Spánek jako ztráta času
Všichni už spí, muž, děti... já jsem taky hrozně unavená, ale spát jít nechci, nemůžu.
Prostě mám pocit, že můj osobní prostor začíná s dobou, kdy je všude klid a ticho a já konečně nic nemusím.
Dřív jsem se do postele těšila, ráno jsem chrápala klidně do 11ti.
A dneska?
Když si můžu poležet, tak už v půl devátý mám pocit, že mrhám den bohapustým válením a vstanu i když jsem jak mátoha.
Večer nejdu spát, abych si taky něco odžila sama se sebou.
Máte to taky tak?
aspoň jedna z vás?
Odpovědět