak by to chtělo spíš probrat s nějakým dětským psychologem, odborníkem rodinné vztahy. A myslím, že je to těžké. Moc bych ti přála, aby jsi se dokázala smířit.
 Epepe 


Re: Chlapeček to možná cítí, že by maminka chtěla někoho jiného ... 

(9.8.2009 13:37:37)
Když o tom tak přemýšlím, tak vůbec nevím, co do toho kecám, děti teprve čekám, nikdy mi děťátko neumřelo a v naší rodině je takových nevyřešených traumat, která se přenášejí divoce z jedné generaci na druhou, že je člověk ani nestíhá počítat. Takže nemám vůbec právo sem psát a omlouvám se, že jsem vstoupila do diskuze.
 10.5Libik12 


Re: Chlapeček to možná cítí, že by maminka chtěla někoho jiného ... 

(10.8.2009 0:52:25)
Markéta Zinnerová ve 13. komnatě po mnoha desetiletích od své kruté ztráty připustila, že její příběh má i druhou rovinu trápení. Její přeživší dceři se dostalo pocitu, že "ta lepší" umřela: Zinnerová byla jistě vlídná matka a měla druhou holčičku ráda, ale tohle kamení se svou druhou dcerou přebíraly vlastně celý život a trápily se jaksi navíc obě.

Já si myslím, že emoce nejdou nadefinovat a určit ani rozumem zvládnout. Jak jsem psala níž, věřím, že se Mili a Tom velice zásadně potkají.
 hujerka,Fanda,Teri,Tomi,Miška 


Re: Chlapeček to možná cítí, že by maminka chtěla někoho jiného ... 

(10.8.2009 5:50:53)
Mili, cig to možná napsala výstižně, ale reagujeme také na tvé slova, jak to tu píšeš a opravdu vyznívá, že srovnáváš Tomíka s Milenkou... že uvažuješ, že ona taková nebyla, on takový je... a jakoby se v tom bludném kruhu točíš ty...
 S+S Ivet, Sandra 02+Alexej 06 


Divoký klučina místo hodné holčičky 

(8.8.2009 8:55:37)
MILI,
V každém tvém příspěvku, je zoufání za ztrátou holčičky.

To na naprosto pochopitelné.....klučík je rarášek, mohla to být holčička, rarášek a srovnávalas bys jí jistě s Milenkou, je nanahraditelná...to je jasný.

Já mám holčičku, od miminka to byl andílek, mazlivá, hodná....narodil se jí bráška z našeho andílka je rázem malá vzteklá skoropuberťačka(7 let)

nic se jí nelíbí, má pocit křivdy u všeho, a syn, mazlivý ulličník, mám pocit že mně jednou zavřou že mu ubližuji, vypadá jako by chom ho snad týrali....všude vleze, pořád padá, tělo samá modřina a škrábanec, nvíc co si myslí toz té papulky vypustí, tudíž se člověk bojí co ve společnosti zase prohlásí...no kluk uličník......

OBA JSOU MÍ...když večer zalehnou sedím koukám na ně spící mám pocit že mi srdíčo láskou exploduje.....


u tebe to je o tom vypořádat se se ztrátou holčičky a to nejde....možnááá za hodně let...to nebude tak bolet, přeji ti hodně sil na ten svůj boj se svou dušičkou~x~
 Lassie66 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(8.8.2009 9:14:59)
Gigo, já klidně přidám.
Syn se v 10 dnech odpéroval a spadl ze stolu na dřevěnou podlahu. 2x spadnul z postele, několikrát z kočáru, kde zůstal viset za kšíry. Z pusy mu vyndávám kamínky, písek, kousky lega, kuličky z tůjí...V noci se 3x-10x budí. Je to trochu silný kafe, ještě mu není ani rok. Můj život pravděpodobně skončil ~t~.
Přesto - je tak milovaný, až mi to přijde vůči dceři nepatřičné. Dceři jsou tři, byla klidné miminko. Sice toho moc nenaspala, ale kam jsem jí do půl roku položila, tak jsem jí našla. Nyní je permanentně u babičky a dědy, kteří bydlí vedle nás. Tchán je v důchodu, tchýně má jako učitelka prázdniny. Dcera u nich chce stále spát, jezdí s nimi na chatu, je u nich velmi spokojená. Je mi někdy líto, že nás už tolik nepotřebuje ~n~.
Obě děti jsou naše zlatíčka.
 Lassie66 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(8.8.2009 20:10:14)
Sranda, Eeko, syn je taky lev. Že by to byl problém té loňské srpnové várky?~t~
 Lassie66 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(8.8.2009 21:38:38)
Eeko, pravda ale je, že si synek umí sám hrát, což dcera v jeho věku neuměla. Hraje si na písku, nebo se zabaví nějakou hračkou - takže hyper asi nebude. Teď nejraději prozkoumává a všude leze, ale sem tam si i sedne a nevím o něm. Je to holt druhorozený, dceru všichni obletovali a zabavovali, že ještě ve třech letech si sama moc neumí hrát a vyžaduje účast druhých osob.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(8.8.2009 9:26:32)
Ahoj

V časopise Psychologie jsem četla cosi o tom, že i když třeba dva sourozenci mají stejný druh nadání (třeba výtvarné), tak ten mladší se realizuje v jiné oblasti, protože šance, že by ve svém mladším věku moh konkurovat staršímu je malá a děti mají potřebu bejt jedinečný a zaujmout.
Mili je pro Tebe ta hodná holčička, která už Tě svými průšvihy nikdy nevytočí - a tomu se konkurovat nedá. Váš malej se s ní sice nikdy nepotkal, ale děti toho na rodičích poznají někdy víc, než rodiče sami na sobě.
Evidentně konkuruje tim, že je mrštnější, samostatnější, odvážnější...

Kdybych byla věřící, možná bych to přeložila takhle: Bůh chtěl, abys jasně viděla, že tohle dítko nemá Milenku nahradit, protože ona má pořád svoje místo. Tohle je evidentně úplně jiný dítě, který má zaujímat místo svoje vlastní. A má ho čim vyplnit ~;)
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(8.8.2009 9:30:49)
MMCH náš starší, kterej byl taky neuvěřitelně živej, se sklidnil poté, co zjistil, že ten mladší má ještě víc energie, než on. Teď jim je 8 a 6 a půl a je to tak týden, co jsem s nima musela vystoupit z MHD a poslední 3 km jsme šli domů pěšky, aby vypustili energii. Celou cestu kolem mě pobíhali a poskakovali ~d~ Naštěstí díky věku už se drží na chodníku ~R^
 Lassie66 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(8.8.2009 9:39:03)
Jeno, já jsem nad tím také přemýšlela. A mě zase napadlo, že malý Tomík dává mámě zabrat, aby jí nezbylo moc času nad Milenkou tesknit. Ono když dítě odněkud visí, případně běží rovnou pod kola náklaďáku, asi opravdu nezbývá čas na to, aby jeden přemílal, jaké by to bylo kdyby...~d~.
Eleonor psala, že byla určitým zklamáním. Je důležité to s Tomíkem vyřešit, například s psychologem. Není dobré to odkládat. Aby si jednou on nepřipadal jako zklamání, což by mu určitě budoucí život nijak nezjednodušilo.
 Marťa11 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(8.8.2009 22:23:35)
Jeno, to jsi napsala moc hezky ~R^
 asmara 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(8.8.2009 9:40:00)
Mili, dobrá rada drahá~d~ Taky vlastním raubíře bez pudu sebezáchovy, nemazlil se, škodil, lítal , ničil a období od 1,5 roku do asi 2 let byla fakt síla.Už jsem se bála, že mi ho sebere sociálka, měl během toho roku šestkrát rentgenovanou hlavu a to jsem byla pořád ve střehu- smůla, byl prostě rychlejší a jeho duševní zkraty se prostě nedaly předvídat~q~Teď je mu deset a už to celkem jde, hodně pomohly kroužky- vybrala jsem skauta a karate- v obojím musí dost držet pusu a krok~y~. A když byl malý, tak největší úspěch mělo udělat doma holobyt, vše potenciálně nebezpečné přimontovat skoro do výše lustru a na všechny skříně, ledničku, okna atd. dát dětské pojistky.Venku- dneska se za to trochu stydím- chodil na vodítku, které jsme si nechali dovézt z Anglie- kroucená dvoumetrová šňůra s klepety na dětskou a dospělou ruku na protějších koncích....jeho skoky do silnice mě ničily....Momentálně mám další dítko a v jeho patnácti měsících ho paranoidně pozoruju, jestli bude stejný jako jeho starší brácha~;((akční je taky dost, ale když zařvu "ne", tak ho to zastaví, případně zpomalí, místo aby hodil škleb přes rameno a zrychlil....tak to snad tentokrát klapne a nebude ze mě vyřízená troska.Už jsem matka v letech a jak už tady zaznělo, nějak na to nemám ani fyzicky ani nervy~d~
 asmara 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(8.8.2009 11:44:44)
Gigo, připomnělas mi, jak synátor sežral můj lék na křečové žíly a skončili jsme v nemocnici na pozorování, kvůli možnosti krvácení do střev. nic se nestalo, druhý den nás propustili a půl hoďky po příchodu domů sežral několik hrstí zahradnického substrátu plného hnojiva.....no už jsem neměla odvahu do toho špitálu znovu volat a doufala jsem ,že to přežije~d~
A nejlepší historka- pořád mi prchal na dovolené do rybníka a pokoušel se utopit. Manža rozhodl, že ho necháme se " poučit ".Takže jsem nezachraňovala a sledovala, jak dvouleté dítě jde bez váhání do hloubky a ve chvíli, kdy zmizel pod vodou, jsem po něm sáhla a čekala přiutopené, prskající stvoření. Ne tak synek- nekašlal, neprskal, andělsky se na mě usmál a říká: "Maminko, já byl v tunelu, to byla legrace".....grrrrrr~q~
 kosicek 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(8.8.2009 12:14:41)
Ahoj, tvůj klučík už není v bříšku, ani malé miminko, do kterého můžeš vkládat své sny, naděje, touhy a také doufat, že alespoń trošku zaplní to bolavě prázdné místo, které už nikdy nikdo nikdo zaplnit nemůže-já ztrátu naštěstí nezažila, ale nějak cítím, že to tak asi je.

Je to prostě Osobnost, která je také nenahraditelná a určitě by tě bolelo stejně, kdybys o něj přišla.
A na to právě často myslím, když si zoufám jak neskutečně zlobí a jak je to těžké, ale co bych si počala bez něj? Kdo by mi ho nahradil-nikdo, nikdo by ho nemohl nahradit, každé dítě je úplně jiné a mi ho milujem takové, jaké je a nic nám jej nemůže nahradit.
Mluvím také o zlobivém a od malička pro mě náročném klukovi, který ale nakonec z toho vyrostl ne není klidný, ale ona zlobivost se proměnila v průbojnost, sebevědomost, samostatnost, což mi přináší štěstí, když vidím, jak je ve společnosti a sám se sebou spokojený. Většina dětí v jistém věku přijde a tulit se začne-mě naopak chyběl kontakt s dcerkou-s kterou jsem si užívala to, co s klukem ne, ale od nějakých 2 let jsem na ní nemohla téměř ani šáhnout, jak mě odmítala..pomalu se vrací a kluk, nenechal se jako malý v klidu pochovat, nesedl na klín kvůli své divokosti, vlastně od mala jsem ho k tomu přinutila jen díky šátku´, a ted takové věci zbožňuje...
 Tenna /2 


Mám také takového 

(8.8.2009 20:27:17)
Mili, rada je těžká, znám to. Mám kluka i holčičku a rozdíl je mezi nimi přesně takový, jak píšeš. Proto si také netroufám mít třetí dítě - další hodnou holčičku bych ještě chtěla, ale dalšího divokého kluka už bych nezvládla. S temperamentem a náturou dítěte nic neuděláš. Ale to ty jistě víš, máš i starší syny. Musíš vytrvat, až bude větší, bude mít své aktivity a nebude tě už tolik mořit. Na nic lepšího jsem nepřišla, syn prostě chodí do spousty kroužků, kde svou aktivitou moří jiné lidi ~:-D
 Katla 


Mili, moje holčička  

(8.8.2009 22:18:41)
byla úplně přesně taková, jak popisuješ Milenku, pořád jsem si říkala, to je můj bonus za dva kluky. Vydrželo jí to s bídou do 20 měsíců. Ted jí jsou 2 roky a je přesně taková, jak popisuješ Tomíka.
 Mili+5 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(8.8.2009 23:08:43)
Díky všem za názory, hlavně těm, kdo dokázali podpořit vlastní zkušeností, některé příspěvky mě rozesmály a velmi uvolnily napětí, které jsem cítila.

Nevychovávám první dítě, takové věci, jako je nastavení hranic, dodržování pravidel, snaha o určitý řád, to všechno samozřejmě praktikujeme. Jenže jsou děti, které se tomu přizpůsobí poměrně snadno a jsou děti, které neustále vyvíjejí snahu ty hranice zbořit a řád narušit a jejich výchova a usměrňování do těch hranic stojí nesrovnatelně víc energie, trpělivosti, nervů a sebeovládání, takže v podstatě mě nejvíc povzbudily ty příspěvky, kde se mamky také přiznaly, že se jim to zdá občas nad jejich síly, ale snažíme se dál.~z~~;)
Hujerko ubezpečuji tě, že Tomíkovi dávám všemožně najevo, že ho mám ráda, nejen slovy, ale i gesty, laskavým tonem hlasu, něhou. Sama nejsem žádný divoch, spíš mám klidnou povahu a vůči němu se snažím vystupovat klidně a s trpělivostí.
To že byl pro mě chlapeček zklamáním je pravda, ale od těhotenství se s tím snažím srovnat a nevím, co víc mám dělat, možná je to ve mně, ale rozhodně to nedávám najevo vědomým jednáním, spíš to na mě někdy padne, když se situace více vyhrotí. Ale říct musíš se zbavit pocitů zklamání je stejné, jako když mi bylo doporučováno, že se musím zbavit pocitů smutku po Milence, mohu ovlivnit své jednání, své myšlení, své vyjadřování, ale cítění, jak mám ovlivnit? Tohle kdyby mi někdo dokázal poradit.~d~
 AneJa 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(9.8.2009 6:28:37)
Ahojky Mili, já vím, že to pořád strašně bolí, že ti Milenka moc chybí. Píšeš, že se snažíš, nedávat mu to najevo, ale děti mají na tohle radar on může vycítit, že je neustále srovnáván s Milenkou. Víš ono i kdyby se ti tenkrát narodila místo kluka holčička. Nebyla by to Milenka a srovnávala bys stejně, jak už tu psalo moc lidí každý je originál. Milenka byla jedinečná a i takový jsou všichni tvoji kluci.
 hujerka,Fanda,Teri,Tomi,Miška 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(9.8.2009 8:16:01)
Mili, možná jsem to napsala špatně, že se "musíš zbavit"... za to se omlouvám, ale pokud chceš najít cestu k Tomíkovi a určitě by si to zasloužil, prostě na sobě budeš muset zapracovat. Vidíš sama, kolik maminek ti tu píše, že tohle dítě prostě vycítí... a i kdyby jsi sebevíc říkala, že jsi v pořádku, ale vnitřně byla rozhozená, tak to to dítko prostě vycítí. Snad mi rozumíš.

To, co jsem ti tu psala, slouží jen jako příklad, bohužel každé dítko je osobnost, na každé platí něco jiného, žádné dítě není stejné. Takže já ti psala jen návrh, co by jsi mohla zkusit, co dělávám já. Ale nikde není psáno, že ti to stopro zabere. Protože třeba Tomášek prostě bude vyžadovat něco jiného. A jak jsem ti psala, snažím se dávat hranice taky, Terinka se mi hrozně moc sklidnila, ale i nyní má "své dny", kdy prostě zlobí a trucuje a dokáže se hrozně vztekat a není s ní k hnutí. Hodně se to u nás zlepšilo, ale zcela to nevymizelo. Snad jak bude starší, vymizí to zcela a začnou mě zlobit ti dva moji kluci, co jsou nyní tak moc hodní~:-D a to je prostě život... děti nám musejí dělat radost i starost, aby jsme o nich věděli..

budu ti držet palce, aby jsi ve spoustě různých typů našla svůj osobitý, který na Tomíka trochu zabere, ale nepočítej s tím, že ho to zcela změní a bude z něj hodné dítko... a taky jsem ráda, že tě uklidňují příběhy maminek, které se taky zabavují se svými živějšími a raubířskými dítky... mě momentálně nic nenapadá, ale jakmile mi Terinka něco vyvede, až z toho budu mít hlavu v trapu, ráda ti tu hodím příspěveček, ať vidíš, že nejsi na to zlobení sama~z~
 Bára, dvě děti 
  • 

možná vhodná knížka 

(30.8.2009 21:57:33)
Mili, možná by Ti mohla pomoci knižka od Jiřiny Prekopové Prvorozené dítě. Je to nejen o prvorozených dětech, ale o vazbách v rodině a o terapii pevným objetím. Je tam toho spoustu a pokud bych to vypisovala, znělo by to divně. Každopádně mně ta kniha doslova otevřela obzory i co se mé osoby týče, přestože jsem druhorozené dítě.
 Mili+5 


Re: možná vhodná knížka 

(30.8.2009 22:28:10)
Tohle jsem nečetla, tak to určitě zkusím, co jsem od Prekopové četla, mě taky moc pomohlo při výchově, její pohled na výchovu mi připadá vyvážený a je mi blízký.
 Bára, dvě děti 
  • 

Re: možná vhodná knížka 

(31.8.2009 14:08:43)
Ono to právě není jen o výchově, ale o rodinných propletencích, které vnímáme podvědomě. Nechci si hrát na psychologa amatéra, ale možná to vnímáte přesně tak, jak píšeš v názvu: místo holčičky klučina. A děti vnímají spoustu věcí, přesvědčila jsem se o tom na vlastní kůži, o kterých my dospělí nemluvíme. Možná, že zlobí právě z toho důvodu, že se cítí být namísto někoho jiného a nechce to. Každé dítě je samozřejmě jiné, je určitě temperamentní i sám od sebe. V téhle knížce se píše mimo jiné taky právě o tom, být namísto někoho. Samozřejmě se vůbec neznáme, ale přečetla jsem si, co píšeš, a připadá mi, že se o svůj veliký smutek nechceš dělit s ostatními, abys jim nepřidělávala starosti. Ale oni to samozřejmě vědí i tak, hlavně děti. Dítě je tak sebestředné, že si myslí, že vše je kvůli němu. Nerozumí tomu. Jsem zastáncem toho, o všem důležitém s dětmi mluvit tak, aby to pochopily, i o smutcích. Já jsem tím jako dítě trpěla, že se se mnou o ničem rodiče nebavili. No a jinak, věk 21 měsíců je šílený i u hodnějších dětí, takže možná stačí opravdu jenom vydržet :o). Moc Ti přeju, abys našla způsob pro Vás všechny, a máš můj velký obdiv. Drž se!
 Karolka a adopčáci 
  • 

Re: možná vhodná knížka 

(1.9.2009 20:42:28)
Mne v mnohém velmi pomohla knížka Zdeňky Jordánové - Tvoje dítě jako cesta pro Tebe. I v tomto případě vřele doporučuji, možná se Mili dobereš příjemným zjištěním a pomůže Ti to některé věci si urovnat. Nevím, každému sedí něco jiného, mne se ato knížka moc líbila :-)
 Vanka 


Re: možná vhodná knížka 

(3.9.2009 9:50:21)
Tak ani nevím jak jsem zabloudila, už sem,na rodinu moc nechodím, děti rostou. Ale čtu tady o Mili a mám trochu pocit že mám co říct, tedy snad se nedotknu a neudělám to horší.

Ano není těžké poradit, spíš bude těžké tu radu přijmout a začít se jí řídit.
Tedy rada je: Mili víš co je pro dítě nejdůležitější? Šťastná maminka!!
A ty šťastná nejsi. sama píšeš "cítím se zklamaná životem"

A to je špatně. Jsi věřící a tak bys měla dávno vědět že člověk má žít s tím, co je mu dáno a né s tím co by sám chtěl.
Řekni mi jediného člověka který má život takový, jaký by chtěl - já neznám jediného.
Pokud vidíš štastné lidi, tak jsou to ti, kteří se radují z toho co mají a nemyslí stále na to, co by chtěli a Bůh jim to nedal.

Já sama můžu svůj život brát jako naprosté neštěstí: rodiče mě nechtěli, táta mlátil, pak umřel, sourozenci mi to vyčítají, kluk co jsem ho měla ráda mi zdrhnul, potraty, nemoci dětí......fuj to mi zamrazilo.
Ale já si z těhle věcí beru pouze pozitiva a pokud vzpomínám tak na radostné okamžiky. Každý den děkuji za to, co jsem dostala: úžasného manžela, děti, to jak je postupně vypiplávám i přes všechny těžkosti, jejich lásku... prostě se raduju z toho co mám.

A ty bys měla taky. Máš totiž úžasné kluky a věř že jsou lidé, kteří kdyby to tu četli, tak si říkají "ona toho má tolik a brečí, je vážně nevděčná"

Za Milenku se modli, vzpomínej, ale netahej jí do vztahu ke svým synům. Stejně jako její vliv na tebe cítíme my v téhle diskuzi, cítí ji i tví blízcí a nevím nevím zda už jim tvé truchlení nezačíná hodně vadit.

 Mili+5 


Re: možná vhodná knížka 

(3.9.2009 10:24:26)
Vanko, nezlob se, ale musím to napsat, prostě nejsem dokonalá jako ty a nejspíš jsem se i přes roky chození s Bohem mnoho nenaučila.
 Jenda00 


Re: možná vhodná knížka 

(3.9.2009 10:52:24)
jenže Vanda nepsala nic o tom, že je dokonalá. Ale Ty, promiň už podle mého nedokážeš vůbec žít, a když už tak jen pro tu bolest. A to přece není správné. Možná jsi to už tady psala, nevím, ale chodíš někam ? K nějakému psychologovi nebo někomu podobnému. Zarazil mě nadpis tvého článu o holčičce a chlapci. Původně jsem chtěla napsat, že to nejlepší co pro své děti můžeš udělat je milovat je , pak mi to přišlo nevhodné, protože já tu bolest nemůžu posoudit, ale někdy mám pocit toho, že Tobě se v té bolesti "líbí".
 Andrea 
  • 

Re: možná vhodná knížka 

(3.9.2009 11:13:37)
Jendo00,
jsem přesvědčená, že téma Milenka je v rodině Mili tak trošku tabu. Proto chodí na tuto diskusi,vypovídat se, vybrečet se , vzpomínat. I to je taková určitá psychoterapie. Přesně proto tady ta diskuse je.
 Jenda00 


Andreo 

(3.9.2009 11:23:13)
No jestli máš pravdu, tak je blbý. Je to asi těžká situace pro všechny, ale alespoń manžel by měl být k Mili blíže, te´d si vzpomínám že psala, že rodina s ní netruchlí. Je to zamotanej kruh a situaci jim nezávidím, jenže žít se musí. Milenku nic už nebolí, je šťastná (pokud Mili věří v Boha, tak to tak vnímá ) a Mili je tu pro své další děti. Už jsem někde psala že Tomášek si nezaslouží být náhradníček. Oni všichni okolo Moli chodí po špičkách, tady na diskuzích myslím, bojí se jí nezranit, ale jestli to není horší než jí prostě virtuálně chytit za límec a pořádně s ní zatřát. A to opravdu nepíšu s cílem ublížit.
 Petra Dudová 
  • 

Re: Andreo 

(3.9.2009 11:56:23)
Už jsi ublížila....vzít za límec a zatřást?????!!!Tos opravdu myslela vážně?
Prosím vás všechny,které víte"co byste dělaly,kdyby...."a přitom nevíte o čem mluvíte...nepište sem,ono nám to opravdu hodně ubližuje...
 Mili+5 


K jakému cíli? 

(3.9.2009 12:16:16)
K jakému cíli se mnou kdo má zatřást, abych přestala mít Milenku ráda, abych na ní nevzpomínala, abych se už tady nesvěřovala a nepsala sem, když se mi stýská? Vždyť já normálně žiju dál, moje rodina funguje normálně, směju se se syny, řeším jejich potíže i radosti, miluji se se svým manželem, máme plno hezkých chvil, je nám spolu dobře.
Podle mě je asi pro některé z vás problematické přijmout fakt, že něco bolí tak, že je to na celý život, že i přesto jak člověk žije dál, stejně má v srdci to místo pro svého andílka a občas pro něj pláče a je s ním. Já vím, že je to těžké přijmout, i mě se to zdálo nemožné, dokonce i po Milenčině smrti jsem pořád čekala, kdy to úplně přebolí, ale prostě jsem se smířila s tím, že to nikdy zcela nepřebolí, že je třeba žít dál i s tou bolestí a možná i navzdory jí, pak teprve je možné zase zažívat radost. A mě to takto funguje. Ale potřebuji nějaký ventil té polohy já a Milenka a takové diskuse na netu mi pomáhají.
 Mili+5 


Re: K jakému cíli? 

(3.9.2009 12:24:09)
Doplním: tato diskuse, to že tady mohu napsat své pocity a že jsou tady lidé, co mě vyslechnou, mi pomáhá netahat příliš často svůj smutek do mé rodiny mezi mé blízké.
 Mili+5 


Re: možná vhodná knížka 

(3.9.2009 11:03:29)
Musím říct, že mám pocit, že některé čtete jen sem tam něco a z toho vyvozujete hned závěry nebo podvědomě selektujete informace, které se nehodí do vašich koncepcí. Např. mnohokrát jsem psala o tom, že vedle bolesti prožívám i radost z těch, co mi zbyli a žiji s nimi a pro ně.
Nyní čtu jednu knihu, ve které píše člověk, který sám prošel ztrátou syna, jak se s tím vyrovnat. Po ztrátě dítěte mnohokrát a po celý život nastávají situace, které nám připomenou, co mohlo být a už nikdy pro naše dítě nebude a v každé takové situaci je nutné se s tím rozloučit, aby člověk mohl jít dál a loučení bolí a často je provázeno slzami. Když jsem vedla Vašíka do první třídy a asi půl hodinky jsme jako rodiče čekali před třídou, sedla jsem si tak, aby na mě ostatní moc neviděli a plakala jsem, loučila jsem se s tím, že povedu někdy Milenku takto do první třídy. Když nás zavolali zpátky, utřela jsem slzy a už jsem neplakala. Stejně tak mnoho maminek popisuje, jak plakaly, když šli na svatbu, promoci, narozeniny někoho s příbuzných známých, myslely na své dítě a loučily se s tím, že tohle nikdy nebude. Ale je velmi důležité se rozloučit, tím rozloučením člověk udělá tečku a může zase jít dál. I já se asi ještě mnohokrát budu loučit se vším, co mohlo být a nebude, s copánky, pohádkami o princeznách, nežnou povahou, s důvěrným poutem mezi dvěma ženami, matkou a dcerou, ještě mnohokrát mi to něco připomene, tak jako mi to před nedávnem připoměla ta Tomíkova aktivita a dravost. Loučení bolí, ale já jsem se rozhodla, že potlačování těchto pocitů do podvědomí, abych o sobě navenek mohla tvrdit, že jsem ta dokonale šťastná matka a radostná křesťanka, není pro mě dobrá cesta.
Nevím, kde se pořád bere, že stále jen truchlím a jsem jen nešťastná a smutná a myslím jen na Milenku.
Dovolím si říct, že s Bohem to mám srovnané, věřím, že upřímnost před Bohem, žádné předstírání, žádné hraní si na radost a zároveň vědomí toho, kdo jsem já a kdo je On a také toho, že mě miluje a přes všechno zoufalství, které někdy cítím, má řešení a má smysl, které jen zatím nemůžu vidět, je cesta, jak se k Bohu přiblížit a jeho blízkost způsobuje radost, která se uloží hluboko v srdci a zůstává podtónem i v nejtěžších situacích a pocitech zoufalství.
 BaBá 


Re: možná vhodná knížka 

(8.9.2009 4:18:49)
Milá Mili,
je to už přes 2 roky, co jsem tuto diskuzi náhodou otevřela. Jen jsem se podívala, co že je diskuze Budulínci. Tvůj příběh mnou hluboce otřásl, přiznám, že mi tekly slzy proudem.
Neměla jsem vůbec odvahu sem jakkoli přispět. Nevěděla jsem moc čím.
Jak utěšit mámu, která prožila to co Ty? Mojí holčičce tehdy nebyl ani rok. Pořád jsem si představovala na místě Milenky tu svoji a zamávalo to se mnou strašně.
Já jsem 24 hod po porodu zažila nejstrašnější chvíle svého života. Holčičku mi vzali, odvezli do jiné porodnice na JIP.S dýchacími potížemi a kolísáním srdeční činnosti. Ty hodiny hrůzy a zoufalství, uklidňující prášky úplně k ničemu. A vím, že to byl zlomeček toho, čím sis musela projít Ty.

Dneska jsem tuto diskuzi otevřela úplně náhodou, nechtěně. A příspěvky Jeendy a Vanky mě přiměly reagovat.
To jsem myslela, že si mi snad zdá, to co čtu. Vy to myslíte dobře a chcete pomáhat? Tímhle způsobem? Slovy "co všechno má a brečí"? Kdo si dokáže, nebo by dokázal toto v případě Mili říct? Snad se radši nevyjádřím, co si o takovém člověku myslím.

Oběma bych Vám radila si přečíst Milin příběh, to co psala při založení této diskuze. A pokud si stále myslíte, že Vaše slova jsou jí ku pomoci - dle mého názoru byste potřebovali psychologa Vy.

To co Mili píše, úvahy a srovnávání Tomáška a holčičky. Mili není určitě dokonalá. Nikdo nejsme. Mili je úplně normální hodně milující maminka. Jak se srovnat a nechat přebolet?? Když přijdete o dítě a ještě takovým způsobem jako Mili???? To opravdu nejde.To je bohužel bolest na celý život. Za hodně hodně dlouho už jen možná bude o něco menší.

Možná to pro Tomáška není úplně ideální, někdy se v budoucnu třeba bude muset s něčím vyrovnat. Ale Mili má na svou bolest svaté právo. Spíš by nebylo úplně v pořádku, kdyby řekla, že se s tím vyrovnala. A jsem přesvědčená, že pokud by i něco takového někdo, kdo by toto prožil, tvrdil - stejně by to nebyla pravda.

Ano, toto je otevřená diskuze, přístupná všem. Ale zrovna zde by každý měl hodně hodně vážit slova. Než sem něco napíše. Dobře míněná rada, byť tvrdě podaná? Dámy psycholožky nejste (evidentně, podle Vašich příspěvků). Na tuto diskuzi podle mého tvrdě míněné rady opravdu nepatří.

Mili jsi obdivuhodná a moc statečná. Už jen tím, že jsi založila tuto diskuzi. Nejsem věřící, jsem opravdu hodně zarytý ateista. Ale prožít to co Ty, představa budoucího setkání - to by bylo asi to jediné, co by mě drželo při životě. Přeji Tobě a celé Vaší rodině hodně sil a štěstí.
 Mili+5 


Re: možná vhodná knížka 

(8.9.2009 11:10:21)
BaBá, děkuji za přání a povzbuzení. Musím ovšem upřesnit, že tuto diskusi Budulínci jsem nezaložila já, ale jiná maminka, která prožila stejně bolestnou tragedii, paní Jarka, které zemřel chlapec Patrik, pokud někdy ještě nakukuje, srdečně zdravím.
Asi nyní na začátku diskuse opravdu už ty starší příspěvky nejsou z důvodu archivování.
 kajkule+2 kousky 


Re: možná vhodná knížka 

(8.9.2009 18:08:21)
Tak se bohužel musím přidat k tomu, že nechápu, jak se některé můžete takto chovat~a~ takové rady a poučování jak by si měla Mili vážit života a toho co má. Ona si toho všeho váží a žije dál. Je i štastná v rámci možností. Ale ona už navždy bude tohle břemeno táhnout sebou, vždyť si vůbec nedovedete pžedstavit jaké to musí být najednou přijít o dítě, malé bezbranné dítko, které tak máma miluje. je to pravda, kdo nezažil nepochopí. Ji to srdce bude bolet celý život, i kdy zažije ještě spoustu radostí, už nikdy nemůže být tak šťastná jak byla, to srdce bude "sevřené" už navždy. a jak můžete vědět vy co jste to nezažily, že by vám taky to "rozdílné dítko" nepřípomínalo to o které jste přišly. Já myslím že je to normální reakce a bylo by spíš nenormální,kdyby tohle necítila. To ale vůbec neznamená,že by Tomíka nemilovala. mě by to trhalo srdce, kdyby má rodina semnou nikdy nevzpomínala a dělala by jakože se to nikdy nestalo (i když uvnitř i když o tom nemluví je to určitě hrozně moc bolí) tak jako u Mili doma. Já vůbec neskonale Mili obdivuju jak žije dál, jsou takoví , kteří to nedokážou a vy budete peskovat ji????~a~

Mili, ty klidně piš až na tebe zase příjde ten strašný smutek, my , které nemáme potřebu poučovat a radit ti jak dál žít bez milovaného dítěte, tě rády podpoříme a vyslechneme~s~
 Martina,chlapeček03,holčička99 


Re: možná vhodná knížka 

(9.9.2009 7:05:12)
Souhlasím s Kajkule Mili piš a piš a piš.

Já mám taky dvě zdravé děti, syn pouze nevidí na jedno očičko, ve 2,5 letech jsme čekali 6 hodin před operační sálem a taky něvěděli co bude dál, když nám tenkrát oznámili že syn má za očičkem nádor byla to hrozná rána, a douho mě trvalo než jsem se tím srovnala proč zrovna on, trvá to nějakou dobu než se rodič naučí žít s jakým koliv postižením, já jsem se vždy uklidňovala jak by nám záviděli rodiče slepých děti , kdyby jejich dítě vidělo aspoň na jedno očičko. Proto chápu Mili, a nevěřím že je jen smutná, a pokud jí pomáhá sem psát tak Mili piš. Na mě taky mnohokrát přišly smutky a potřebovala jsem se vyplakat, takový je život někdo je siný někdo silnější. Martina
 Vanka 


Re: možná vhodná knížka 

(9.9.2009 11:57:30)
Babá - teda vážně teď lituju že jsem sem koukla.
Za co mě odsuzuješ? že jsem napsala větu o tom že spousta lidí má méně než Mili a přesto zůstávají stateční a bojují. A nejen to, mají i radost ze života?
Koukni na příběhy lidí tady na rodině, na ty katastrofy co se tu občas dějí. Víš kolik maminek už tady přišlo o dítě, víš kolik se za tu dobu narodilo předčasně narozených, nemocných? Proč myslíš že jí tu radím? Jen tak z dlouhé chvíle?

Má milá co o mě vlastně víš, že soudíš? Nepíšu tu svůj příběh a ani nebudu, narozdíl od Mili nežiji ve svém smutku. Zemřelému nepomůžu, nic mu nedám - zkončilo to. Mám živé a ti mě potřebují.

Mili se podle mého zbytenčně trápí a co je horší ona si ten smutek v sobě živí a obnovuje. Ať si to dělá, je to její věc. Průšvih je že má děti a malého prcka. co je to asi za život vyrůstat s maminkou, která má za koníčka truchlení po mrtvé sestřičce?

 Mili+5 


Re: možná vhodná knížka 

(9.9.2009 12:48:01)
Vanko, nezlob se, ale ty sama mě dělaš to, co vyčítáš ostatním, že nemají dělat tobě.
Proč mě soudíš? A neříkej, že ne, vždyť každá tvá věta je soud nade mnou, a přitom ty snad víš o mě víc než BaBá o tobě?
spousta lidí má méně než Mili a přesto zůstávají stateční a bojují. A nejen to, mají i radost ze života?
Jak víš, že já jsem zbabělá a vzdala jsem to? Jak víš, že nemám radost ze života?
Dobrá, pro tebe to skončilo, mrtvému už nic dávat nechceš. Na to máš právo, ale proč si myslíš, že je to jediné správné řešení, proč soudíš mě za to, že pro mě to neskončilo, že si svou holčičku uchovávám v srdci? Ano Milenka mi chybí, tobě zřejmě tvé zemřelé dítě už nechybí, uzavřela jsi to a jdeš dál už bez něj. To je zase tvoje věc, podle mě to není ideální řešení, tobě to tak nejspíš vyhovuje, budiž ti to přáno. I já jdu dál ale s ní v srdci. Nazývat to tak, že mám za koníčka truchlení, je hodně odsuzující. Nebaví mě truchlit, ale toužím být občas nějakým způsobem s Milenkou.
Ty jsi mě někdy viděla s Tomíkem? Jsi tady se námi, abys věděla, jaký má Tomík život? A jak víš, že právě to, že si zároveň s láskou k němu uchovávám v srdci i lásku k Milence, nebude nakonec pro jeho další život obohacením?
Nejspíš sis prošla také něčím zlým a to ti nikdo nebere, ale bohužel si zřejmě myslíš, že nyní nejlíp víš, jak se s tím vyrovnat a že ti to dává právo posuzovat, kdo se s tím vyrovnáná dobře(tedy tak jako ty) a kdo špatně.
 Vanka 


Re: možná vhodná knížka 

(9.9.2009 12:55:37)
Ještě před kamenováním a příspěvky tipu: pořádně si přečti co se jí stalo.

Příběh jsem četla v době kdy tu byl čerstvý a hluboce mě zasáhl, nemohla jsem to přečíst najednou, vracela jsem se k tomu několikrát, brečela, třásla jsem se, snad i proto že jsem velmi dobře věděla jaké to je mít nemocné dítě, jaké je to zoufalství když mu nemůžete pomoci. Znám dobře ten pocit, kdy se člověk modlí a vím jaké je to upřímě říkat: vem si raději mne.
Tehdy jsem Mili psala, jak s ní soucítím, jak jí přeji mnoho dobrého, snažila se jí alespon na dálku poslat pozitivní energii a více štěstí.

Máme podobné časy těhotenství a tam jsem na Mili narazila brzy znovu a to když otěhotněla a musím přiznat, zarazilo mě to. Nedokázala jsem si představit, že bych já tak brzy já dokázal přívéz na svět další dítě. Mili tehdy všechny okolo přesvědčovala že je to správné, že to tak má být a že miminko nebude nikdy trpět tím, co se jí stalo. Uvěřila jsem jí a přála jí znovu všechno dobré.

Ted po dlouhé době otevřu rodinu a první na co narážím jsou věty na téma: život mě zklamal, tomášek je takový a takový, Milenka byla jiná - holčička, rodina se mnou netruchlí....

A už jen zjištuji, že soucit s Mili sice zůstal, ale pochopení pro její truchlení už není. Jestli tu totiž ted je někdo, kdo potřebuje soucit, lásku a péči - není to Mili, ale Tomášek a celá její "živá" rodina.
 Mili+5 


Re: možná vhodná knížka 

(9.9.2009 13:04:17)
Vanko, ty opravdu děláš unáhlené závěry, skoro se mi zdá, jsko bys četla jen nadpisy nebo prvních pár vět z mých příspěvků.
Že se mnou rodina netruchlí, jsem psala, když si nikdo z rodiny nechtěl připomenout její narozeniny a jasně jsem psala, že bych si přála, aby jsme si 2x 3x za rok v době jejích výročí na ni vzpomněli. To je snad něco jiného, než kdybych požadovala, aby se mnou vzpomínali každý den.
 Vanka 


Re: možná vhodná knížka 

(9.9.2009 13:10:33)
Mili - příspěvěk jsem psala v mezičase, takže jsem tvou reakci neviděla. Ale ono to celkem odpovídá.
Jinak:
Nejsi zbabělá, to jsi dokázala - není to o zbabělosti.
Nevzdáváš se snadno, to taky dokazuješ.
Mrtvému nic dávat nechci - ano, protože není co mu dávat. Zůstali vzpomínky, strach zda jsem lásky dala dost a víra v to, že náš vztah bude jednou pokračovat.
Věřím že vše co se stalo, se stát mělo. Bojuji s tím s čím se bojovat dá, vzdávám to s čím bojovat nelze a snažím se oboje rozlišit - to není z mé hlavy! ale žiju podle toho.
Nic nevím nejlíp, možná se pletu a křivdím ti. Jestli ano, Bůh mi odpust.
Když tu dělám závěr, snažím se probrat v hlavě nejen to co jsem prožila, ale i zážitky jiných lidí. Když to zapadá, pak píšu.
 Vanka 


Re: možná vhodná knížka 

(9.9.2009 13:16:14)
Jdu, čekají na mě děti. Zvrhává se to tu v soutěž, kdo zažil co horšího.
Myslím, když tu čtu vaše příspěvky, že truchlit umíte a z posledního Milina přísvěvku je jasné, že i ví jak často to zdravé je a kdy už ne.
Jo a dotaz, já někde psala o mrtvém dítěti - kdo že to tu pořádně nečte příspěvky?
 Petra,2 dcery,synáček v nebi 


Re: možná vhodná knížka 

(9.9.2009 13:21:37)
myslela jsem,když tak všechno víš a znáš,víš jak bychom měly truchlit a jak často a zda vůbec,tak jsme logicky usoudily,že máš tuhle strašnou zkušenost za sebou?!
Je mi tě líto,musíš být hodně neštastný člověk....
 kajaN 


Re: možná vhodná knížka 

(9.9.2009 18:50:16)
Znám příběh Milli,napsala jsem na tuhle diskusi nejspíš jen jednou, hned brzy po tom, kdy Milenka umřela. Už tenkrát bylo hrozně těžký nějak reagovat, když jsem sama takovou hrůzu nezažila, ale prostě jsem potřebovala nějak vyjádřit, jak je mi to moc líto. Když teď čtu jak tu i jiný maminky píšou o tom, jak jim umíralo malé dítě s rakovinou, brečím zase...
ale opravdu nechápu, jak může někdo soudit, když to sám nezažil. Kdo z nás ví, jak se zachová v jiných i mnohem jednodušších životních utrpení?Dokud člověka nepotká taková věc, nikdy nemůže vědět, co bude dělat, jak to bude prožívat...a já doufám, že to nikdy nebudu muset poznat.A taky je snad normální, že každý se s utrpením vyrovnává jinak, někdo to ze sebe potřebuje dostat, někdo se stáhne do sebe a chce být sám, někdo to zasune hodně daleko, ale stejně to musí někdy vyplout na povrch.
Chápu Milli a ostatní, že i když se snaží žít dál, ono to ani jinak nejde, tak ta bolest a prázdný místečko nikdy nezmizí. A myslím, že je to tak přirozený, ten človíček tu byl, milovaly ho, tak proč by měly najednou přestat?Jste všechny moc statečný, že žijete dál, staráte se s láskou o další děti i přesto, že máte uvnitř takovou bolest.Taky si myslím, že hodně pomáháte maminkám, kterým se stalo něco podobnýho a třeba se z toho nedokážou vypsat tak jako vy, ale už jen pocit, že je vás víc, že znáte tu bolest a víte a chápete o co jde. Nepřestávejte vzpomínat kvůli těm, které si myslí, že pomáhají tím, že radí co máte cítit a jak se máte chovat když nejsou Vámi. Já si díky vám aspoň někdy uvědomím, co kolikrát řeším za nedůležitý věci a za to vám moc děkuju~s~
 BaBá 


Re: možná vhodná knížka 

(10.9.2009 5:10:12)
Vanko,
kopíruji y Tvých příspěvků:

......snad i proto že jsem velmi dobře věděla jaké to je mít nemocné dítě, jaké je to zoufalství když mu nemůžete pomoci. Znám dobře ten pocit, kdy se člověk modlí a vím jaké je to upřímě říkat: vem si raději mne.

.....Mrtvému nic dávat nechci - ano, protože není co mu dávat. Zůstali vzpomínky, strach zda jsem lásky dala dost a víra v to, že náš vztah bude jednou pokračovat.

Já z toho také usoudila, že jsi prošla stejnou zkušeností jako některé maminky zde. Pokud by to byla pravda, celkem by mne Tvůj "tvrdý zdravý a správný" přístup k truchlení zarážel.

Já si i myslím, že Mili už asi po narození Tomáška vyloženě netruchlí. Je tu bolest, která nepřejde nikdy. A Tyjí tu vyčítáš přílišné prožívání. Já i jiní zde v tom vidíme právě to pozitivum, že Mili se vypíše tady a patrně jí to pomůže ten svůj smutek neventilovat právě v běžném životě s rodinou.

A věta, že se to tu zvrhává v soutěž kdo co zažil horšího???????

Ano napadám Tě. Tvoje příspěvky mi opravdu přijdou neskutečně tvrdé. A evidentně vidíš z dalších příspěvků, že nejen mě.

Tvoje vyjadřování - ad soutěž? Soutěžit co je horší? To tedy opravdu už nemůžeš myslet vážně!!!
Nic na světě není horší než smrt dítěte. Každý psycholog Ti potvrdí, že je to ta nejstrašnější rána, kterou může člověk od života dostat. I pokud zemře dítě, které je už dospělé a rodiče ho přežijí - je to úplně jiná forma smutku, jinak se prožívá a jinak se s tím člověk vyrovnává.

Ano, zde na rodině jsou opravdu šílené příběhy. Ale postižené dítě pořád žije (pokud zemře, pochybuju, že rodiče nebudou celý život cítit tu ránu), pokud je dítě vážně nemocné je to hrozné, ale je tu s Tebou. Pokud někdo někoho týrá - dospělý má možnost se bránit, pokud je to dítě, je tu šance, že se mu dostane pomoci od okolí. Tím nijak tyto tragédie nezlehčuji. Svým způsobem je to snad i horší - týrané dítě trpí, nemá milující rodiče.
Milenka měla po tu dobu co mezi námi byla úžasnou rodinu, úžasnou maminku.

Ale tady se řeší to, co teď cítí ta máma, která dítě milovala nade všechno na světě a přišla o něj. A hrozně bolestivým způsobem. Jak můžeš vůbec používat pro takovéto případy slovo soutěž????

Vanko,
ano máš právo na veřejnou diskuzi napsat jakýkoli svůj názor - ale teď Tě opravdu PROSÍM - další svoje rady do života už Mili neposkytuj. Tvůj přístup je opravdu dost drsný.

A pokud zemře malé dítě - v případě Milenky ještě ke všemu kvůli evidentnímu selhání lékaře - tak si stojím za tím, že není normální aby se s tím člověk dokázal vyrovnat stylem - stalo se , život jde dál. Což shrnuto vyplývá z Tvých příspěvků. To jsi zde Mili sdělila. Dostatečně.

Já si i myslím, že Mili už po narození Tomáška vyloženě netruchlí. Je tu bolest, která nepřejde nikdy. A Ty jí tu vyčítáš přílišné prožívání.
Já i jiní zde v tom vidíme právě to pozitivum, že Mili se vypíše tady. A patrně jí to pomůže ten svůj smutek neventilovat právě v běžném životě s rodinou.

 BaBá 


Re: možná vhodná knížka 

(10.9.2009 5:12:17)
Omlouvám se za zdvojení posledního odstavce. Chtěla jsem ho přehodit a po zkopírování zapomněla vymazat
 Vanka 


Omluva a vysvětelní 

(10.9.2009 8:52:49)
1. téma - smrt dítěte
- toto téma mě přerůstá a nedokážu na něj nikterak reagovat, radit ani se vyjadřovat. Jediné co umím je psát: soucítím s Vámi, přeji Vám mnoho sil, více štěstí do dalších dnů a trochu toho umění povznést se nad neštěstí a snažit se dál žít. Ta slova, která Vás bolí a kvůli kterým se na mne jistě oprávněně zlobíte nejsou určeny pro toto téma. Vy nikdy nemůže zapomenout, pouze snažit se překonat.

2. téma - vztah k malému živému a jistě úžasnému dítěti (tedy to, které to tu původně bylo a to ke kterému jsem se vyjdřovala)
Tato diskuze tyhle témata míchá a ona se následně míchají i v našich hlavách. Vadí to? Mě ne, vám ne, vadí to i tomu 21ti měsíčnímu prckovi?
Plete se Mili 1. téma do druhého? Ano!!
Může to překonat? Nevím. Ale tím, že se jí Tomášek narodil - musí se o to snažit.
Píšu tu "nepleť vztah k zemřelé holčičce do vzahu ke svému synovi"
Reakce - zloba na neúctu k mrtvému dítěti, obvinění mne z morální zaostalosti a z nelidství.
Otázka - kde zůstala Milina obava z toho zda k Tomáškovi přistupuje správně, ta se nám nějak vytratila, že???? Je to tak i v Milině životě, přerůstá mateřská láska k mrtvému dítěti její vztah k tomu živému?

Objasnění na závěr: Mili je mi velmi blízká, mám k ní úctu za to jak hluboce svou dceru a i své syny miluje. Mám k ní úctu i za to že sama sobě klade otázky, jak moc smrt holčičky ovlivňuje vztah k synovi.
Včera jsem šla spát a myslela na její větu: neviděla jsi mě s ním. Máš pravdu neviděla. A doufám že kdybych viděla, byl by tam cíti vděk za jeho narození, radost z jeho povahy, užívání si jeho nádherného dětství. Snad by to byla spokojená maminka a štastné, bezstarosné dítě.

Babá, kajo...kdo z vás chce vysvětlení mých zdánlivě protichůdných vět, ráda poskytnu. Ale ne veřejně. Jen pro představu: ony se ty zážitky netýkají jedné osoby. Omlouvám se Vám a nechci a nechtěla jsem se plést do tématu č. 1. Jestli jsem Vás ranila, nechtěla jsem to a naprosto jsem neměla tušení, že příspěvek k Milinu vyznání se ze vztahu k Tomáškovi spadne pod tohle bolesné téma.

 Vanka 


Re: možná vhodná knížka 

(10.9.2009 9:17:03)
Petro - kdyby sis skutečně myslela že jsem nešťastná, napsala bys mi to tu?
Nebo je to spíš tak, že ty cítíš, že jsem šťastná a nedokážeš pochopit, jak někdo může po nějakém smutném prožitku znovu štěstí najít? Zlobíš se že tu píšu, že bych přála i Vám? Jestli tohle není právě ten kámen úrazu. Je to tu pro maminky které nechtějí svůj smutek opustit a je trestné, pokud se to někomu povede.
 Mili+5 


Re: možná vhodná knížka 

(10.9.2009 9:58:27)
Zdá se mi, že z nedostatku informací tady dochází k jednomu zmatení za druhým.
Vanko, Petra je nyní v nejtěžší fázi truchlení, Ondrášek zemřel před pár měsíci, takže to je pro ni opravdu bolestné. Nejen moje zkušenost, ale i zkušenosti s prožíváním ostatních jsou takové, že v prvních měsících někdy i letech po úmrtí dítěte je bolest natolik intenzivní a vyplňující celou duši matky, že si nedovede představit, že jednou by to mohlo být jinak a slova o tom, jak pomůže čas apod. jí mohou připadat jako fráze, co se říká. Kromě toho i já si myslím, to co BaBá, že bolest zůstane navždy, jen už nezaplňuje tak zcela, že ten čas pomůže právě tomu, aby ustoupila a uvolnila místo pro další prožívání a nové radosti, ale nezmizí, jen nemá už tak ústřední místo, což u mě už opravdu nemá.
Nicméně jak jsem psala, Milenka je pořád určitým způsobem mou součástí a jdu dál s ní v srdci ne bez ní, což ovšem přece nemusí být nutně pro Toma poškozující, může to být i obohacující.

Trochu lituji, že jsem sem napsala ten úvodní příspěvek tématu o Tomíkovi v době, kdy jsem se cítila vyčerpaná a na dně kvůli jeho aktivitě, ačkoliv jsem to tam napsala, že je to určitá momentální skepse z pocitu vyčerpanosti, hodně lidí to pochopilo zase tak, že celoživotně je Tomík jen srovnáván a nemilován, protože není jako jeho mrtvá sestřička, což jsem tam ani nepsala a také jsem dost věcí dovysvětlila v další diskusi. Ten úvodní příspěvek byl veden snahou ulevit si od stresu a trochu si postěžovat, jak mě to dítě dneska zlobí a není to zdaleka jediný podobný, který jsem tady četla, rozdíl je v tom, že je tam to srovnání s Milenkou, jenže to je realita mého života, já bych byla radši, kdyby to bylo jinak, ale není. Nevím, ale připadalo by mi dost nenormální, kdybych si na tohle v takové chvíli nevzpomněla a nepřipadalo by mi zrdcující, že už ji tady nemám.
Zklamání z pohlaví Tomíka, o kterém jsem v diskusi taky psala, se týkalo období těhotenství a myslím, že mě dost lidí i pochopilo, jen kolik z vás mi psalo, že by mi přálo holčičku, proč asi? Je to celkem přirozené si ji přát po tom, co se stalo.
A zase musím napsat, že jsem si byla vědoma toho, že Tomík za nic nemůže a snyd nikdy jsem své zklamání neobrátila proti němu ve smyslu výčitek nebo nelásky, spíš se to zklamání projevilo opět směrem k Milence, že jsem o ni přišla.
Ale Tomík je prostě můj chlapeček, neumím si představit, že by byl holčička, hypoteticky jsem v těhotenství chtěla holčičku, ale nyní když mám konkrétního chlapečka, tak se ty pocity přece změní, já myslím, že kdo je máma, tak chápe, co tím myslím.

Osobně si myslím, že můj a Tomíkův vztah na začátku jeho života mnohem výrazněji poznamenalo, co jsme si po porodu prožili a ještě v souvislosti s tím, že už mi nedlouho před tím jedno dítě zemřelo, byla celá ta situace hodně náročná a poznamenávající, musela jsem s tím hodně bojovat, ale už několik měsíců mám v tom pocit vítězství, že už je to skutečně za námi.
 Petra,2 dcery,synáček v nebi 


Re: možná vhodná knížka 

(10.9.2009 15:12:58)
Vanko,nechci se k tobě již vyjadřovat,nebo jsi mě velmi zasáhla tím,že na mou větu o umírání mého chlapečka jsi napsala,že se to zde zvrhá v soutěž...Pokud jsi štastná,bud...já si myslím opak-že navenek možná působíš,jako vyrovnaný člověk...,avšak uvnitř ,hluboko v tobě je něco,co nemáš vyřešené...
Jelikož jsem slušně vychovaná a ty ses mě přímo zeptala,odpovídám...,dál si však stojím za tím,že jsi bezcitný člověk a mě,jako mamince,jež přišla o své dítě,jsi velmi ublížila...
 Petra,2 dcery,synáček v nebi 


Re: možná vhodná knížka 

(9.9.2009 13:04:23)
Vanka,ty se mi snad zdáš....
Bolí mě každá věta,kterou píšeš-ale víš co,bolí mě to za tvé zemřelé dítě,že o něm takhle smýšlíš-mrtvému už nic nedám....
Já a Mili svým mrtvým dětem máme potřebu pořád něco dávat-nekonečnou lásku,svíčky,kytičky,básničky,cokoliv....
Vanka,já si dokonce myslím,že tobě žádné dětátko nezemřelo,že ty si pouze myslíš,žes snědla celou moudrost světa,ale ty opravdu nevíš,o čem píšeš...
Mě takovéto psaní lidí,co o tom nic neví a přesto soudí,hrozně zabolí...
Jsi úplně vedle,jak soudíš Mili,nevíš o jejím životě nic,nevíš,z čeho se raduje,co dělá pro své děti atd.
Mě můj chlapeček zemřel v náručí,měl rakovinu,bylo mu 3,5 roku,ke konci měl strašné bolesti,bylo to jediné dítě mého manžela....Předtím jsme zažili rok a půl na onkologii,nikomu bych to nepřála...bolí to,opravdu myslím,že větší bolest neexistuje,píšu to,protože to bohužel vím...
 .. 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(9.8.2009 21:36:36)
Přečetla jsem tvůj článek Mili a přijde mi, že postrádáš hlavně tu HOLČIČKU, kterou Milenka byla a měla všechny ty holčičí projevy, které jsou pro nás ženy tak citově i fyzicky důležité, ač chlapci jsou také mazlíci a miláčci, tak přece jen od holčičky to vyzní tak nějak jinak... a ty jako, jediná ženská v tom chlapským regimentu, si najednou měla spřízněnou duši, těšila ses na to, jak jí budeš česat vlasy, kupovat šaty a panenky, na taneční, na svatbu, na blízkost dcery a matky...a najednou to všechno odešlo s Milenkou a s příchodem dalšího KLUKA se to nevrátilo... myslím že není problém v Tomíkovi jako miminu a lásce´k němu nebo jeho projevům k tobě, jde spíše o zklamání tím, že ta radost a těšení se a plánování si věcí budoucích byla u Milenky a u Tomíka, jako u kluka, není. To je můj pocit, ať dobrý nebo špatný, snad Ti ,Mili, také pomůže.
 Mili+5 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(9.8.2009 22:01:46)
ciq, myslím, žes to vystihla dobře~s~
Asi už se do toho poněkud zamotáváme, mě se to jeví tak, že holky hledají problém příliš v mém vztahu k Tomíkovi, ale já ani tak neodmítám Tomíka, jako mi jeho jinakost připomíná ztrátu Milenky. Jeho jinakost mi nevadí, jen jsem z něho občas vyčerpaná, ale to je z podobného dítěte kde kdo, ale čím víc si uvědomuji, že je odlišný, tím víc cítím tu ztrátu. Ale tu ztrátu nevyčítám a nespojuji s Tomíkem. Nepřestala jsem milovat svoje starší kluky jen proto, že se mi narodila Milenka, ani Tomíka nemiluji míň proto, že jsem měla Milenku, ale jeho jinakost mi její ztrátu občas bolestně připomene.
 Ennywan 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(9.8.2009 23:01:39)
Mili,
myslím, že kdyby Tomík nebyl a byla by druhá holčička nebo i žádné dítě, vždy by mohlo hrozit, že ti tu ztrátu někdo nebo něco připomene. Kdysi jsem četla něco v tom smyslu, že to, jak se cítíme, za to si můžeme jenom my sami. Jen my sami máme tu moc změnit to. Neříkám, že to jde vždy lehce a podaří se to každému, ale přijde mi na tom kus pravdy.

Existují prý lidé, kteří umí rozmlouvat a pracovat s dušemi zemřelých. Nevím jestli to umí, s kým vlastně komunikují a o co tam jde, nicméně takoví lidé mluví o tom, že pokud se příbuzní nedokáží se zemřelým rozkoučit a pustit jej z tohoto světa, tak to není ani pro tu duši nic příjemného a dobrého. Tím jsem nechtěla ještě víc přitížit tvým výčitkám nebo tak něco, jen mi přišlo vhodné napsat to sem, třeba si z toho něco vezmeš, i jako věřící.
 Mili+5 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(10.8.2009 12:10:09)
Jitko, právě díky své víře mám v tomto od začátku klid, věřím, že Milenka je s Bohem a je jí dobře, myslím, že za mnou občas chodí, mám někdy opravdu silný pocit její blízkosti, myslím si, že je volná a svobodná a že může vnímat mojí lásku a že Bůh i ona chápe, že zatím k té lásce patří i bolest.
Samozřejmě bych nechtěla, aby ji Tom vnímal jako konkurenci, ale spíš jako svou pomocnici a ochránkyni na cestě k Bohu. Z duchovního hlediska si myslím, že k sobě Tom a Milenka nějak patří a že si duchovně budou blízcí, možná právě proto jsou tak odlišní, aby se doplňovali, Milenka byla andílek už na zemi, ale Tom je asi lépe vybaven pro život tady.
 hujerka,Fanda,Teri,Tomi,Miška 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(10.8.2009 19:08:30)
Vše je možné.. budu jen doufat, ať lépe snášíš jeho divokost ~;) stejně, jako si jí užíváme se svými rošťáky my tady... ~x~~x~~x~
 Martina, 2 kluci 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(12.8.2009 17:14:10)
Mili, tak nějak uvnitř chápu, jak se cítíš, ono se o tom píše "kostrbatě".
Tak se trochu pokusím :-)
Já mám dva kluky, ženský element mi děěěěsně schází, s každou holčičkou si více méně rozumím automaticky, intuitivně - prostě mluví a chová se tak jako já, musí to být strašně hezký mít holčičku vlastní...proto chápu, že tě hodně bolí, že jsi ji měla a ona se "ztratila". Neumím si představit to zažít a umím si představit, co cítíš, když doma máš sice hodně milované úžasné ale samé kluky.
Já bych se s tím pocitem neprala, kluci jsou prostě jiní, občas vůbec nechápu jejich způsoby - mluví tak, aby hovor libovolným způsobem vyhráli...společné hry bývají hlavně soutěží, kdo je lepší...atd. pořád dokola. Občas si půjčuju domů holčičky a raduju se.
Jo a ještě - viděla jsem divadelní hru Caveman, hooodně doporučuju, je vtipná a dost mi dala - už chápu, že ty děsný chlapský formulace nejsou cíleně mířené proti mě~:-D
 Mili+5 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(12.8.2009 19:29:30)
Martino, jsem ráda, že to někdo dokáže pochopit, možná je i nepřesné to vztahovat jen na Tomíka, chybí mi neuvěřitelně ten ženský prvek, všechna chlapská neporozumění mi bolestně připomínají, o co jsem přišla.
 Afima 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(12.8.2009 20:00:34)
Já mám taky dva syny. Když jsem čekala druhého, strašně jsem prožívala, že se nám nepovedl ten obligátní páreček. Dnes bych si za to nafackovala. Narodil se úžasný chlapeček, ale to jsou určitě všichni..~:-D Když jsme tak s manželem otevřeli možnost, že si na stará kolena pořídíme mazla, tak jsem si říkala, že bych do třetice chtěla zase chlapečka. Já si naopak s holčičkama nemám "co říct," ani hrát si s nimi neumím. Strašně jsem zvědavá, jak by vypadala třetí variace na stejné téma. U mě je to možná dáno tím, že jsem měla k matce velmi komplikovaný vztah, myslím, že mě snad ani neměla moc ráda, dnes už bych řekla, že se to naučila (konečně). Moje kluky ovšem miluje bezmezně. Mimochodem - soused má tři holky, jsou to hrozní poděsové, ani jedna z nich není "pravá holčička," ačkoliv se to jejich matka snaží maskovat a neustále je oblíká do růžové~t~ - neúspěšně. Jediné, co mě na tom, že mám jen syny děsí, je to, že budu mít snachy. Zeť by mi byl milejší. I když - kdo ví, co si kluci přitáhnou domů. Rozhodně ale nechápu, že má někdo vůbec odvahu trousit rozumy o tom, jak se má cítit a chovat žena, která přišla o dítě. To musí být tak šílená situace, že nějaká standartní řešení ani nejsou možná a pokud i po takové tragédii funguje normálně, svým dětem dá najíst a ukládá je každý den do postýlky, tak je to je pro mě obdivuhodný výkon a já se před ním skláním.
 kajkule+2 kousky 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(9.8.2009 23:06:13)
Mili, já myslím, že reaguješ normálně. Cig to vystihla dobře. Možná je lepší, že se ti nenarodilo holčička, co kdyby to bylo právě takové to další hodné děvčátko, pořád by jsi v ní třeba viděla Milenku a srovnávala, což je pro sourozence asi mnohem horší. kdyby to horší nebylo, holčička by se ti narodila, ale tobě se narodit už další neměla.Tomík si vybral vás. Přesně tak, každý je jedinečný. Milenka taky má zůstat ta jedinečná a vyjímečná svou povahou, proto je Tomík pravý opak. Nebylo by horší přijít o tu jedinečnost Milenky náhradou povahově stejného ditěte? Chybí a chybět bude, tohle nepřestane, jak tohle nezasahuje přímo do vašeho vztahu s Tomíkem, takl myslím, že tyhle myšlenky jsou neškodné a občas příjdou. vyčerpání , stres, smutek a do toho šídlo klučík... není to jednoduché, tady se nedá moc radit, je pořád brzy po tom co se to stalo, hodně brzy. Já jsme vyčerpaná, unavená z malé, ale já nemusím vzpomínat, o to to my ostatní máme jednodušší...
 kajkule+2 kousky 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(9.8.2009 23:14:03)
Mili~s~ drž se....
 Ananta 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(27.8.2009 15:02:32)
Mili, budu za tu zlou, ale musím ti to napsat.

Tvůj příběh zde sleduji delší dobu. Vnitřně cítím, že nemám vůbec právo ti to psát, ale... . Jak se srovnáváš s Bohem pokud jsi věřící? To je otázka, která mě napadá když tě čtu. Tohle už je přece rouhání? Nebo ne? Bůh ví proč si Milenku vzal a ty ji stále držíš v osidlech smutku. Ona už je úplně někde jinde, jestli tě vidí, tak možná ani nemůže být klidná, protože ty se pořád trápíš. Tohle celé není vůbec o Milence, ale o tvém egu.

Hypotéza. Ty Milenku potřebuješ abys živila svou potřebu závislosti na něčem (ono je jedno na čem) a už to není realita, už jsou to jen tvé představy o tom, jak by bylo kdyby... je to tvá fikce, projektuješ do vztahu s Milenkou své představy o něčem dokonalém. Jsou to asi takové paradoxy, jako když někteří rodiče závislých jsou závislí na závislosti svého dítěte, když se problém vyřeší, ztratí smysl života a jdou do deprese. Ty ten příběh s Milenkou potřebuješ, vyživuješ se jím a to je problém a nejen tvůj, ale i tvá rodina to nese.

Omlouvám se za rozbor, samozřejmě to může být jinak.
 adelaide k. 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(27.8.2009 21:29:45)
Anato, já respektuji tvůj subjektivní názor, který může být i klidně kontroverzní a tvoje právo na něj.

Přesto ale cítím potřebu ti říct, že rozborovat takovým způsobem někoho, koho znáš z pár příspěvků na netu, navíc v tak složité situaci, je pitomé.
 Ananta 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(27.8.2009 22:09:12)
Adelaid.K, léčba je někdy bolestivá, já z toho taky nemám dobrý pocit, ale myslím že to muselo od někoho zaznít, cítím jak je to zacyklené a k ničemu ne dobré.
 Stáňa a dva kluci 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(27.8.2009 21:45:41)
Čtu teď jednu knížku a u tohoto úryvku jsem si na tebe Mili vzpomněla. A je to zároveň i reakce na předchozí příspěvek.

Když umře malé dítě, ostatní členové rodiny se obvykle začnou bát - možná částečně proto, že v sobě cítí lásku, která je nutí následovat mrtvé dítě. Aby svůj strach překonali, umrtvují své city. Tím vyloučí dítě ze svých srdcí a duší. Mohou sice o mrtvém dítěti hovořit, ale nic k němu necítí. I když je dítě mrtvé, stále má ochromující vliv na rodinu. Aby rodina mohla žít v lásce, mrtvé dítě musí mít své místo v rodině. Živí členové rodiny musejí prožívat svůj zármutek. K uctění památky mrtvého dítěte mohou například vyvěsit jeho obraz nebo zasadit strom. Nejdůležitější je, aby mrtvé dítě nikdy nepřestali milovat. Mnoho lidí se chová, jako by mrtví neexistovali. Ale kam by mohli zmizet? Ačkoli jsou tělesně nepřítomní, neztrácejí vliv na živé. Je-li jim ponecháno příslušné místo v rodině, mají příznivý vliv. Jinak vzbuzují strach. Mají-li své místo, podporují živé, místo aby je posilovali v iluzi, že i oni by měli umřít.
 Mili+5 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(28.8.2009 12:49:48)
Stáňo, mohu se zeptat, co je to za knihu, co je z ní ten úryvek? Vyjadřuje, co já sama cítím, ale i to, co mi psaly ostatní maminky, jak to prožívají.
 Stáňa a dva kluci 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(28.8.2009 12:59:01)
Mili, je to Skrytá symetrie lásky od Berta Hellingera. Je o rodinných konstelacích, o tom, co všechno v rodině skrytě působí. Ne se vším v ní souhlasím, ale dost mě obohatila novými pohledy na život.
 Tulka 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(27.8.2009 21:58:33)
Ananto,myslím,že to,jak se Mili srovnává s Bohem,nám nepřísluší soudit.
A ta závislost má pojmenování úplně prosté a to láska.Nic míň a nic víc.
 Ananta 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(27.8.2009 22:06:47)
Tulko, láska a závislost spolu nemají nic společného, snad jen ta lidská sobecká láska, ale ta je omezující, plná strachu a často nemá dlouhé trvání.
 Tulka 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(27.8.2009 22:22:59)
Ananto,nakolik umíme nesobecky milovat,bychom si tu mohly vyprávět,být tu my dvě na místě Mili.A myslím,že jsme hodně šťastné,že to tak není.Necítím se vážně povolaná zrovna tohle posuzovat,můžu mluvit jen o tom,co jsem sama prožila.
 Mili+5 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(28.8.2009 10:04:56)
Ananto, přečetla jsem si několikrát tvůj příspěvek, ale bohužel pořád moc nechápu, z čeho své závěry(hypotezy) vyvozuješ. Musela bys asi více popsat svoje východiska, co z toho, co jsem napsala, tě k těmto závěrům vede. Co přesně je podle tebe rouhání, tedy čím podle tebe nějak pohoršuji Boha?
Stáňa to vystihla tak, jak to já sama cítím a považuji za správné. Nemohu a nechci své dítě vytěsnit ze svého života, ze své duše proto, že tu fyzicky se mnou není.
 Petra Dudová 
  • 

Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(28.8.2009 10:34:55)
Ananto....,chci tě poprosit,nech si příště své příspěvky ohledně této velmi bolestivé životní zkušenosti pro sebe!!!!
Nevím,proč tak hloupě Mili napadáš?!
Já sama jsem přišla o svého milovaného chlapečka,v necelých 4 letech,bylo to loni...a tvůj příspěvek mě naštval a rozčílil!!!
Proč by nám Bůh měl brát děti??Naopak,ujal se jich,v to věříme a po této stránce jsme mu vděčné...Ale,Ananto,plakat budeme do konce svého života...a víš proč?????Protože to strašně bolí!!!!!A protože je milujeme pořád dál a víc!!!Jsou naší součástí a vždycky budou!!!
Můžu vědět,o kolik dětí jsi ty přišla?!



Petra Dudová.
 Ananta 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(28.8.2009 12:19:23)
Vím že je to tenký led. Smutek asi zůstává, ale mě pořád příjde, že se Mili trápí a v tom vidím tu zradu. Rok ano, dva, tři ještě, ale jak dlouho se odsuzuje člověk k bolesti a proč?

Mili to by bylo na dlouho, vysvětlovat jak to myslím, kdybys měla opravdu zájem, zkusím to zformulovat, ale není to namířeno proti tobě, opravdu ne. Jen jsem trochu přemýšlela, jak z toho ven. Jinak čerpala jsem ze všech tvých příspěvků co jsem zatím četla.
 Mili+5 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(28.8.2009 12:42:08)
Ale ono to je trápení na celý život, nějakou dobu po Milenčině smrti jsem si myslela, že to přece musí někdy přestat, že projdu určitým truchlením a pak to bude zase jako dřív, ale to je pravda je částečně, bolest se časem otupí a už nezaplňuje zcela, jako to bylo na začátku. Dokud jsem byla přesvědčená, že to musí přestat bolet, tak jsem na tom byla moc špatně, protože to stále nepřestávalo, hledala jsem, co je špatně, že to nepřestává a docela mně to dostávalo na dno, protože žádné východisko jsem nenacházela. Až když jsem pochopila a přijala, že si tu bolest ponesu pořád, tak se mi vlastně ulevilo, předtím jsem pořád čekala, až ta bolest odezní, že pak přijde nová radost, další život, ale takhle to nefunguje, bolest zůstává a přesto se dájí žít i nové radosti, prožívat nové věci.
Jeden moudrý muž mi tehdy řekl, nechte bolest ve svém srdci, ta tam už zůstane napořád, občas se ozve víc, občas se podaří ji utlumit, ale nezmizí, zkuste však do svého nitra vpustit nové radosti, třeba nejprve jen malé a později i ty velké. Nechte bolest i radost spolu. Mě to takhle funguje, osvědčilo se mi to a mám i pocit, že tohle chce po mě i Bůh, přesně takhle mi to ukázal, že láska je nejen radost, ale i bolest, jsou to dvě strany jedné mince-lásky. Trochu jinak ale v podstatě podobně to v předchozím tématu vyjádřila Líza, život pozůstalých matek má jakoby dvě polohy, jedna je další život s těmi, co zůstali a druhá je o zachování vztahu k zemřelému dítěti.
 Ananta 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(28.8.2009 13:20:37)
Mili a pociťovala bys vinu kdyby jsi se netrápila? Myslím když jsi někdy šťastná, jestli ti tam skočí pocit viny že jsi šťastná, když s tebou není a neprožívá Milenka.

Jinak ta myšlenka, že smutek je součást je hezká, takhle to může být také, to určitě, to je asi o tom přijetí těžké události do života. Jen možná by to nemělo bránit v dalším šťastném prožívání života. To je ale racionální rovina, vím to.
 Mili+5 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(28.8.2009 13:33:25)
Vím, že to tak některé maminky mají, že cítí tu vinu, ale mě se to naštěstí vyhlo, necítím povinnost se trápit a taky se netrápím pořád. Jak psala Petra, to trápení je přítomné i v radosti. Ani krátce po Milenčině smrti jsem neměla pocit viny, že se něčemu zasměju, že mám z něčeho radost, je mi spíš líto, že to Milenka nezažívá se mnou, ale nemyslím si, že by chtěla, abych to bez ní neprožívala, naopak.
Spíš jsem si mnohokrát vyčítala naopak to, že cítím tu bolest a trápení, že nedokážu být taková veselá a pohodová jako dřív, ale to už dnes tak není. Dnes si prožívám svou bolest spíš soukromě a s ostatními maminkami, do rodiny už ji netahám.
Nevím, jestli si Ananto uvědomuješ, že když píšu sem, není to v těch pohodovějších, radostnějších chvílích, ale vlastně hlavně ve chvílích, kdy ta bolest vyplave napovrch, to může pak vyvolat dojem, že se jen trápím.
 Ananta 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(28.8.2009 13:55:58)
Mili, uvědomuju, je mi to jasné... já do toho nechci nějak vrtat, chápu že je to zraňující. Jen když něco řeším, co moc bolí, pomáhá mi duchovní přístup k věci, nějaké hlubší pochopení toho co se stalo.

Údajně když někdo odejde z tohoto světa, putuje dál a najde si jiné tělo, jinou identitu a plní si dál svůj duchovní úkol (říkají východní filozofové). Duchovní mistři říkali nesmutněte, není tu kdo by přišel ani kdo by odešel... Křesťané to vnímají jako nesení kříže, to na mě ale působí moc ve smylu, že musíš mít to trápení. Já se jen ptám proč a pro koho a k čemu.
 claca+Dominik12/05+Matěj07/10 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(28.8.2009 16:05:34)
Přidala bych se se svým názorem.Nejsem věřící,nevěřím v boha,ani v to že po životě ještě něco existuje,smrt je pro mě prostě ukončení života,po kterém již nic nenásleduje,to co potkalo Mili je velká tragedie,která bohužel některé z nás potká,naučit se s tím žít je pro mě naprosto nepochopitelná věc,proto před Mili smekám a myslím že nikomu nepřísluší jakkoliv kritizovat její způsob truchlení a její víru.Mili drž se ,přeji i v životě už jen samé příjemné zážitky
 Ananta 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(28.8.2009 16:13:02)
Claco, píšu dotazy, domněnky, hypotézy, to je prostě o dikuzi, nehodlám se bavit s kýmkoliv kdo toho není schopen. Kdo toho není schopen a dopředu očekává jen politování, ať to zmíní rovnou v příspěvku. Na tomto se zasekne kdejaká diskuze na rodince. Nezvládáš diskutovat, nediskutuj a neraď jak mají diskutovat ostatní. Mili diskuzi zvládá velmi dobře, jak ji čtu, nepotřebuje se obhajovat přd nikým tím méně přede mnou a hysterické obhájkyně budu ignorovat.
 hrúda 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(28.8.2009 17:32:42)
Ananto, ale jsou samozřejmě také diskuze, kde nelze jen tak bezemočně debatit a tato je jednou z nich.
Máš děti? Pokud ano, zadívej se někdy na prázdnou postýlku a představ si, že by to tak už mělo zůstat. Představ si, že už své dítě nebudeš moci obejmout a cítit jeho vůni. Představ si, že z jeho úst už neuslyšíš slůvko ,,Mami,,. Představ si, že už neuvidíš jeho kulišácký úsměv poté, co vyvedlo nějakou neplechu. Už nezapláče pro odřené koleno nebo nešťastnou lásku. Už NIKDY... alespoň ne na tomto světě. Přidej si k tomu třeba obraz umírání v bolestech, jehly, náročná vyšetření. Myslím si, že naprostou většinu maminek bodne u srdce jen z těch představ a zkus si tu bolest vynásobit asi tak miliardkrát, protože ty večer uložíš své dítě do postýlky nebo mu řekneš, kdy má přijít večer domů, ale tyhle mámy ne. Jen smutek říkáš? Už smutek ale člověka trápí. Byla jsi někdy smutná aniž by tě to trápilo?
 Ananta 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(28.8.2009 17:51:09)
Jano je to největší bolest která existuje? Nedá se k něčemu přirovnat? Nemám děti, ale prožila jsem peklo, nechci psát ale čeho se týkalo. Hodně jsem dřela na tom, abych nebyla už závislá na ničem a nikom z tohoto světa, od negace ke všemu až k odpuštění a pochopení smyslu toho. Není nic co by ti zde dávalo jistotu že o to nepříjdeš.
 hrúda 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(28.8.2009 18:07:42)
Ananto, zažila jsem osobně hodně bolesti, zrady od nejbližších lidí, mám za sebou i pokus o sebevraždu a mohu ti říci, že jsou dodnes chvíle, kdy mě to trápí. Přitom ty události jsou za mnou, teoreticky bych to mohla hodit za hlavu a žít dál, ale mozek si funguje po svém. Nicméně vím, že ztrátě dítěte se nevyrovná nic. Stačila mi epizoda, která se nám přihodila minulý týden, kdy jsme mladšímu museli volat záchranku. Srdce se ti promění v kus ledu a duše ti slétne do nejhlubší propasti, my jsme měli štěstí a osud nebo kdo nás nechal z této propasti znovu vylétnout. Jenže tyhle andělské mámy přišly o kus svého srdce a zbyla po něm krvácející rána a ta se nikdy nezacelí. Ztratily své dítě, kus sebe. Už to že jsou schopné jít životem dál je obdivuhodné. Ano, je dost maminek, rodičů kteří toto prožili a šli dál, ale také je dost těch, kteří už neviděli možnost jak žít tady a dobrovolně odešli za svým dítětem. Konkrétně Mili, tím jak je ochotná odhalit své pocity opravdu hodně pomohla dalším lidem, kteří prožili ztrátu dítěte. Za sebe říkám, láska k mým synům,je ten nejsilnější cit, jaký jsem poznala a bolest z jejich ztráty by byla minimálně přímo úměrná tomu, jak je miluji.
 Ananta 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(28.8.2009 18:12:36)
Asi to bude nějaké mysterium co tak spojuje rodiče a děti. Jen je zvláštní, že naopak to tak úplně neplatí, děti pak už rodiče moc nepotřebují, žijí si svůj život.
 TerezieK 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(28.8.2009 18:36:20)
Ananto vztah matka a dítě je tak specifický, že i kdyby jsi chtěla sebevíc nejde si nařídit, že na něm nebudeš závislá. Každému dítěti dáš kus sebe ať chceš nebo ne. 9 měsíců ho nosíš v sobě porodíš ho, je to vztah, který nedokážeš vystihnout slovně to prostě musíš zažít. Osobně si myslím, že nikdo nemá právo soudit Milli, jak se smrtí Milenky vyrovnává, protože , jak jí je vědí pouze ženy, které postihlo stejné neštěstí.

Milli drž se~s~
 hrúda 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(28.8.2009 18:46:26)
Ananto, jenže to, že děti opustí rodné hnízdo a že později rodiče zemřou je přirozený koloběh života. Když zemře dítě, je to něco zcela jiného. Žádný rodič nechce přežít své dítě.
 claca+Dominik12/05+Matěj07/10 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(28.8.2009 21:44:55)
Anato,to že děti časem nepotřebují tolik svoje rodiče,to je zcela normální proces,že dětem jejich rodiče zemřou je jistě moc bolestné,ale také normální proces,ale když zemře rodičům dítě,to už normální proces není a pro matku to musí být ta největší bolest na světě.Dokud jsem nebyla sama matkou,tak jsem ten druh lásky jako je láska matky k dítěti nikdy nezažila,stejně jako nikdo z nás kdo nepřišel o dítě nezažil ten druh bolesti jako Mili a jiné maminky,proto jim do jejich bolesti nemáme co mluvit,můžeme na ně jen s pokorou pohlížet a obdivovat je za to že jsou schopny jít dál,určitě řadě z nich pomáhá jejich víra a je to dobře.
 Lída,3 kluci a holka 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(28.8.2009 19:34:45)
Ananto, upřímně: nejspíš si to vůbec nedovedeš představit. Mně stačilo, když byl syn na JIP a přes týden jsme netušili, jestli vůbec přežije. ~;((
 Ananta 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(28.8.2009 20:51:10)
Já mám zvláštní vztah k životu, už jsem to psala. Možná nerozumím, možná jo. Možná to poznám a bude to zkouška ulpívání.
 Stáňa a dva kluci 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(28.8.2009 21:00:14)
Ananto, s tímto souhlasím (vnímám podobně duchovní souvislosti). Nicméně ono to má dvě roviny, rozum a srdce. A pokud potlačíš city, nic dobrýho ti to nepřinese.
Znám jednu ženu, která mi byla hodně dlouho vzorem, co se duchovnosti týče(už bydlí moc daleko, nejsme v kontaktu, proto ten minulý čas). Když bylo její dceři 20let, zabila se při autohavárii. A ona to prožívala podobně jako Mili. Věděla, že se nelze ničemu vyhnout, že je nutné to naplno prožít.
Jak taky říkají duchovní mistři, tady na zemi se radost a bolest neustále střídají, prostě dualita.
A asi má pravdu Jana v tom, že je nepřirozené, když děti odejdou dřív jak rodiče.
 Ananta 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(28.8.2009 21:28:51)
Já to Stáňo taky prožívám, neboj se nic, ale zároveň jakoby v tu chvíli vím, že je to jen úkol před který jsem postavena a ukazuje se v tomto projevu a to zmírňuje tu bolest. Určitě vím, že tohle už jsou ale moc těžký věci (ztráta dítěte).
 Stáňa a dva kluci 


Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(28.8.2009 12:44:46)
Ananto, možná trochu tuším, co tím myslíš, ale zase můj osobní pocit je ten, že tohle není případ Mili. Pokud své autentické pocity v případě ztráty dítěte(ale týká se to jakékoli události) naplno prožiješ a žiješ, ony pozvolna odezní a zjemní. A čas odeznívání si absolutně nedovolím určovat, neb jsem to neprožila. Problém nastává v případě, který jsem popisovala v tom úryvku, pokud je potlačíš a nepřiznáš. Ony v tobě žijí dál a projevují se různě.
 Petra Dudová 
  • 

Re: Divoký klučina místo hodné holčičky 

(28.8.2009 12:49:53)
Ananto,ty si děláš srandu???
Přijde ti,že se Mili trápí?Ano?A to by asi neměla,žejo?!
Já ti napíšu něco,co nejsi schopná pojmout:my se budeme trápit napořád!!!!
Chápeš to?!?!?!Asi ne...
Vyrvi si kus srdce a hod to za hlavu,netrap se tím...
Tak jak Mili se trápíme všechny,navíc si myslím,že Mili je moc statečná,stará se o velikou rodinu a miluje všechny své děti.A všimni si,píšu VŠECHNY!!!!
Ty vůbec nevíš o čem píšeš ...A víš,co bud ráda,že asi nevíš!
Nikomu bych tuhle bolest nepřála,ani tobě,je to bolest ukrutná a všudypřítomná.
Nebud zbabělá a napiš kdo ti tedy kdy odešel...
Mili je ta nejlepší maminka,co jsem poznala,provedla mě umíráním mého chlapečka,strašně nám,smutným maminkám,pomáhá-tak tohle si vem z mého příspěvku.
Ananto,ranila jsi nás,moc jsi nás ranila,ono nás to po tvých příspěvcích bolí ještě víc.
Možná to byl účel...pak jsi zřejmě spokojená...

Komerční sdělení

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.