Vztah s mužem, který miluje jinde

Je to sáhodlouhý příběh, tak se to pokusím napsat jen v kostce.

Svého muže jsem potkala ve svých patnácti letech, jemu tehdy bylo dvacet tři. Stali se z nás během let velmi dobří přátelé. On miloval jeho tehdejší přítelkyni - říkejme jí třeba Kateřina, ale během těch let se mě několikrát pokoušel sbalit. Já jsem to nikdy nebrala moc vážně...

Postupem času se s ním Kateřina několikrát rozešla, my jsme si spolu vždy prožili krátký románek a oni se k sobě zase vrátili.

Později se s ním rozešla úplně, vdala se a porodila děti. On zůstal sám, já také, opět jsme se stýkali, sice jsme to nebrali moc vážně v rámci jakéhokoli budoucího partnerského vztahu, ale nakonec jsme spolu počali dítě.

Sestěhovali jsme se a dneska vychováváme děti dvě.

A teď, kde je jádro problému...

Já jsem k němu vždycky strašně vzplála, měli jsme spolu od začátku takový strašně hrrrr vztah, hrozně jsem s ním chtěla chodit, ale byla jsem mladá atd. Navíc nejsem vůbec žárlivá a nikomu bych nevyčetla v životě nic.
A vždycky jsem věděla, že ať je to, jak chce, vždycky bude Kateřinu milovat víc než mě.
Nikdy bych mu nezakazovala se s ní stýkat atd. Ale poslední dobou už trochu přetéká hrnec. Začal mi lhát ohledně toho, kdo mu volá. Neprohrabuju mu mobil, ale třeba včera při večeři mu na stole začal zvonit mobil. Viděla jsem jméno Kateřina naprosto zřetelně. Telefon vzal, odešel na půl hodiny telefonovat ven a pak přišel s historkou, že mu volali ohledně organizace koncertu nějací lidé z kapely, kterou pozval. A tohle se nestalo poprvé.

Dál jsme třeba byli v kině, potkali jsme manželova velkého kamaráda a o Kateřině vedli sáhodlouhou debatu, viděla jsem, jak se manžel úplně zasnil.

Takových věcí je milion. Já mu nechci nic vyčítat. Spíš si říkám, jestli je dobře, že spolu žijeme, jestli by nebyl mnohem šťastnější jinde. Já bych taky byla šťastnější někde, kde bych od manžela opravdu lásku cítila.

Není to tak, že by mi manžel lásku nevyznával, o tom naopak žvaní pořád. Akorát jsem si jistá, že to není pravda.