Podezření na Aspergerův syndrom

Dovolím si vloudit se mezi vás. Mám 8,5 letého syna, kterého jsme adoptovali v 11m. Do cca 2,5-3 let se zdál vývoj v normě. Potíže, nebo lépe řečeno "odlišnost" v chování se projevila až po nástupu do MŠ. Po dlouhých "putováních" po možných vyšetření jsme v 5-ti letech byli na diagnoze ADHD, nasadili jsme Stratteru a bylo to o mnoho lepší. Přesto naše psycholožka v PPP stále měla pocit, že tato diagnoza není konečná. Syn se pohybuje v pásmu nadprůměrné inteligence,ale je velmi nesamostatný, silně fixovaný na mě, provádí stereotypní pohyby hlavně při usínání nebo při únavě ( tluče hlavičkou do polštáře a v podstatě se "utluče" do spánku, cucá si palec, škrábe prsíčka). Vyslovila odezření na AS. Prodělali jsme vyšetření u další psycholožky, tentokrát klinické. Změřený průměrný intelekt je 120 a dle jejího názoru se jedná jasně o AS. Dětský psychiatr, ke kterému chodíme od 5 let ale tuto diagnozu odmítá. Syn nastoupil do běžné první třídy s ročním odkladem a asistentkou, bohužel spolupráce žádná, škola vůbec nepochopila, co s ním. Druhou třídu letos nastoupil v jiné škole, také běžné, ale škola se zaměřila na integraci dětí se speciálními vzdělávacímí potřebami. 3x v týdnu je přítomna speciální pedagožka a dětská psycholožka, která v podstatě řídí celou práci s těmito dětmi. Syn má opět asistentku, ta dělá prostředníka v sociálních otázkách, také je spolu nacvičují, používají pracovní listy z APLy. Jde mi v podstatě o to, že 2 odborníci vyslovily ten názor, že syn má AS, psychiatr ale říká, že AS to není, že je syn cituji:"pouze mimoň se složitou osobností". Co na to říct????? Vyměnit psychiatra? Když se se synem pracuje, jako s dítětem s AS, má to své ovoce. Ve škole sestavili pro něj pravidla, která dnes po 2 měsících dodržuje, je spokojený a šťastný. Nastavili mu systém odměn, který jsme přenesli i domů, vše funguje a já začínám vidět míííííírné pokroky. Mám se na diagnozu vykašlat? Asi píšu hodně zmateně, ale mám toho v sobě plno. Za dobu od prvních problémů jsme si už prošli hodně věcma.Jsem s ním už 5 let sama, babičky poměrně daleko, takže si už občas připadám jak se říká "jako půl blázna". Navíc zhruba před 3 týdny měl záchvat - nevěděl cca 10 minut o sobě a pak byl víc jak 2 hodiny silně dezorientovaný(nevěděl jak se jmenuje, kdo jsem já, kolik mu je, kde je......). Skončili jsme v nemocnici a dle lékařů se pravděpodobně jednalo na nějaký druh EPI záchvatu. Prý to u PAS bývá. Jsem z toho ještě teď mimo.