Re: Thomas Moore: Temné noci duše

Hroudo, mně tahle knížka moc pomohla v těžkém období.
Nedokážu přesně formulovat čím vlastně. Asi jsem člověk plochý a příliš racionální, protože pro mě bylo povídání o duši objevné, já nevédéla, źe něco takového v sobě vůbec mám (to je samozřejmě nadsázka, ale ne zas tak moc). Já myslela, že to, že se trápím a brečím a nevím, co se sebou, je něco natolik zavrženihodného, že s tím musim ihned přestat, že jde jen o to se zamyslet a vymyslet nějaké řešení, pak ho prakticky aplikovat a všechno zas bude dobré. Právě při čtení téhle knížky jsem si uvědomila, jaky je to omyl.
Ty jsi asi k věcem duše probíraným v knize došla jinými cestami, proto ti připadají banální a samozřejmé. Ale pro mě například "sedění ve velrybě" neboli "čekání, až se vyjeví, o co vlastně běží" nebo" zůstávání s pocity, dokud neukážou své další dimenze" ( parafrázuji své výpisky) bylo před přečtením téhle knihy něco naprosto nepředstavitelného.
J.