Re: Dětství jako zážitková terapie

Oggová,
no já sice pendluju v rozsahu 50 km, ale nikdy ne v jeden den. Takže jeden den v týdnu padal na Prahu, což se dobře propojilo s tím, že v ten den nebývá tchýně v práci, takže jsem jí po odvezení té nejstarší na skauta mohla nechat zbytek, ať je dostřídá na piáně (né vždy, ale většinou jo a ještě jim dala i večeři) a já stihla i nakoupit a poshánět věci, co tady u nás třeba nemají. Hodně kroužků mají ve vedlejším okresním městě v DDM a opět, buď všechny totéž nebo když jedna něco jiného, tak alespoň vě stejnou dobu. Na flétnu jsem vozila zase na druhou stranu do podobné vzdálenosti ale mohla jsem si domluvit čas (kromě toho souboru, ale ten je zase navečer, s ničím se nekryje). No a to ostatní už je v rámci města (no spíš pidiměstečka), takže si to stíhá odchodit sama. Nemohla právě jen na to tancování, protože se jí krylo s tou Prahou.
Jo a tady v té jedné budově školy ty kroužky mají tak, aby navazovaly a ideálně hned na výuku, takže jak chodila na ty debrujáry, tak měla školu do dvanácti, pak hned sportovky, debrujáry, ve dvě jsme vyjížděly směr Praha, tam odehrála na piáno a nakonec šla na skauta, domů jsme přjížděli po sedmé večer a pak teprve dělala úkoly, což jí absolutně nevadilo, zatímco ostatní holky by to zabilo...Z toho také vycházím, že je každá úplně jiná a to, co je dobré pro jednu, těm ostatním vyhovovat nemusí...
Upřímně, být takové všechny, tak buď musí chodit na ty samé kroužky nebo by to nešlo .

Na hranici snesitelnosti pro mě bylo tenhle rok úterý. Tři ze čtyř měly odpoledku, nejmladší čekala v družině. Zajela jsem pro ně, nejstarší si vzala kytaru a šla pěšky (měla tam tak 15 minut na dojití). Mezitím ostatní udělaly úkoly a vezla jsem je 10 km do DDM na piáno. Pak jsem jela zpět pro tu nejstarší a vezla na druhou stranu opět nějakýc 10 km na flétnu. Pak zpět do DDM vyzvednout ty tři (vycházelo to úplně akorát a naštěstí měly kde počkat, kdybych nestíhala, v DDM je pro tyto účely klubovna), dovézt je domů a když nestíhal muž cestou z práce, tak ještě znovu zajet pr tu nejstarší. Bylo to hodně ježdění, ale časově se to dalo, hezky to na sebe navazovalo a ještě jsem i v rozumnou dobu (do půl sedmé) stíhala vařit večeři....Úkly nestarší opět řešila až večer....

On někdo namítne, že si vůbec neužijou venku, ale ono ve všední den moc dětí ven nechodí a zejména v zimních měsících ty naše ven chodí dost nerady (nebaví je sníh). V červnu už většinou kroužky nejsou, takže si to venku užívají až do večera....

Jo a vlastně my nejsme moc výletoví, takže tráví venku většinou celé víkendy, to je vždycky plná ulice (naše ulice je ulička mezi ploty, kde nic nejezdí, zato se tam dá jezdit na kole, lítat mezi zahradama, lést po klepadle a přes ulici na druhou stranu je les).

Dvojčata občas frfňají, že nechtějí tolik kroužků (mají piáno, flétnu a plavání), ale když se jich ptám, co zrušíme, tak nedají nic....a ven taky moc nechodí, chtějí závislačit u PC a Wii, tak to už radši ty kroužky .