Re: Volnočasové aktivity a děti s postižením

Dcera není autista, má Prader-Williho syndrom, má ale náznaky autistického chování. I jinak specifické chování, kterému ostatní děti nerozumí. Třeba s kým nechce nemluví, takže když se jí děti ptají, tak neodpovídá, apod. Má velmi slabé svaly, takže ve svých 10 letech se třeba nezvedne z dřebu bez pomoci ruk, envydrží běhat déle než půl minuty a musí si odpočinout a pod. Syn začal chodit před dvěma lety na karate a ona se vždy na tréninku na něho dívala. Potom přišla trenérka s tím, jestli dcera taky nechce cvičit, tak jak zvládne. Takže od září chodí taky na karate a cvičí jen tak jak jí to jde. tzn. že nic moc sice neumí, ael aspoň posiluje a hýbe se. Děti si zvykly a nechávají jitak. Ze začátku jsem tam byla s ní, protože když má svůj den, nemusí s nikým mluvit a děla si co chce. teď jdu klidně ven nebo na kafe
Jinak ve škole chodí na nápravný tělocvik, ael tam jsou všechny děti s problémy, takže tam je to v pohodě. Jinak bych ji asi nikam nedostala, protoež ví, že jí to nejde jako jiným dětem.