Re: strach z hlídání

sedmikrásko, tu diskuzi jsem zakládala já. Taky jsem velmi nedůvěřivá a mám strach. Prarodiče ale péruju a pokud se mi zdá, že se neřídí mými pokyny, tak dítě nedám, dokud se neuklidní. To bych doporučila i zakladatelce. Nějakou dobu bych byla s prarodiči a s dítětem současně a hlídala bych jak pes. My bydlíme s tchánovcema a musím říct, že ač s některými věcmi nesouhlasím, malá je miluje a babi s dědou jsou pro ni obroovským přínosem. Ale musel ajsem drábovat- aby se všude neválely nože, léky na srdce, aby nebyl hrnec s horkou vodou na plotně a tak. Moje maminka nechala dítě bez dozoru a to si krájelo samo ostrým nožem a drželo ho za ostří. Druhé dítě nechala v rekonstruované místnosti s elektrickými dráty a když tam přišla, zjistila, že je má v puse, jen štěstí, že je manžel elektrikář a měl je perfektně zaizolované. Já jsem při hře vykloubila dceři ruku, i když to byl jen malý pohyb a velká náhoda, zrovinka ruka vyskočila z kloubu. Manžel hlídal a syn mu sežral ze stolu přívěšek na klíče a manžel o tom ani nevěděl. Zjistili jsme to za pět minut, když se náhle začal dusit a naštěstí ten přívěšek vyblil. Není to ani týden, co syna nechal manžel samotného na přebalováku, je vám asi jasný co to 11 měsíční dítě udělalo. Naštěstí jsem to předvídala už dávno a ve vaně jsou plíny, kluk spadnul na plíny a tiše si tam hrál, dokud jsem se manžela nezeptala kde má dítě. Asi dvakrát jsem dceru sejmula z kola, když málem vjela do silnice, nemít helmu, byli bysme na pohotovosti.

Chci tím říct, že je škoda aby malej neměl babi a dědu, ale já bych na tvém místě hodně dlouho nastavovala pravidla a poučovala a vyhrožovala dokud si to prarodiče neuvědomí. Pokud to tak nebude, tak holt musí mít vnoučka jedině pod tvým dozorem. Nebudeš přeci dávat nezodpovědným lidem svoje dítě, jen proto, že má i jejich geny že ?

A fakt, to že se tobě ještě nic nestalo, neznamená, že se to zítra nestane. Mohla to být obrovská náhoda, i když jak tady někdo psal není dobrý těm náhodám vycházet vstříc.

Já jsem svoje prarodiče vycepovala, stálo mě to spoustu úsilí, ale teď se na ně již mohu spolehnout a dítě si fantasticky užívá babi a dědu. Málokdo se jim tak věnuje jako prarodiče a ti tvoji zní jako že to dítě fakt milují. Já třeba pošlu dítě na procházku a klidně jim za chvilku zavolám, aby nezapomněli, že nesmí chodit pod střechy s rampouchama a tak. Držím hodně pěsti. A přečti si knihu od Matějčka Děti potřebují prarodiče. Jinak tě moc chápu