Re: Když se děti nesnesou

Jak "nechci poslouchat dalších 5 měsíců?
Já jsem teda dost flegma, dětem se do života moc nepletu, ale jen pár pravidel, které jsou vyvěšené na lednici a na jejich dodržování důsledně trvám!
Jedno z nich zní "Nikdo nikomu nenadává" - občas to některé z dětí zkusí, následuje dlouhá promluva z mé strany a to je tak otráví, že je zas na dlouho pokoj.
Další pravidlo říká, že "nikdo neničí výsledky ničí práce" - pod to se vejde třeba to bourání výtvorů staršího dítěte záškodníkem, to jsem tvrdě trestala, prcka lapla a odnesla jinam, zpátky nesměl. I batole dokáže po pár pokusech pochopit, že takové jeho chování je nežádoucí. Taky i batole pochopí, že když se kvůli jeho umravňování zdrží příprava večeře, bude mít chvíli hlad.
Ty jsi zodpovědná za to, aby se spolu děti naučily vycházet, milovat se nemusí. Já sama mám mladší sestru a vztahy jsme měly dost mizerné, hlavně díky matce, která stranila benjamínkovi a já byla za černou ovci. Rozhodla jsem se, že tohle mezi svými dětmi nedopustím, chci, aby si do života nesli vědomí, že na sourozence se můžou spolehnout.
Když jsem čekala třetí miminko, bylo mi hrozně dlouho hodně zle, kluci byli ponechaní sami sobě, o miminku jsme si vyprávěli, ukazovali obrázky, jak roste, a hlavně jsem je informovala, že malé mimino jenom jí a spí, a teprv až povyroste , můžou ho/ji učit lumpárny. Kluci malou od malinka milovali, uspávali jí, vymýšleli pro ni hry. Mezi ní a mladším synem se to začalo kazit až v době, kdy dcera(praktická to žena)syna(nepraktického, na svůj věk hodně dětského syna) jaksi svým chováním dorostla a on ji začal vnímat jako konkurenci.