Re: Tak vraj nerespektujem citlivosť a zdravotný stav nášho syna...

Petko, četla jsem tvé příspěvky, nepřispívám, protože to nestíhám, ale nedá mi to aspoň krátce.

Že manžela miluješ ty, to víme. Pokud cítíš, že miluje i on tebe a máte jinak kromě neshod ve výchově svého syna pěkný vztah spolu (to je čistě subjektivní, co si o tom myslíme my tady, není podstatné, podstatné je, jestli ti to vyhovuje), tak dejte kluka k rodičům, zajděte si na večeři a V KLIDU si promluvte. Řekni mu o svých obavách, a trvej na tom (já bych ho klidně poprosila, pokud je muž ješita, jakože je, a nechceš jít do ostrého konfliktu, na to každý fakt není), aby při tvé výchově před synem stál VŽDY na tvé straně, ať si v tu chvíli myslí cokoliv, nedat to znát, pak ti může říct svůj názor, ale před ním NIKDY aby tě neshazoval. Že je to důležité pro SYNA, ne pro tebe. Řekni mu, že bys byla nerada, aby se tyto problémy odrazily na vašem vztahu, protože ho miluješ (a on asi tebe). Opři se o psychologa, že i on to považuje za základ, aby rodiče měli k sobě úctu a stáli při sobě.
Připrav ho na to, že vás čeká nejspíš velmi drsná puberta a jen jednotnost rodičů může synovi prospět. Hraj na city, neboj se toho, nenech se zahnat do kouta. Musíš si připravit argumenty, jemně, ale pevně stát na svém. Z tvých příspěvků je vidět, že po zlém nic nespravíš, musíš, ať se to tady líbí nebo ne, oklikou.
Možná mě tady holky rozcupujou za "poprosit", ale každý nedokáže být hned z fleku ostrý, notabene když je zažitý model v rodině, asi by se to nesetkalo s pochopením. Musíš postupně. Opatrně. Já říkám "jak s malovaným vajcem" - blbý, ale u chlapů typu tvůj muž to bude asi lepší než vzpoura. Tím bys riskovala rozkol i mezi vámi dvěma, a to není to, co chceš.
Apeluj na to, že bys nechtěla, aby to zničilo váš vztah, protože vás čekají ještě krušné roky.

Co se týče syna - Petko, mně se osvědčilo nastavit mým dětem zrcadlo - většinou jsem na konkrétním příkladě uvedla, jak by se cítily, kdyby to bylo opačně - a klidně, klidně mu říct jak se cítíš, když NIKDY není po tvém. Vyzdvihnout, že už je velký, a všichni v rodině máte být šťastní, ne?
Příklad - jezdíte třikrát ročně na dovolenou - ok. Jednou vybere dovolenou otec, jednou syn, jednou ty (ale bez ohledů na něj, co by on rád). A zeptat se ho, jestli mu to přijde fér (na to moje děti slyšely, na férovost). Když řekne že ne - tak zasáhne třeba manžel a podpoří tě. Třeba - protože všechno půjde pomalu.
Teď jsem neměla na mysli známky, u těch neporadím. Já jsem zaheslovala počítač, zakázala chodit ven, učila jsem se s holkou. Ale i tak to šlo strašně ztuha a k velkým úspěchům to nevedlo, prostě najednou bylo lepší být outsiderem, než premiantem. Bylo to zajímavější.

Moc ti držím palce, abys to období ustála, protože vím, jaké to je, když se sladké děťátko změní v grázlíka... chce to pevné nervy a opravdu pevnou ruku. Tvou i manžela - a pokud na něj kluk dá víc, tak o to více na manžela tlačit.