Milí pejskaři, myslete víc na nás lidi

On to není nic moc pocit, když při běhu v polích za sebou náhle uslyšíte cinkání - a on to řetízek na krku blížící se funící obludy. Páníčci odhadem půl kilometr daleko. Ani moje volání k nim nemohlo dolehnout. Naštěstí tentokrát úmysly nebyly nepřátelské - ale já nestojím ani o neplánované zastavení a gramy vyplaveného adrenalinu.
Ještě horší je situace, kdy máte plné ruce dětí a tašek a najednou se vám starší vysmekne a začne utíkat před "útočící" čivavou. Legrace - řeklo by se - ale mohla dcerka taky skončit pod autem. A jak pustit jedno děcko a chytat druhé, že?
V tomto případě uvítám, když nebudete řvát po mém dítěti "neboj se, neblbni" a podobně a raději si usměrníte psa, strčíte ho do kapsy a vzdálíte se.
Strach ze psů je pudový a iracionální a moje dítě není blbé a dokonce už vidělo psa. Jenom vy nezapomínejte, že vaše zvířátko - i když kapesní nebo "mouše-by-neublížilo" - může být pro ostatní nebezpečné.