Re: pohnutky k nevěře...

Blbost to je, když má člověk doma milujícího partnera a potřebuje si jen něco dokazovat. Pokud člověk dlouhodobě žije bez uspokojení svých potřeb (láska, sex, sdílení), snaží se to (dlouhodobě) řešit, ale bez naděje na změnu(leda k horšímu), pak je to spíš zoufalství. Pokud má člověk pevné morální zásady (nazvěte jak chcete) a nechce partnera podvádět, pak se musí vnitřně vyrovnat s tím, že tak bude žít až do smrti. A to je sakra těžké, protože pro věci jako je sex a láska se adekvátní náhrada nehledá lehce, žejo... Pokud si najde milence/milenku a nevěra praskne, odsoudí ho okolí (koneckonců i dotyčná/ý sám sebe), doplácejí na to děti atd. atd. Nic není černobílé, není nevěra jako nevěra.