Abnormální strach z porodu

Zdravím vás holky,
je mi z toho špatně jen na to pomyslím, natož když o tom píšu. Většina z vás tu má minimálně jedno dítko, mě to teprve čeká, jestli vůbec.
Nevím, co mám se sebou dělat, ačkoli těhotná nejsem a zatím ani neplánuju - v průběhu příštích měsíců- tak mám snad fobii nebo co.
Vím, že bych to číst neměla, ale mám načteno tolik hezkého o vag. porodu, viz to, že miminko vám pak třeba přiloží na bříško, nebo i to, že je to prostě životní zážitek... Pak jsem si zase přečetla xx příběhů o zkažených porodech, kleštích, nebo prostě jen o tom, že miminko ven nešlo. Další věc - strach z nástřihu - strašně špatně se mi hojí jizvy, po břišní operaci mám jizvu rozjetou do široka, nic jiného nedělá, jen se mi to špatně hojí. Zároveň ale strach z císaře - mít teda jizvu tam dole anebo na břiše?
Pak jsem si zase přečetla, že vás u císaře nemusí naplno uspat - na jednu stranu hezké, na druhou stranu omdlela bych už jen z toho cinkání nástrojů. Nejradši bych chtěla rodit císařem, vzbudit se až po tom všem, ale co když bych se nevzbudila už vůbec??
Prosím neposílejte mě na psychiatrii, nedokážu o tom s nikým mluvit, vypsat se vám, to jo, ale jinak?
Nedokážu o tom pořádně mluvit s partnerem, on ví, že se bojím, ale myslí si, že to je asi takovej normální strach.
Myslíte, že vůbec někdy budu způsobilá k tomu mít vlastní dítě? Strašně si ho přeju, ale ten strach je hroznej. Nehledě na to, že mám strašnej pocit z doktorů, chodím jen ke své gynekoložce, i s akutním problémem musím za ní, k nikomu jinému bych to nezvládla - usadit se na kozu, natož před někým porodit dítě. Jsem divná, že jo?
Prosím uklidněte mě něčím, připadám si jako blázen
Děkuju, jestli jste to vůbec dočetly