Babička je svéprávná...

osoba, nemůžete na ni dávat pozor, když nechce.
Neplatila by na ni třeba tvoje máma? My jsme měli z babičkou podobný problém, já nepoznala, že je s ní něco v nepořádku, i když jsem u ní bydlela. Pak jsem odjela na prázdniny, volali jsme si nebo se vídali jednou za týden, no a za měsíc se babi zhroutila před domem, protože nejen málo pila, ale i jedla. Přitom chodila na obědy, nechtěla se mnou snídat ani večeřet, všechno si dělala sama.
Ani já ani můj táta - její syn - jsme na ni neplatili, odmítala jíst, že nemá hlad, nadávala, že její syn a její vnučka jí nemají co poroučet...
Ale když ji k jídlu posadila moje máma, tak si netroufla odmlouvat. Prostě pro ni celý život byla napůl cizí, tak na ni platila. Ale je pravda, že si moji rodiče vzali po tomhle babičku k sobě, aby na ni mohli pořád dohlížet, zjistili jsme, že je to fakt potřeba.

Ale hlavně je důležité, aby si tvůj táta uvědomil, že on za ni odpovědnost nenese, pokud se babička chová takhle. A od doktorů si nenechte nic vyčítat, někdy si holt neuvědomí, že to, co oni vidí na první pohled, protože jsou profíci, vy prostě vidět nemusíte.