Re: Jít do práce - dilema

Aha. No, tak potom bych si asi s paní ředitelkou otevřeně promluvila, svěřila bych se se svou obavou a viděla bys, jak se bude tvářit - jestli by případně dokázala v pohodě skousnout, že bys po dejme tomu půlroce odešla. Co se týče samotné péče o cizí děti - je na jednu stranu pravda, že je to náročné a musí na to být nátura, ale také je to o dost jiné, než péče o děti vlastní - člověk si tak nějak udrží odstup, když ví, že je to časově omezené a pak dítě předá rodičům a může ho pustit z hlavy. Ale přímo asistenta jsem nikdy nedělala, takovou zkušenost předat nemůžu.