28.11.2012 20:59:25 Bez_Nicku
Re: K jakému duchovnu se obrátit:?
Ano, vím že existuje i pornografická literatura, tedy různé příběhy od autorů jako markýz de Sade apod. Ta literatura „pro muže“ dnes značně ustoupila, díky snadné dostupnosti fotografií a videa. Nevím, jestli se to píše i nyní, nesháním to. Proč porno ne, tam nešlo jen o to, že někdo kvůli tomu musí smilnit. To je hlavní problém u dětské pornografie, kde jde o kriminální čin v civilizovaných zemích. Ale koukat na cizí sexuální akt by lidi neměli. Nakonec, když např. manžel sleduje porno, např. jen masturbující cizí ženu, při tom to doma dělá sám, tak je v podstatě nevěrný vlastní ženě. Další stupeň je, když má takhle někoho na druhém počítači naživo, ať už modelku za peníze a nebo třeba nějakou kamarádku. Oba to dělají současně, navzájem se pozoru, hlasově spolu komunikují, prožijí společný orgasmus. Je to sice bez tělesného kontaktu na blízko, ale nevidím tu velký rozdíl, než když se s dotyčnou rovnou sejde a zasouloží si.
Myslím, že závislost na pornu je rozšířenější než alkoholismus (tam nepočítám pravidelně třetinku piva po obědě či dvě deci vína denně, ale to, kdo se pravidelně opíjí, asi se liším od lékařské definice).
Když jsou lidi nevěřící, tak to vím, že žijí všelijak. Nemám nějakou potřebu někoho kárat, beru to spíš jako realitu. S pornem se obvykle setkají už jako děti ve škole, v nejhorších případech ve věku 5 let či méně. Pro mě to nejsou prvotně lidi, co lžou, kradou, smilní, konzumují porno, masturbují atd. Pro mě to jsou lidi, kteří byli původně dle Božího obrazu. Ten byl ovšem porušen a nyní to jsou lidi, za které Kristus zemřel, a které miluje, ač žijí, jak žijí. Ti lidé potřebují poznat Boha a Ježíše a až potom se učit žít jinak. Hříchy typu smilstva mají svoji závažnost, nicméně ještě horší je, když lidi jsou zlí na jiné, jsou zlomyslní, škodolibí, nepřející, nevraživí, mají v sobě nenávist a neodpuštění. Kdo říká od druhých lidech pomluvy a lži, tak to není vůbec lepší, než když někdo je závislí na tom pornu. Až když se ti lidi obrátí k Bohu, tak pak je možné svůj život měnit. Něco bývá pryč hned, okamžitě či velmi rychle. Některé věci se člověk učí déle, zbavuje se toho postupně. Např. naučit se komunikovat s lidmi tak, že nebudu pravidelně používat lež. Lhát se nemá nikdy, ale jsou lidi, kteří nezalžou výjimečně či občas. Jsou lidi, kteří lež řeknou kdykoli, kdy se to jeví výhodnější. Tady se možná musí učit déle, jak mluvit pravdu. Ovšem je třeba dodat, že kdo Bohu skutečně uvěří, tak se to musí projevit výraznou změnou života a životních návyků. Jsou lidi, co tzv. věří, a přitom žijí neřádně. K víře se třeba hlásí Kalousek či Paroubek. Ti lidi možná praktikují nějaké náboženství, tj zajdou někdy do kostela. Ale dle mého názoru nemají skutečnou křesťanskou víru.
Odpovědět