Re: Hrozí mi psychiatrická léčebna

Milá Eliiss, nevím, jestli máš MA, nebo ne, ale cítím, že jsi docela v zoufalé situaci... Z toho, jak píšeš, tak bych řekla, že jsi velmi inteligentní dívka - a bohužel část své inteligence spotřebováváš na myšlenky kolem nemoci, ať už je to jakákoli nemoc /kdo by taky nemyslel na to, že je mu blbě/. Chci ti jen říct, že si myslím, že jsi na to hrozně moc sama a přála bych ti, abys našla spojence. V léčebně můžeš najít buď spojence, který tě podpoří v tom, že nejde o MA (bude potvrzena tvoje spolupráce a snaha o léčení), nebo spojence proti netypické MA. MA je taková mrcha, která dokáže obalamutit i chytré lidi - i ti potřebují, aby měli někoho, kdo proti ní půjde s nimi. Tvoje váha je hrozně nízká, to už tě opravdu může ohrožovat na životě, proto ta léčebna je dočasné východisko. Byla by škoda, kdybys měla umřít. Věřím totiž, že ty si to nepřeješ. A i v PL se můžeš připravovat na zkoušky, může to být taky dobrá motivace, jak s nemocí zatočit (myslím s jakoukoli nemocí nebo problémem, třeba se strachem, že ti bude špatně).
V předminulé MF Dnes /Magazín MFD/ byl rozhovor s Hanou Vágnerovou, herečkou, ta taky trpěla MA (neříkám, že ty s určitostí ano), ale i člověk s dg., za niž se zřejmě v určité době styděl, může leccos dokázat a taky ukázat ostatním cestu, že se dá dobře a spokojeně žít. Moje sestřenice měla taky MA cca ve 14 - 15 letech, byla na umření, dnes je to máma, spokojeně vdaná a úspěšná v práci. Někdy se něco zadrhne - možná je to pak větší zkouška, než zkoušky na školu. Přeju ti, abys to taky zvládla