Re: Milí pejskaři, myslete víc na nás lidi

"Pokud decko kousnul pes a psu se boji, tak je to strach na zaklade negativni zkusenosti.
Ale pokud se psem zadnou negativni zkusenost nema a skace pod auto, kdyz zasteka bisonek, tak se da o vlivu rodicu polemizovat.
Vsechny deti, ktere znam, a ktere se bezduvodne boji cizich psu (kteri treba klidne lezi uvazani pred obchodem, ci jdou vedle nohy panicka), maji rodice, kteri psy nenavidi a sami dostavaji infarkt, kdyz se priblizi ke steneti na vic jak pet metru."

Tak ti dám svůj vlastní příklad. Když mi bylo kolem tří čtyř let, měla jsem šílenou hrůzu ze psů, přestože nikdo z mého širokého dalekého okolí se psů nebál. Když jsem byla s rodiči na procházce a potkali jsme mrňavýho jezevčíka na vodítku, kterej si mě vůbec nevšímal, chytla jsem oba rodiče za ruce a vlekla jsem je vší svou čtyřletou silou pryč... nechápali.
Takže skutečně může mít dítě fobii ze psů, aniž by ho někdo očkoval.

(O nějakých deset let později jsem si pořídila svého prvního psa a po fobii už dávno nebylo ani památky...)