Re: Jak správně vybrat štěně?

a poslední:

Přiběhne se hned některé na nás podívat, jen co se u nich objevíme? Má k tomu ještě zdvižený ocásek a hned nás tahá za nohavici? Při hlazení po hlavě vrčí nebo nás rovnou kouše do rukou? Takové štěňátko může být moc sebevědomé a dominantní a jestli nemáme dostatečné zkušenosti, budeme mít pravděpodobně při jeho výchově velké problémy. Často se stává, že takoví pejsci později vládnou celé rodině a nejsou-li to zrovna dvoukiloví drobečkové, bývají i nebezpeční. Zkušení cvičitelé si však taková štěňata, právě pro svou neohroženost a odvahu, běžně vybírají např. k výcviku obrany či ostraze.

Když na ně zavoláme, zamlaskáme a zatleskáme (u malých štěňat si dřepneme nebo se alespoň skloníme). Štěně s vyrovnanou povahou většinou všeho zanechá a i když si nás do teď moc nevšímalo, přiběhne se podívat, co se to děje. Vyjdeme-li mu vstříc (slovním povzbuzením, pohlazením), snaží se i ono navázat kontakt. Skáče po nás, chce nám olíznout obličej. Plazí-li se štěňátko po zemi a při pohlazení se hned obrací na záda. Bude sice velmi citlivé, ale protože na zavolání přiběhlo, tak je zde předpoklad, že se s ním spolupráce při výchově i výcviku úspěšně rozvine.
Štěňátka s méně závislou povahou se většinou jen podívají, co že se to děje, ale dál se budou např. spolu prát nebo si kousat klacíček. Na šustící sáček s piškoty je ale určitě přivoláme (je-li jim povědomý). Při pohlazení se budou odtahovat (pokud budeme v druhé ruce držet ten sáček s dobrotami - pak se budou lísat jako ti ostatní). S těmito psíky bývá horší spolupráce, někdy je jejich samostatnost v charakteristice plemene a po staletí chovateli upevňovaná. Měli bychom vzít v úvahu i požadované vlastnosti plemene a rychlost vývoje takových štěňat .
Bázlivější štěňátka nás budou z povzdálí pozorovat, případně poštěkávat, když se k nim budeme blížit. Podaří-li se nám je ulovit, na hlazení nereagují. S těmito štěňátky bývá nejvíce práce, protože jim trvá delší dobu než překonají bariéru nejistoty vůči nám, ale i okolí. Nepatří do nezkušených a zejména necitlivých rukou. Potřebují důslednou a trpělivou socializaci (tak jako příliš sebevědomá štěňata). Při získání vzájemné důvěry to většinou bývají dobří hlídači a velmi oddaní psi.

Začneme-li se od štěňat vzdalovat, vyrovnané štěně za námi alespoň kousek poběží. To také může udělat ale i štěně moc sebevědomé. Někdy rychlým odběhnutím, upoutáme pozornost i psíků méně závislých nebo bázlivých.



Hodíme mezi štěňata např. klíče - stačí jimi i zachrastit. Většina štěňat se přirozeně lekne, ale rozhodující jsou jejich další reakce. Příliš sebevědomé sebou sice trhne, ale pak se běží podívat na tu zajímavou věc - se zdviženým ocáskem nebo i s blafáním a vrčením. Ta s vyrovnanou povahou některá i poodběhnou, ale rychle se vrátí také zkontrolovat situaci. Plachá a bázlivá štěňátka utečou, nebudou se chtít vrátit, případně budou z bezpečné vzdálenosti poštěkávat.

Půjčíme si od chovatele oblíbenou hračku štěňat a když upoutáme jejich pozornost, hodíme ji kousek od nich. Hravé štěně se snaží hračku získat pro sebe. Reakce štěňátek zajímá i samotné chovatele nejen pracovních plemen, a tak už většinou mají nadějné aportéry pro nás vytipované. Pozor, i méně sebevědomé štěně může být dobrý aportér, ale protože se pro hračku vyřítil i dominantnější bratříček, podřídivější pejsek mu ji pravděpodobně přenechá. Štěně s velkým sebevědomím bude, při odebírání hračky, možná vrčet nebo ji bránit. Proto si štěňátka raději vyzkoušíme i samostatně.