Re: Nemám šanci konkurovat babičce.

Pilar, v něčem mám podobnou maminku. Když už jí fakt nemůžu, tak odcházím. Děti tam nechám a jdu se vydejchat. Snažím se už nejít do konfliktu, stejně z toho nikdy nic dobrýho nevzešlo a vpodstatě se ani nic nezměnilo. Sestra je jiná, je cholerik a hrozně se s ní hádá. A taky k ničemuj. Pak jsou z toho špatný obě dvě. Mně strašně vadí, jak dětem doslova leze kamsi.No, ale ony to doma nevyžadujou po mně, tak snad cítí, že jen na tom babičky území se z nich mohou stát nemohoucí rozmachánci. Snad proto tam tak rádi chodí. Ale oni u ní sedí u počítače a nechají si podstrojovat. Taky mi vadí a cítím se ponížená, když jim koupí drahou věc, na kterou já nemám.To mi vadí moc, protože jim dává pocit, že žijí v jiném světě než je realita.
Párkrát v životě mi ovšem udělala větší podraz.
Dlouho jsem s ní vedla debatu, že si nepřeju, aby jim kupovala notebook. Takovou drahou věc jsem chtěla jim koupit já, až uznám za vhodný. Pak jsem musela do nemocnice a když jsem se vrátila, tak byl notebook doma. A ještě jsem byla já ta špatná, že jsem se zlobila, že jim po mně bylo smutno, tak jim chtěla udělat radost. To je zvrácený. Moje maminka si vždy udělá, co chce ( koupí dětem )a vždy to hlavně myslí dobře a proti tomu se těžce něco namítá. Člověk je jak nevděčnej.