Odpustit nevěru nebo ne?

Ahojky,jdu za vámi se svým problémem,snad někdo poradí.Mám dítě a se svým nynějším přitelem budu rok.Dozvěděla jsem se,že mi byl nevěrný.Samozdřejmě zatloukal,ale já jsem takovej detektiv no.S jeho milenkou jsme se doceal zkamaradili,takže vim všechno jak bylo.Náš vztah byl založenej na tom,že on byl spíš taková ta chůva,chtěl mi pomoct jak mohl,a já spiš taková ta paní domu..urážela jsem ho,že by ho nikdo nechtěl,že je neschopnej apod.To bylo každý den,vím,že se chovám špatně,ale bohužel nevím co s tím dělat,jsem jak sopka.Vládla u nás italie,kdy já mu i liskla,když se mi něco nelíbilo.Posedních 5 měsíců už začal být ubrečenej,ulhanej apod..bohužel jsem mu srazila asi sebevědomí na bod mrazu..no a nedávno jsem se dozvěděla,že teda byl asi pětkrát za tou dotyčnou.Ona mi tvrdí,že o mě nevěděla,ale na druhou stranu v poho uzná,že kdydoliv tam spal,mluvil pořád ze spaní jak mě miluje apod..Každopádně mě chce stále zpět,že nás miluje apod,nosí darky a jde vidět,že toho lituje.Dotýčné nadává a pak zas prosí,at se přimluví,že bez nás neumí žít.Jenomže když sme si spolu sedli a sepsali to pozitivní a negativní v našem vztahu,zjistila jsem,že já mu nedala vůbec nic pozitivního.Na otázku,proč se mnou vlastně byl,mi řekl,že jsem dokonalá.No nevím,za celou dobu jsem ho neobjala,nepodala mu ruku,a ani ho nepolíbila...líbání?to nikdy! Jenomže,ted po tom všem,jsem s ním byla v pohodě,uvědomila jsem si co pro mě dělal,řikala jsem si,že nám to možná pomohlo...je to možné? Bohužel se to u mě vrátilo zas do starých kolejí a zas jsme ta,která musí mít navrch...Když jsem se ho ptala,proč to teda udělal,řekl,že z trucu(no řekl i ji když to s ní končil),že si chtěl dodat sebevědomi a že byla hrozně hodná a že pochopil,kde dělal chybu,protože byt moc hodnej není to nejlepší...tak jsem na váškách..odpustit nebo ne?pořát to ve mě hlodá...a v některých věcech prostě mluví jinak jak ona a nevím čemu a komu věřit...děkuju za každý názor nebo zkušenost...