ohlížet se asi nemá cenu, nic se nezmění...

já třeba neměla vůbec štastné dětství, ale nemít ho, nejsem tím, kým jsem...a tj asi ono. Formuje nás vše, i negativní zkušenosti, a možná, že ty právě mnohem víc...a když to dobře semelem, hodně nás to posune. Ex partner mojí hrozně dobré kamarádky je naprosto otřesná osobnost, ona i dcera si teda fakt užily, ale ona říká (a má myslím pravdu), že prostě děti jinde na světě mají traumatické zážitky, o kterých my tady naštěstí víme jen teoreticky, že prostě i Klára (dcera)svého otce
nějak zpracuje...kamarádka je tady vždy pro dceru, vysvětluje jí chování jejího otce atd.
Já jsem taky udělala hrozně věcí blbě, mám hrozně tendence svou dceru ochranoovat před světem, který je drsný, ale prostě žovot není peříčko...pokud jsi neměla na výběr a nešlo to jinak...co už.