Re: Psychický (emocionální) vampirismus

Terezo, přes všechny deprese a nejistoty ale máš to základní srovnaný, a to se pozná

Možná je rozhodující i ta ochota vůbec naslouchat - on i ten upír a cucátor energie se může subjektivně cítit na huntě a je Ti za tu ochotu vyslechnout vděčný, není to tak, že by chtěl někomu úmyslně škodit, ale možná je ta jeho nejistota prostě tak velká, že neví, kdy má přestat.

Tohle se mi stalo po porodu - jinak myslím nejsem psychicky labilní ani trošku, ale po porodu a těsně před jsem byla rozhozená, a "autority", od kterých jsem chtěla tak trochu "cucat" buď nebyly naladěné na stejnou vlnu, nebo na to neměly náladu, a z mého (tehdejšího, neobjektivního) pohledu se na mě vykašlaly nebo aspoň skoro vykašlaly.

Moje pocity v té chvíli byly čiré zoufalství a potřeba přílivu té pozitivní energie. Které se mi nakonec dostalo, ale od někoho jiného, než jsem čekala (naštěstí hlavně od mých nejbližších) . Ti, od kterých jsem ji čekala, mi ji nedali a já to dodneška vnímám jako křivdu (samozřejmě je to blbost, oni to vůbec nemuseli poznat, já normálně (snad) upír nejsem a ani v té tehdejší podobě jsem nedokázala se na tu autoritu "zoufale pověsit", manipulovat ani psychicky vydírat.

Říkám to jen proto, abych se pokusila i o pohled "z druhé strany", jak to může vnímat ten - třeba dočasný - upír.