Re: Proč chovatelé neuvádějí cenu štěňat?

zerat,
pokud má pes předkus, který mít nemá, je dobře, že byl vyřazen z chovu a tuto vadu nešíří dál. Mohla by se totiž při nevhodné kombinaci genů zhoršovat a vést nejen k "vadám na kráse", ale třeba ke zdravotním komplikacím, tuším, že u předkusu je nějaký problém s dýcháním a schlazováním, takže psy mají problémy při pohybu a v horku, má to vliv na srdce. U buldočka, kterého si jistě nepořizuješ, abys s ním naběhala kilometry, to neřešíš, ale pokud si pořídíš psa, se kterým chceš sportovat, tak ti takový předkus může udělat docela čáru přes rozpočet a psovi významně zkrátit život, pokud jeho problém považuješ pouze za kosmetickou vadu . Takže takový předkus u plemene, kde být nemá, nedegraduje konkrétního psa jako mazlíčka, ale je třeba nešířit a nezvětšovat vadu do té míry, že začne ohrožovat zdraví a život zvířete. A pravděpodobnost, že když se setkají dva rodiče nejen s předpokladem, ale i s projevem konkrétní vady, že u jejich dětí se vada vyskytne a bude horší, je prostě vysoká.

Pokud si chovné zvíře vyrazí zub, je na páníčkovi, aby sehnal potvrzení, že to není vrozené, postup byl popsán....
A proč vadí, když chybí jeden zub vrozeně? Je to jak u lidí, proč asi se nenechává dáseň bezzubá nebo značně prořídlá? Postupem času se čelist deformuje, vada se opět může posilováním zhoršovat (stejně jako se některé žádoucí znaky pářením rodičů se stejným znakem schválně posilují), vést k poškození zdraví a kvality života potomků zvířete.

Oni poradci chovu nejsou jen nějací floutci, co si zrovna oblíbili to které plemeno, ale právě v genetice bývají dost vzdělaní a navíc mají zkušenost s konkrétním plemenem, dost dlouho většinou sledují, které znaky (vady i přednosti) souvisí spíše s povahou, které se snadno předávají, které se rychle zvýrazňují, kterým naopak i opakované posilování nic nepřidá, takže znak se sice v linii vyskytuje, ale jeho kvalita se nemění....tohle jsou prostě věci, na které průměrný chovatel nemá hlavu, většinou ani čas a možnosti, ale přesto stojí za to je sledovat a brát je v potaz.

Vlastnit psa, dobře ho vychovat a společně prožít kus života a chovat psy (a nejen psy, platí to třeba i u morčat, i u koní, i u krav) je opravdu rozdíl. Ne v tom, kdo má své psy raději nebo se o ně lépe stará, ale je to asi jako mezi cyklistou, co udělá jednou za čas výlet a tím, který třeba právě teď závodí v Londýně....Copak se dá říct, že ten závodník má rád to svoje kolo a cyklistiku víc nebo míň než ten sváteční turista? Budeš řešit, že ten závodník si pořizuje kola za stovky tisíc a za stovky je i prodává, když přitom od toho Authora se přeci zase až tak neliší a účel pro toho rekreačního cyklistu splní úplně stejně? Budeš závodníkovi vyčítat, že sjezdí celý svět, aby si vydobyl jméno, které pak za horentní sumy prodává do reklam? Máš pocit, že v tom už není žádná láska, když se to dělá za peníze? A že nevíš, proč platit za závodní kolo stovky tisíc, když stejné, jen s jinou (sice funkční, ale už prostě neodpovídající účelu kola) přehazovačkou stojí třeba desetinu? A vzala by sis takové kolo na mistrovství světa?

Prostě je to úplně jiný svět, cykloturistika a závodní cyklistika, společné je jen to kolo. Jeho cena nevypovídá o lásce, jen odpovídá značce, ověřenosti té značky, spolehlivosti v účelu, ke kterému je kolo určeno a i možnostem toho, kdo si ho pořizuje. Ano, stejně jako jsou cykloturisti, kteří mají potřebu se předvádět s kolem za stovky tisíc, jsou i pejskaři, kteří mají potřebu se předvádět se psy za podobné ceny. A bez ohledu na to, že mají tuhle potřebu, pořád to nic neříká o tom, jak moc to své kolo nebo toho psa mají rádi a jak kvalitní život třeba tomu psovi dokáží zajistit, případně kolik péče tomu svému kolu věnují....
Závodník ale potřebuje uěmt a o kolech vědět víc, než ten cykloturista. Má svoje poradce, trenéry, servisáky, podobně jako chovatel má poradce chovu, veterináře a trenéry.
Ono i to vystavování je totiž potřeba se naučit a některého psa to baví více a jiného méně. Ale psi mají jednu vlastnost, která je společná snad všem plemenům, chtějí se zavděčit páníčkovi, takže pokud páníček vystavovat chce (nebo třeba běhat agility), pokud projevuje dostatek nadšení a vděčnosti, tak to pes bude dělat rád....

Ostatně, už jsem psala, sama jsem taky nechala svou fenku bez PP připustit, protože jsem prostě neviděla jinou cestu, jak ji dostat z toho stavu, ve kterém byla. V tu dobu už bylo jasné, že má nekvalitní srst a labilní povahu, takže krýt psem s podobnými vadami by nebylo dobré. Nekvalitní srst může vést ke kožním problémům, labilita k nejistotě ohledně povahy a mít psa, u kterého nevíš, co v příští chvíli udělá, to fakt není žádná výhra. Takže pokud jdeš do toho zhruba tak, že si uvědomíš, v čem je problém v čem by mohl být problém, kdybys chtěla ten již existující ignorovat a v zásadě postupuješ podobně, jako majitelé psů s PP, tak není problém, že se pejsek bez PP množí. Jenže většina to vyřeší tak, že potká stejné plemeno opačného pohlaví, jen tak mezi řečí se naznačí, že fenka by ráda štěňátka nebo že pejsek by si rád skočil, že je v zásadě fuk, jak to dopadne, páníček pejska že za to nic nechce, protože je rád, že si pejsek udělá dobře, tak to pak cena letí dolů, protože se snižují náklady. Když je o štěňáta zájem, nemají někteří problém toto provést každý rok nebo i dvakrát za rok, trh se zaplní, cena letí dolů...u módních plemen se pak ten rozdíl cen psa s PP a bez PP pohybuje opravdu v řádech desetitisíců, protože těm chovatelům, co si dávají záležet, se ty náklady nesnižují, to cenou stále tak tak pokryjí náklady, případně si vydělají na dlaší krytí, zatímco ti množitelé, o kterých je řeč, prodávají se ziskem i za pětinové ceny .

A někde mezi těmito skupinami se pohybují majitelé psů jako ty nebo já, co je něco dovede k tomu, že jednou, dvakrát za život fenky zařídí, aby mohla být maminkou. A víš, co se většinou stane pak? Buď už to člověk víckrát neopakuje nebo začne pokukovat po nějakém plemeni a začne uvažovat o tom, že začne psy chovat . Protože když do toho jde člověk s nejlepším vědomím a svědomím, tak vlastně dělá to, co chovatelé, a pak mu bezpapíráci ty náklady prostě nevrátí.

Mě jen mrzí, že nejen mezi nepejskaři a pejskaři je tolik třenic, ale i mezi pejskaři že je tolik vzájemného nepochopení a odmítání "těch druhých"....
Jak jsem psala, já mám dvě feny bez PP, jednu s PP, jednoho vořecha, mám zkušenost s rozmnožením té bez PP (a i když jsem prodávala za náklady a v době, kdy byl pudlík ještě dost populární, pejska jsem udávala 4 měsíce a jedna fenka ze dvou se mi vrátila....asi by pak šla ještě udat, ale ona byla tak skvělá, že nakonec zůstala).....a naopak nemnožením té s PP, mám feny i psa....vlastně jediné, co moc neznám, je mít jen jednoho psa, to jsem zažila jen necelý rok....ale je to jak s dětma, já prostě radši smečku.....vyzkoušela jsem si výstavy, užila jsem si psí sport, teď jsou z nich záploťáci a gaučáci.....sedím skoro na všech židlích a někdy mám pocit, že se musím rozpadnout, protože se ti, co sedí jen na jedné z nich, neustále shazují a mě berou s sebou....přitom myslím, že chápu všechny, jen ne ty množitele, jak o nich píšu, náhodná setkání, vrhy co nejčastěji, ignorace všeho a hlavně výdělek.....ty nechápu, ale i tak dokážu jejich chování vysvětlit....a možná paradoxně, ale i u nich jsem přesvědčená, že své psy mají rádi.....
Vlastně vůbec nepochybuju o lásce ke svému psovi u někoho, kdo ho při mazlení zprovodí bezbolestně ze světa, jen aby pes nemusel zažít třeba nevyhnutelné odloučení, když se pán stěhuje někam, kam ho nemůže vzít....Co na tom, že sama bych tohle asi nikdy nedokázala.....vím, že budu mít problém nechat uspat ty svoje, až přijde jejich čas, a pokud to jen trochu půjde, nechám je prostě dodýchat....přitom je to ode mě tak sobecké.....

Ale to už jsem se dostala hodně daleko od toho, jaký je rozdíl mít, množit a chovat psy....