Re: Manželská poradna? psycholog ?

Šimi, my si třeba ublížili vzájemně. Já chováním před tím, on tímto skutkem. Oba jsme si to uvědomili a oba se snažíme to změnit. nejde to vždy jednoduše a nejsou vždy jen dobré dny, že muž někdy vypadá, že "na to zapomněl" - to tak být nemusí. Já mám často tvář hráče pokeru a vypadám, že se nic neděje a nic si neberu, a není to tak. Muž to může mít stejně.
Mluvením se nic moc nezmění. Je tedy v pořádku sdělit "necítím se stále dobře, budu ještě nějakou dobu odtažitá, ublížil jsi mi, nechci tě trestat (protože nechci), ale ani se nechci teď překonávat, ještě chvíli budu ve své ulitě" - já to tak chvíli taky udělala, tak jsem to cítila, a chtěla jsem ,aby věděl, že se nechci vrátit tam, kde jsme byli, ale ani teď nejsem moc naladěná na partnerství, prostě chvilka v jeskyni (já jsem ale někdy fakt jak ten chlap, co si zalézá, aby se pobabral v sobě, a pak vylezu), tuhle potřebu u muže taky respektuju.
A naopak, když má potřebu mě obejmout, tak se pokusím vyhovět