Jak je ale možné, že v té krvi nyní vyšla pozitivní mykoplazmata??
Já to fakt už nechápu.....
Dojanko,
já tě vůbec neberu jako hypochondra. Sama od sebe vím, jak strašně, ale neskutečně moc mě změnil Béda. Když byl Jindra malý, já jsem milion věcí vůbec neřešila, hlavně proto, že jsem o nich jednoduše nevěděla. Když kašlal - tak jsem zkoušela nějaký sirup a hotovo, vůbec jsem nebláznila, když mu to přetrvávalo, šli jsme k dr., aby ho poslechla a hotovo. Žádnými infekcemi, zápaly plic apod. jsem se vůbec nezabývala (a sama sebe dopředu nestrašila). Samozřejmě v té době jsem neměla přístup k internetu, odkud se člověk spoustu věcí dozví, a myslím, že jsem opravdu byla klidnější - a to o hodně.
Béda mě změnil hrozně za ten loňský půlrok, jak promarodil ten leden až červenec a vydržel ve školce jen ten 1 týden....tohle jsem v životě nezažila, Jindra marodil úplně jiným "stylem" než on. A teď řešit mandlu, věčně na atb. - no děs....Vždyť jsem stále psala, jak neustále na něho sahám v noci (i v létě, když byl doma), jestli mu nezačíná horečka, protože se x-krát stalo, že večer mu nic nebylo, šel ležet a za hodinu horký jak kamna a hotovo. Pak ten podzim - zima byl celkem klid a já se tak "uklidnila" a už ho nepozorovala. Jenomže - od ledna doteď už měl zase čtvery antibiotika a já mám hrozný strach, že se ten loňský půlrok bude opakovat.....Naposled měl ty 40tky horečky v tom únoru a to bylo hrozný, protože mu vůbec nešly klesnout - ale u něho to bylo jiné než u Eli teď, protože měl okamžitě 40tky horečky a ne tak pozvolně jako u Eli, že se celý týden zhoršovala. Od toho února se v tom zase "vezu", protože mám hrůzu z těch nočních nástupů horeček a opravdu jsem šťastná, když se mi podaří normálně usnout, protože jinak jsem vzhůru a poslouchám, jestli nedýchá zrychleně apod....
Vůbec tě neberu jako hypochondra, to v žádném případě, znám to sama na sobě. Já sama problémy díkybohu nemám vůbec žádné, v obou těhu jsem chodila až do posledního "dechu" do práce, žádné vážné problémy jsem nikdy neměla. To nás prostě hrozně změnily nemoci těch dětí a protože jsme takový, že nám jejich zdraví prostě není jedno, tak se v tom furt motáme. Jsem sama zvědavá, jestli se někdy v budoucnu definitivně "uklidním" a budu ty nemoci schopna brát tak nějak "normálně".