Co byste dělali, kdyby čert přehnal strašení při mikulášské nadílce?

Asi to není téma, které by se tady objevilo poprvé, ale když se blíží Mikuláš, vzpomenu si vždycky na opravdu "povedeného" čerta ze svého dětství...


Když mi byly asi čtyři roky a mému bratrovi o rok víc, měli jsme za sebou pár ne moc hezkých zážitků - stihli jsme poznat, co je hlad, nezájem mámy, odebrání sociálkou do dětského domova a asi po roce nakonec vrácení k prarodičům. Můj bratr měl ze všech těchto zážitků větší trauma než já - skoro nemluvil, pomočoval se a neuměl se smát. Byli jsme na sebe dost fixovaní a nehnuli se od sebe. Pomalu jsme se ale vzpamatovávali... když jednoho dne přišel Mikuláš s čertem. Na ten nechutně dlouhý chrastící černý řetěž nezapomenu asi nikdy. Ani na to, jak nám z "legrace" vyhrožoval, že si nás odnese do pekla, jestli mu hned nezazpíváme nebo nezarecitujeme, protože jsme určitě moc zlobili. Dnes mi to samozřejmě přijde neuvěřitelné, ale tehdy jsem mu opravdu VĚŘILA, že nás skutečně odnese. Brácha se schoval do rohu pod nejmenší stůl který našel. Chtěla jsem tam vlízt za ním, ale nebylo tam dost místa a navíc mě brácha vystrčil před sebe, a´t ho chráním. Čert pořád křičel, že nás odnese, jestli mu nezazpívám. Měla jsem takový strach, že jsem si nemohla vzpomenout ani na jednu jedinou písničku - a to jsem vždycky zpívala ráda. Brácha se mě držel a slyšela jsem, jak brečí. Brečela jsem taky, ale aspoń jsem čerta prosila, a´t nás nikam neodnáší, že budeme určitě hodní. Mimochodem, v naší rodině se tato "vtipná" historka, kterak úpěnlivě prosím čerta, a´t nás nikam neodnáší, traduje s velkým veselím dodnes... Nakonec jsem se vzchopila a nějakou zatracenou písničku si vzpomněla. Čert odchrastil, plačící brácha ještě dlouho nechtěl vylézt z pod stolu. Znovu se začal pomočovat a navíc ještě koktat. Já jsem celou veselou historku odnesla jenom panickou hrůzou z čertů jakýchkoliv tvarů, materiálů a velikostí. Pro dospělé banální historka, pro mě jako dítě nejhlubší hrůza a strach.


Zažili jste podobně děsivou mikulášskou nadílku jako děti? Připadá vám strašení čertem v jakékoliv smyslu výchovné?
Co byste dělali s čertem, kdybyste viděli, že to se strašením vašich nebo jakýchkoliv jiných dětí přehání a regulérně je k smrti děsí?