Re: Babička k nepřežití

Tohle znám. Mám jednu příbuznou, k níž jsem jezdila od malička a hrozně se mi tam líbilo. Když mi bylo asi 10 let, uvědomila jsem si, že jsem už jinde, že se s ní nemám o čem bavit. Ona je sice hodná, ale hrozně přízemní. Vídáme se pořád, párkrát do roka. Je mezi námi ne nějaké těsné citové nebo intelektuální pouto, ale takové to, že znáš někoho dlouho a on tebe. Když jsem si to tenkrát uvědomila, hrozně mě to zklamalo, protože mi došlo, že to mezi námi není a nebude takové, jak jsem si představovala. Po pár letech jsem se s tím smířila a dopředu jsem se vždy na tu návštěvu připravila tak, že jsem věděla, kde jsou její hranice, co od ní čekat můžu a co ne.