Re: Hrozí mi psychiatrická léčebna

Eli, mám kamarádku, která má psychické problémy (konkrétně deprese) a můžu říct, že vztah s rodiči se na tom hodně podepisuje. Sama vidím, že pomáhá mluvit o tom, co cítím, jaké mám problémy (ani já nejsem psychicky v pořádku), jak by se to dalo řešit a tak. Ta kamarádka, když jsem ji poznala, tohle neuměla, nikdo ji to nenaučil. Já mám mamku, která mě a ségry vezme na výlet, se kterou zajdu na kafe, nebo na večeři, do kina, samy, nebo se ségrama, mamku se kterou jsem si, dokud jsem bydlela doma, každý den aspoň chvíli povídala, teď jsem už na VŠ. Kamarádka měla mamku, která je sympatická, společenská... Ale o svou dceru se nezajímala dostatečně. Za sedm let co ona kamarádka měla vážné problémy si její máma, ani táta, ničeho nevšimli a byla jsem to já, kdo ji nakonec dostal do poradny a dál k psychiatričce, kde dostala antidepresiva... A ona dlouho svoje rodiče omlouvala. Teď už ví, že i když je má ráda, může říct, že tohle nezvládli a její lásku k nim to nesnižuje. Jestli se svou mámou nemůžeš otevřeně mluvit a tak, problém to je a tvou psychiku to nepodpoří... Zkus to změnit, sama začít s mámou mluvit, jestli to můžeš udělat... Když na tom budeš psychicky líp, bude se ti i s fyzickými problémy líp bojovat...