Re: Dětství jako zážitková terapie

Ananto,

já to vidím tak, že pokud budete spolu chtít zůstat, tak se budete muset naučit spolu komunikovat a dělat kompromisy. OBA DVA.

Já to teď vidím tak, že jste si vlastně jeli každý na své triko a vyzobávali ze vztahu jen ty hrozinky, a teď byste to chtěli dělat dál, ale s dítětem to bude mnohem těžší.

A pro vaši další koexistenci vidím jako klíčové, že budete muset v něčem ustoupit OBA. To, jak s Tebou jedná Tvůj přítel, mi připadá dost nedospělé a navíc poměrně hnusné a manipulativní. A Ty máš vůči tomu potřebu se hodně silně vymezovat. Vůbec se tomu nedivím, možná bych řádila ještě hůř, protože takové jednání (myslím přítele) nesnáším, ale vidím dvě možnosti: 1) naučíte se spolu vycházet, což rozhodně neobnáší to, že jeden (přítel) si pojede dál po své lajně a veškeré přizpůsobení bude na Tobě, 2) rozejdete se.

Myslím, že to první asi nezvládnete bez odborné pomoci, a nepovede-li se to, tak holt varianta č. 2.

Myslím, že nejhorší varianta by byla, že Ty se s odporem přestěhuješ a přizpůsobíš, a on si dál pojede po svém.