Re: nevím jak správně reagovat na procházce

tak to ti naprosto nezávidím, sama jsem na to nepřišla, jak některý pitomce usměrnit. Mě se pes málem uškrtil, je šíleně bojácný, nesnáší cizí lidi, natož aby se jej někdo cizí dotkl. I když jsem měla psa na vodítku, tak se na něj naprosto cizí lidé vrhali, že si jej musí pohladit (jako štěně byl tedy nádherný), a pes v panice zdrhnul, tu pod auto do silnice, tu kamkoliv, hlavně pryč. Jednou jsem jej uvázala, myslela jsem že na klidném místě, že si jenom skočím pro rohlíky, a opět agilní osoba se jala že jej MUSÍ pohladit, pes přivázaný, začal zdrhat, spadnul z římsy, lidé mu chtěli pomoct, on opět panika, začal se dusit, naštěstí jsem to zahlídla a přiběhla včas. Mohla jsem tisíckrát říkat, pak už jsem na ty lidi i řvala, ať toho psa nechají, že není mazlivý, ne, když se nějaká baba rozhodla, že si psa pohladí, že ho jednou neubude, nebylo jak jí zastavit. Na procházkách pořád v pozoru, neexistovalo jít bez vodítka, nebo mít vodítko na dlouho. Musela jsem jej dát k příbuzným na zahradu, kde měl svůj klid, po nějaké době si zvyknul, a nechodil na procházky. On byl pejsek bázlivý povahou, v době kdy štěňata zkoumají svět, byl nemocný, a strašně se pak všeho bál. A žádný drobeček to nebyl, klidně mě povalil, když zabral za vodítko. A to jsem na psy zvyklá, vždycky jsme měli doma jednoho až tři, a žádný drobečky. Lidi jsou fakt blbý, jako kdyby měli v hlavě zatměno, vidí psa co vypadá jako plyšová hračka, tak to bude určitě ten správný ňuňánek. Osoba, co k ní vede ten špagát, je patrně nedůležitá. Nevím, kdyby byl agresivní, co by dělali. Ještě teď vidím rudě, když si na to vzpomenu.