Třeba já naopak...

... považuji tzv. genetickou metodu za mnohem lepší a jaksi "přirozenější". Tímto způsobem se děti často učí číst samy od sebe. Třeba konkrétně u obou mých kluků to tak bylo/je. Děti se prostě začnou někdy v předškolním věku zajímat o písmenka, všímat si různých nápisů atd., ptát se které písmenko je které, a pamatovat si je. No a postupně je začnou spojovat ve slova - a tak číst! Bez "okliky" přes nějaké slabiky.

Na naší ZŠ se genetickou metodou čtení učí a já jsem ráda. Sice náš starší synek už uměl číst před školou, ale jelikož se to vlastně spontánně a přirozeně naučil právě touto "metodou", tak s tím nebyl a není problém. Vždyť ostatní vlastně dělají to samé, jen později. On dostává od paní učitelky čtení navíc a je to . Třeba mu půjčila "Děti z Bullerbynu" a měl za úkol jednu kapitolu přečíst a pak převyprávět - což ho pochopitelně moc bavilo !
Nedokážu si moc představit, jak by to probíhalo, kdyby šli tou zmíněnou "oklikou" přes slabiky, slyšela jsem o zkušenosti jiných a to mi celkem stačilo...
Ale samozřejmě je to asi individuální, jako vše.