Proč stále brečíme, proč si nevážíme toho, co máme?

Proč jsme my lidé furt ubrečení??? Proč si nevážíme toho,co máme?????


Musela jsem se zamyslet nad těmato, ale i dalšíma otázkami.. Donutil mě k tomu trochu tak můj manžel.. Furt si stěžuje jak žijeme – že ti okolo to maj „prej“ lepší…
Třeba včera: byl na třídním srazu a než odcházel mluvil o tom,jak každý se má.. A co máme my.. Pak přišel a mluvil o tom samém – kdo co povídal jak má...

Já osobně si myslím, že máme dost. Půlka národa nemá ani to co my. Máme byt ( sice i hypo, ale máme), máme auto, máme rodinu, jsme v celku zdraví a i naše okolí… a našla bych i jiné klady ( aspon pro mě důležité) ..

A další donucení k zamyšlení bylo, když jsem jela dnes v tramvaji..přistoupila maminka, která byla špinavá ( tak jak říkám) – oblečeni měla pyžamové kalhoty zelené ( bohužel špinavo- zelené), triko mělo být žluté, ale mýdlo taky nevidělo děsně dlouho a sešlapaný bačkory.. její dcerka (cca 4-5let)byla krásná v „ksychtičku“ , ale oblečeni ani nemluvit – triko a kalhoty malý – lezlo ji z toho bříško ( mela ho pod prsíčkama) a z kalhot ji koukala půlka zadečku.. o špinavosti oblečeni opět nemluvím – byla na tom stejně jak maminka…. Holčička pak mojí holčině mávala – a první co bylo od mé holčinky bylo „Proč jsou takovy“????? Snažila jsem se to vysvětlit a doufám, že jsem to vysvětlila dobře…

Ted mě prosím vysvětlete – opravdu jsou lidi, že nemaj ani na mýdlo????? A proč my si nevážíme toho co máme???? Co říkate dětem, když maj takové otázky?????

Diky všem za názor – a pardon za takový dlouhý článek….