Neustále něco hledám - už šílím

Ahoj, mám doma nějakého šotka (spíš tři ), který mi pořád schovává věci, můj Němec to fakt není . Minulý týden jsem tu dva dny lezla jak pošuk a hledala jsem nejlepší boty staršího syna, z něj jsem dostala akorát, že mu je odnesl zloděj, nakonec byly v koutě chodby pod autosedačkou, vůbec nebyly vidět, prošla jsem kolem nich snad 1000x. Teď už tři dny postrádám klíče, doufala jsem, že je odnesl manžel, ale bohužel, opravdu už nevím, kam se podívat. Několik týdnů už nemám lahvičku s čajem naší dcery, vůbec netuším, kam se to mohlo podít, vím jen, že to MUSÍ BÝT doma. Ten byt je poměrně malej, přesto když se něco zašantročí, tak to trvá tak týden, než to vyplave. Jak z toho nezešílet? Furt si připomínám ten Murphyho zákon, že člověk nemůže znát umístění všech věcí současně, a kdykoliv se jedna věc najde, hned se ztratí jiná, to u nás bohužel stoprocentně platí a já už jsem z toho kántry. Co s tím? Díky za pokec. J.