Milá Tabitho

nemám příliš času na reakci (malá má fakt výživnou chřipku), slibuju, že během víkendu nebo po se vyjádřím více.
Jen k tvým odkazům... ten druhý mě zaujal, je tam výňatek z našeho časopisu a já věřím, že jistě chceš objektivní názor a ne senzaci a tak s dovolením okopíruji celý článek zde.
Rodiče, jakou chcete pro své děti budoucnost?
„Mladí muži a také panny . . . Ať chválí Jehovovo jméno.“ (ŽALM 148:12, 13)
KTERÝM rodičům by neležela na srdci budoucnost jejich dětí? Od chvíle, kdy novorozeně přijde na svět — nebo dokonce už předtím —, jim záleží na tom, aby se mu dobře vedlo. Bude zdravé? Bude se normálně vyvíjet? S přibývajícím věkem dítěte se objevují další a další starosti. Všeobecně platí, že rodiče chtějí pro své potomky jen to nejlepší. (1. Samuelova 1:11, 27, 28; Žalm 127:3–5)
2 Poskytnout dětem to, co je pro ně nejlepší, však v dnešním světě není vůbec snadné. Mnozí rodiče prožili krušné časy — války, politické převraty, ekonomické těžkosti, fyzická nebo citová traumata a podobně. Pochopitelně si ze srdce přejí, aby jejich děti nemusely projít tím, čím prošli oni. Pokud žijí v bohatých zemích, mohou vidět, jak se synům a dcerám jejich přátel a příbuzných daří postupovat v profesní kariéře a vést zdánlivě úspěšný život. Mají tedy pocit, že musí udělat všechno proto, aby i jejich děti mohly v dospělosti vést život, který bude přiměřeně pohodlný a zajištěný — jednoduše řečeno, aby měly dobrý život. (Kazatel 3:13)
Rozhodněte se pro dobrý život
3 Křesťané následují Ježíše Krista, a proto se rozhodli zasvětit svůj život Jehovovi. Jednají podle Ježíšových slov: „Jestliže chce někdo jít za mnou, ať zapře sám sebe a zvedá den co den svůj mučednický kůl a neustále mě následuje.“ (Lukáš 9:23; 14:27) Ano, v životě křesťana má důležité místo obětavost. Neznamená to však, že křesťané žijí v nouzi a bídě. Naopak, mají dobrý život — život, který přináší štěstí a uspokojení, protože k němu patří dávání, a Ježíš řekl, že „více štěstí je v dávání než v přijímání“. (Skutky 20:35)
4 Lidé v Ježíšově době měli těžký život. Museli nejen vydělávat na živobytí, ale také snášet drsnou nadvládu Římanů a útlak od tehdejších formalistických náboženských vůdců. (Matouš 23:2–4) Přesto mnozí z těch, kdo slyšeli o Ježíšovi, ochotně zanechali svých osobních záležitostí — někteří dokonce svého povolání — a stali se jeho následovníky. (Matouš 4:18–22; 9:9; Kolosanům 4:14) Brali snad na sebe tito učedníci nějaké riziko? Ohrožovali svou budoucnost? Podívejme se, co Ježíš řekl: „Každý, kdo opustil domy nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku nebo děti nebo pozemky kvůli mému jménu, dostane mnohonásobně víc a zdědí věčný život.“ (Matouš 19:29) Ježíš své následovníky ujišťoval, že jejich nebeský Otec ví, co potřebují. Proto je vybízel: „Neustále tedy hledejte nejprve království a Otcovu spravedlnost, a to všechno ostatní vám bude přidáno.“ (Matouš 6:31–33)
5 Dnes je to podobné. Jehova ví, co potřebujeme, a ti, kdo dávají zájmy Království na první místo ve svém životě — zejména ti, kdo se věnují celodobé službě —, mohou také mít jistotu, že o ně bude pečovat. (Malachiáš 3:6, 16; 1. Petra 5:7) Někteří rodiče jsou však v tomto ohledu nerozhodní. Na jedné straně by si přáli, aby jejich děti dělaly pokroky ve službě Jehovovi a snad časem vstoupily do celodobé služby. Na druhé straně vidí, jaká je v dnešním světě hospodářská situace a jaké jsou poměry na trhu práce, a proto považují za důležité, aby mladí nejprve získali dobré vzdělání, a tak měli potřebnou kvalifikaci pro dobré pracovní místo nebo alespoň měli pro všechny případy otevřená zadní vrátka. Když takoví rodiče mluví o dobrém vzdělání, obvykle tím myslí vzdělání vysokoškolské.
Příprava na budoucnost
6 Školský systém se v jednotlivých zemích liší. Například ve Spojených státech nabízejí státní školy nejprve 12 let vzdělání. Potom se studenti mohou rozhodnout, že budou další čtyři roky nebo déle studovat na univerzitě nebo na jiné vysoké škole, přičemž po ukončení tohoto studia získají titul bakalář a v případě oborů, jako je například lékařství, právo nebo inženýrství, mohou pokračovat postgraduálním studiem. To je význam, v němž je výraz „vysokoškolské vzdělání“ používán v tomto článku. Na druhé straně existují ve Spojených státech technické a odborné školy, které nabízejí krátkodobé kurzy, po jejichž ukončení obdrží absolventi diplom nebo osvědčení opravňující k provozování nějakého řemesla nebo nějakých služeb.
7 V dnešní době je stále běžnější, že střední školy připravují své žáky na studium na vysoké škole. Většina středních škol proto neklade velký důraz na učivo, které žáky připravuje na výkon povolání, ale soustřeďuje se na akademické předměty, které jim pomohou uspět u přijímacích zkoušek na vysokou školu. Učitelé, školští poradci i spolužáci vyvíjejí na studenty středních škol velký tlak, aby se snažili dostat na ty nejlepší vysoké školy, kde snad získají titul, který jim otevře cestu ke slibnému a dobře placenému místu.
8 Co tedy mají dělat křesťanští rodiče? Pochopitelně chtějí, aby se jejich děti dobře učily a aby si osvojily dovednosti, které jim v budoucnu umožní se o sebe postarat. (Přísloví 22:29) Měli by však beze všeho připustit, aby se jejich děti poddaly vlivu okolí, které se žene za lepší životní úrovní a úspěchem? K jakým cílům je povzbuzují svými slovy a svým příkladem? Někteří rodiče tvrdě pracují a šetří na to, aby jednou své děti mohli poslat na vysokou školu. Jiní jsou ochotni se kvůli tomu zadlužit. Peníze však nejsou to jediné, co je při takovém rozhodování potřeba vzít v úvahu. Co všechno je dnes nutné započítat do ceny za vysokoškolské vzdělání? (Lukáš 14:28–33)
Vysokoškolské vzdělání — Za jakou cenu?
9 Když mluvíme o ceně, většinou máme na mysli finanční náklady. V některých zemích vysokoškolské vzdělání financuje vláda, a schopní studenti nemusí platit školné ani jiné poplatky. Na většině míst je však vysokoškolské vzdělání drahé, a náklady s ním spojené stále rostou. V jednom článku pro list New York Times bylo uvedeno: „Dříve bylo vysokoškolské vzdělání považováno za dveře otevírající nové možnosti. Nyní jednoznačně potvrzuje propast mezi majetnými a nemajetnými.“ Jinými slovy, kvalitní vysokoškolské vzdělání se rychle stává privilegiem dětí z bohatých a vlivných rodin, přičemž jim ho rodiče chtějí zajistit proto, aby i ony získaly bohatství a vliv ve společnosti. Měli by takový cíl stavět před své děti i křesťanští rodiče? (Filipanům 3:7, 8; Jakub 4:4)
10 I tam, kde je vysokoškolské vzdělání poskytováno zdarma, s ním mohou být spojeny nežádoucí závazky, které na první pohled nejsou zřejmé. Například podle listu The Wall Street Journal řídí vláda v jedné jihovýchodní asijské zemi „pyramidový školský systém, v němž je smetánka nepokrytě tlačena na vrchol“. Tento „vrchol“ nakonec znamená vyslání studentů do elitních světových univerzit, k nimž patří Oxford a Cambridge v Anglii a univerzity Ivy League ve Spojených státech. Co vláda sleduje takovým dalekosáhlým programem? „Stimulaci národní ekonomiky,“ píše se ve zprávě. Vzdělání může být prakticky zdarma, ale studenti za něj zaplatí tím, že svůj život věnují rozvoji současného systému věcí. Přestože ve světě je takový způsob života považován za mimořádně prestižní, chtějí snad křesťanští rodiče pro své děti takovou budoucnost? (Jan 15:19; 1. Jana 2:15–17)
11 Dále je potřeba vzít v úvahu prostředí. Vysokoškolské koleje jsou nechvalně známé tím, že se tam studenti chovají špatně — mimo jiné zneužívají drogy a alkohol, dopouštějí se nemravnosti, šikanují nováčky a podvádějí, přičemž úplný výčet by byl mnohem delší. Jak je to se zneužíváním alkoholu? Oblíbenou zábavou je takzvané „binge drinking“, což je nezřízené pití alkoholu pouze s úmyslem se opít. V časopise New Scientist bylo uvedeno, že „asi 44 procent [univerzitních studentů ve Spojených státech] se úmyslně opije alespoň jednou za čtrnáct dnů.“ Tentýž problém je rozšířený mezi mladými lidmi v Austrálii, Británii, Rusku i jinde. Pokud jde o sexuální nemravnost, vžil se mezi americkými studenty pojem „hooking up“, který podle zprávy v časopise Newsweek „je označením pro jednorázový sexuální kontakt — cokoli od líbání po pohlavní styk — mezi lidmi, kteří se znají povrchně a nemají v plánu spolu potom ani mluvit“. Ze studií vyplývá, že takové jednání provozuje 60 až 80 procent studentů. „Dělá to každý normální vysokoškolák,“ říká jedna výzkumná pracovnice. (1. Korinťanům 5:11; 6:9, 10)
12 Kromě špatného prostředí je nutné počítat s náporem školních cvičení a zkoušek. K tomu, aby studenti u zkoušek uspěli, se pochopitelně musí učit a vyhotovovat zadané práce. Někteří možná musí při škole ještě pracovat, přinejmenším na zkrácený úvazek. To vše je stojí mnoho času a energie. Kolik prostoru jim zbude pro duchovní činnosti? Až začne tlak narůstat, čeho se vzdají? Zůstanou u nich zájmy Království na prvním místě, nebo budou odsunuty stranou? (Matouš 6:33) Bible křesťany vybízí: „Přísně se . . . střežte, abyste nechodili jako nemoudří, ale jako moudří tím, že pro sebe vykupujete příhodný čas, protože dny jsou ničemné.“ (Efezanům 5:15, 16) Je smutné, že někteří mladí křesťané odpadli od víry, protože se nedokázali vypořádat s nároky, které byly kladeny na jejich čas a energii, nebo protože se na vysoké škole zapletli do nebiblického chování!
13 Je jasné, že nemravnost, špatné chování a různé tlaky se nevyskytují pouze na vysokoškolských kolejích. Mnozí mladí lidé ve světě však považují takové věci za součást studentského života a nevidí na nich nic špatného. Měli by křesťanští rodiče vědomě vystavit své dítě takovému vlivu, a to na čtyři nebo možná více let? (Přísloví 22:3; 2. Timoteovi 2:22) Opravdu přinese studium mladému člověku tak velký užitek, aby se kvůli tomu vyplatilo tolik riskovat? A co je nejdůležitější — kolik se toho naučí o věcech, které by měly být v jeho životě na prvním místě? (Filipanům 1:10; 1. Tesaloničanům 5:21) O těchto otázkách musí rodiče vážně přemýšlet a modlit se přitom o vedení. Stejnou pozornost musí věnovat nebezpečím, která by jejich dětem hrozila v případě, že by je poslali studovat do jiného města nebo do zahraničí.
Jaké alternativy existují?
14 Mnoho lidí dnes zastává názor, že bez vysokoškolského vzdělání nemá mladý člověk šanci uspět. Křesťané se však neřídí populárními názory, ale naopak dbají na to, k čemu vybízí Bible: „Přestaňte se utvářet podle tohoto systému věcí, ale přeměňujte se předěláním své mysli, abyste si sami ověřili, co je dobrá a přijatelná a dokonalá Boží vůle.“ (Římanům 12:2) Co si v tomto závěrečném období času konce Bůh přeje od svých ctitelů, bez ohledu na to, kolik jim je let? Pavel vybízel Timotea: „Zůstaň ve všem střízlivý, trp zlo, konej dílo evangelisty, plně dovrš svou službu.“ Tato slova jistě platí i dnes, a to pro každého z nás. (2. Timoteovi 4:5)
15 Neměli bychom se nechat ovládnout hmotařstvím, které je ve světě tak rozšířené, ale všichni bychom naopak měli ‚zůstat střízliví‘ — zůstat zaměření na duchovní věci. Vy, mladí, si položte otázky: ‚Snažím se ze všech sil, abych „dovršil svou službu“ a byl schopným služebníkem Božího slova? Co plánuji udělat proto, abych se službě věnoval „plně“? Přemýšlel jsem o tom, že by mou životní dráhou mohla být celodobá služba?‘ To jsou náročné otázky, zvlášť pokud vidíte, že jiní mladí lidé sobecky sledují své zájmy a ‚hledají velké věci‘, od kterých si slibují úžasnou budoucnost. (Jeremjáš 45:5) Je proto moudré, když křesťanští rodiče svým dětem od útlého dětství zajišťují zdravé duchovní prostředí a správně je vedou. (Přísloví 22:6; Kazatel 12:1; 2. Timoteovi 3:14, 15)
16 „Matka pečlivě dbala na to, s kým se stýkáme,“ vypráví nejstarší ze tří chlapců, kteří vyrůstali v rodině, kde matka byla mnoho let celodobou služebnicí. „Netrávili jsme volný čas s našimi spolužáky, ale pouze s těmi lidmi ze sboru, kteří měli dobré duchovní návyky. Také k nám pravidelně zvala na návštěvu celodobé služebníky — misionáře, cestující dozorce, betelity a průkopníky. To, že jsme naslouchali jejich zážitkům a viděli jejich radost, nám pomohlo, abychom i my zatoužili po celodobé službě.“ Je krásné, že dnes jsou celodobými služebníky všichni tři chlapci — jeden slouží v betelu, druhý absolvoval školu služebního vzdělávání a třetí je průkopníkem!
17 Kromě toho, že rodiče svým dětem zajišťují podnětné duchovní prostředí, musí je také správně vést při výběru vyučovacích předmětů a studijního nebo učebního oboru. Čím dříve s tím začnou, tím lépe. Jeden mladý muž, který nyní slouží v betelu, říká: „Oba mí rodiče byli před vstupem do manželství i potom v průkopnické službě a velmi se snažili, aby průkopnického ducha předali celé rodině. Kdykoli jsme si vybírali vyučovací předměty nebo dělali dalekosáhlá rozhodnutí, povzbuzovali nás, abychom si vybrali to, co nám nejlépe umožní najít si práci na zkrácený úvazek a věnovat se průkopnické službě.“ Při výběru učiva by se měli rodiče společně s dětmi zaměřovat ne na akademické předměty, které jsou přípravou k vysokoškolskému studiu, ale na ty obory, jež dětem prakticky pomohou sledovat teokratickou životní dráhu.
18 Z různých studií vyplývá, že v mnoha zemích není největší poptávka po absolventech univerzit, ale po řemeslnících a pracovnících ve službách. Časopis USA Today uvádí, že „v příštích desetiletích nebude 70 procent pracovníků potřebovat čtyřleté vysokoškolské vzdělání, ale spíše dvouleté vzdělání z vyšší odborné školy nebo nějaké technické osvědčení“. Řada institucí pořádá krátkodobé kurzy zaměřené na kancelářskou práci, účetnictví, opravu aut, servis počítačů, instalatérství, kadeřnictví a podobně. Jsou to žádoucí druhy práce? Určitě! Možná to není oslnivá práce, o jaké by snad někdo snil, ale uživí nás a poskytne nám určitou volnost. A právě to potřebují lidé, jejichž skutečným povoláním je sloužit Jehovovi. (2. Tesaloničanům 3:8)
19 Bible naléhavě vybízí: „Mladí muži a také panny . . . Ať chválí Jehovovo jméno, vždyť jedině jeho jméno je nedosažitelně vysoko. Jeho důstojnost je nad zemí a nebem.“ (Žalm 148:12, 13) Na rozdíl od postavení a ohodnocení, které nabízí svět, je celodobá služba Jehovovi nesporně tou nejjistější cestou k radostnému a spokojenému životu. Pamatujte na ujištění, které dává Bible: „Jehovovo požehnání — to obohacuje, a on k němu nepřidává žádnou bolest.“ (Přísloví 10:22)
[Poznámky pod čarou]
O chování rozšířeném mezi studenty vysokých škol v České republice bylo v Lidových novinách uvedeno: „Kocovina a sexuální experimenty patří ke studentskému životu stejně jako brigády a zkoušky.“
Životní příběhy lidí, kteří dali před univerzitním vzděláním přednost vzdělání teokratickému, byly uveřejněny ve Strážné věži č. 12 z roku 1983, strany 13–16, a v anglickém vydání Strážné věže z 15. dubna 1979, strany 5–10. Viz také anglické vydání Probuďte se! z 8. června 1978, strana 15, a z 8. srpna 1974, strany 3–7.
Viz Probuďte se! z 8. října 1998, článek „Touha po bezpečí“, strany 4–6, a článek „What Career Should I Choose?“ v anglickém vydání Probuďte se! z 8. května 1989.
Umíte to vysvětlit?
• Na čem křesťané zakládají svou důvěru, že v budoucnosti budou mít vše potřebné?
• Před jakým náročným rozhodováním stojí rodiče, pokud jde o budoucnost jejich dětí?
• Co všechno je nutné započítat do ceny za vysokoškolské vzdělání?
• Jak mohou rodiče svým dětem pomoci, aby usilovaly o životní dráhu zaměřenou na službu Jehovovi?
[Studijní otázky]
1. Jak si rodiče dělají starosti o své děti?
2. Proč dnes mnozí rodiče kladou velký důraz na to, aby se jejich děti měly v dospělosti dobře?
3. Pro co se rozhodli křesťané?
4. K čemu vybízel Ježíš své následovníky?
5. Co si někteří rodiče myslí o Ježíšově ujištění, že Bůh bude o své služebníky pečovat?
6. V jakém významu je v tomto článku používán výraz „vysokoškolské vzdělání“?
7. Jakým tlakům jsou dnes vystaveni studenti středních škol?
8. Před jakým rozhodováním stojí křesťanští rodiče?
9. Co lze říci o finančních nákladech, které jsou dnes spojeny s vysokoškolským vzděláním?
10. V jakém směru vysokoškolské vzdělání úzce souvisí s rozvojem současného systému věcí?
11. Co vyplývá ze zpráv o zneužívání alkoholu a o sexuální nemravnosti mezi vysokoškolskými studenty?
12. Jakému náporu jsou vystaveni studenti vysokých škol?
13. O kterých otázkách musí křesťanští rodiče přemýšlet?
14, 15. (a) Která biblická rada dnes platí, přestože populární názor je jiný? (b) Které otázky si mohou položit mladí lidé?
16. Jak mohou moudří křesťanští rodiče zajistit svým dětem zdravé duchovní prostředí?
17. Jak mohou rodiče vést mladé lidi při výběru vyučovacích předmětů a povolání? (Viz dodatečné informace na straně 29.)
18. O jakých pracovních příležitostech mohou mladí přemýšlet?
19. Co je tou nejjistější cestou k radostnému a spokojenému životu?
[Rámeček na straně 29]
Jakou hodnotu má vysokoškolské vzdělání?
Většina lidí se na univerzitu hlásí s nadějí, že získají titul, který jim umožní najít si dobře placené, solidní zaměstnání. Ze zpráv, které uveřejnila americká vláda, však vyplývá, že z těch, kdo jdou na vysokou školu, získá jen asi čtvrtina titul do šesti let. To není velká úspěšnost. A co ti, kdo studium dokončí? Zajistí jim titul automaticky dobré pracovní místo? Podívejte se, o čem vypovídají aktuální průzkumy a studie.
„To, že půjdete na Harvardovu nebo Dukeovu [univerzitu], vám automaticky nezajistí lepší práci ani vyšší plat. . . . O mladých uchazečích o práci toho firmy mnoho nevědí. Oslnivý diplom (absolventa Ivy League) může udělat dojem. Ale pak už víc záleží na tom, co člověk umí nebo neumí.“ (Newsweek z 1. listopadu 1999)
„Ačkoli pro typické zaměstnání jsou dnes zapotřebí větší znalosti než dříve . . ., jsou to kvalitní znalosti získané na střední škole — matematika, čtení a psaní na úrovni devátého ročníku, . . . a ne vysokoškolské znalosti. . . . K tomu, aby studenti našli dobrou práci, nemusí jít na vysokou školu, ale středoškolské znalosti určitě musí mít dobré.“ (American Educator, jaro 2004)
„Většina vysokých škol má velmi špatnou představu o skutečném světě, a proto se jim nedaří dobře studenty připravit, aby se po skončení studia uchytili na trhu práce. Prudce stoupá obliba odborných škol . . . Počet studentů zapsaných do těchto škol vzrostl od roku 1996 do roku 2000 o 48 procent. . . . Ty drahé vysokoškolské diplomy, jejichž získání stojí tolik času, mezitím ztratily na ceně, takže jejich hodnota je menší než kdykoli předtím.“ (Time z 24. ledna 2005)
„Pokud se naplní pochmurné prognózy, které na rok 2005 vydalo americké ministerstvo práce, přinejmenším třetina všech absolventů čtyřletých vysokých škol nenajde zaměstnání, které by odpovídalo jejich vzdělání.“ (The Futurist, červenec/srpen 2000)
Stále více pedagogů proto vyjadřuje velké pochybnosti o tom, jakou má dnes vysokoškolské vzdělání hodnotu. „Vzdělání, které lidem poskytujeme, jim přinese špatnou budoucnost,“ naříká autor zprávy v časopise Futurist. Srovnejme to s tím, co Bible říká o Bohu: „Já, Jehova, jsem tvůj Bůh, Ten, kdo tě vyučuje k tvému prospěchu, Ten, kdo působí, že šlapeš cestou, kterou bys měl chodit. Kdybys jen opravdu věnoval pozornost mým přikázáním! Potom by byl tvůj pokoj právě jako řeka a tvá spravedlnost jako mořské vlny.“ (Izajáš 48:17, 18)
[Obrázek na straně 26]
Zanechali osobních záležitostí a následovali Ježíše
[Obrázek na straně 31]
Je moudré, když křesťanští rodiče svým dětem od útlého dětství zajišťují podnětné duchovní prostředí