Re: Co byste byli ochotni udělat pro svého psího miláčka?

Já bych pro svého psa podstoupila cokoli, pokud by to bylo zvládnutelné po finanční stránce a mělo to psovi pomoci od bolestí. Jasně, je to pouze zvíře, normální pes, kterých běhá všude spousta (a věřte, že se snažím ho nepolidšťovat - i když hlavně pro jeho dobro, protože pes dokáže být spokojený jenom jako pes, protože jako pes chápe)... Na druhou stranu je to přítel, člen rodiny, někdo, kdo je tu stále pro mne a který mě vidí jako člena-velitele své smečky, někdo, kdo věří, že já ho nenechám na holičkách a jako o slabšího člena smečky se o něj musím postarat. Pes mě nikdy nezklame, nedokážu zklamat jeho a nepomoci mu - prostě pokud je tu šance mu pomoci, udělám to a nezdá se mi to být jako škoda peněz. Ani zvíře by nemělo trpět. Znám patnáctiletého psa, který po dvou mrtvičkách opět běhá a má děsnou chuť do života (a to měsíce nemohl používat zadní nohy, navíc má vychýlenou ploténku, nemocné srdce, zvětšená játra...ovšem i když nepoužíval zadní nohy, rval se o život, že to jsem nikdy neviděla...bylo vidět, že ještě nechce opustit svého pána a pán se o něj hlavně proto staral), znala jsem psa s rakovinou, který žil bez bolestí cca o rok déle (dle lékařů) díky chemoterapiím a opět to byl pes veselý, šíleně žravý a plný elánu. Takže jak řekl liška z Malého prince: "Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal." Já to tak beru, i když jde jen o psa.