Re: Lízo,

Já nevím. Jednak hrála starší ségra, hodně se u nás zpívalo, hudba byla doma furt (aktivně, ne jen pasivně). Učitelku jsem na začátku měla dost drsnou, ale ta mě málem odradila někdy ve čtvrtý třídě - pak jsem pro ni nebyla dost perspektivní (dlabala jsem na to, co mám hrát za stupnice a za etudy jsem vždycky zjišťovala až těsně před hodinou, pokud jsem se nezapomněla podívat do žákovský...), tak se mě zbavila. Další učitelku jsem měla moc ráda, byla hodně mateřská, hodně jsme si povídaly, víc taky brala ohled na to, co mě baví hrát... myslím, že u ní jsem překonala takový to období, kdy už to nejde samospádem a cvičení je otrava (a taky jsem měla chuť tý předchozí ukázat, že byla chyba se mě zbavit - což se povedlo, hned ten další rok jsem vyhrála nějakou soutěž). Ale já fakt nikdy nehrála denně, doma hafo not po ségře, takže jsem furt měla co hrát (co nebylo do hudebky za úkol)... na tý střední jsem začala zkoušet hrát jazz, blues nebo nějakou vážnou modernu, to mě fakt hodně bavilo...