Re: Jak naučit dítě mluvit?

Maťo to je bohužel náhled většiny maminek (a i já k nim patřila).. jenže ten čert se mi na zeď namaloval sám a já jen pak valila bulvy, kam až může to "vždyť on je jen línej mluvit" zajít... A jsem velmi ráda že jsem nečekala až nás "možná někdo někam pošle" a nebo "on se ve školce rozkecá protože bude muset"... Ono totiž těch zázraků je žalostně málo a ve valné většině případů "je problém" který se včasnou diagnózou může začít efektivně řešit a i kdyby to měla být třeba jen vývojová disfázie, která je vlastně prkotina, protože z ní dítě vyroste, tak je fajn že to člověk zjistí a může tomu dítěti EFEKTIVNĚ usnadnit život...

Jsem přesvědčená že "kdybych to nechala plavat" není Kuba tam kde je, kdybychom nezačli znakovat, obrázkovat a zjednodušovat řeč, pořád by na nás koukal jak sůva z nudlí.. Ano, přiznám se že tady poprvé selhal můj mateřský instinkt protože jsem v Kubovo třech letech byla uhoupaná myšlenkou že se rozmluví a že všemu rozumí.. a na návštěvě psychologa ve 3,5 letech jsem zůstala s pusou dokořán, když mi řekla že můj tří a půl letý syn je v porozumění řeči na 18 měsících!!!!! Jako dva roky pozadu??? Ani ve zlým snu bych to neřekla a to jsem rodič! Psycholožka ho viděla asi 45 minut

Né nechci nikoho strašit, náš Kuba vyfásl diagnózu PAS, to už je fakt extrém, nicméně za sebe říkám radši dvakrát zbytečně, a ujistit se že "z toho fakt vyroste" než jednou pozdě Dětem hrozně rychle utíká čas!

Když jsme byli prvně u logopedky (objednací lhůta tři měsíce!) koukala na nás docela překvapeně (ovšem pozitivně), že to řešíme už tak brzy, že tam chodí maminky předškoláků v podobném stavu a čekají zázraky "aby dítě mohlo k zápisu" ale ono ty zázraky fakt jdou hodně pomalu....

Už jsem jednou psala, zkušenosti jsou v tomhle ohledu nepřenosné a každý si to musí rozhodnout sám