Re: Oficialni portret Milose Zemana

Otáčet se za tím, když se to hodí, je trapné, ale otáčet se za tím je podle mne správné.

Morálka není nic jiného než uznávaný soubor společenských postojů (ve velkém společenství se to běžně zaměňuje za většinově uznávaný soubor). Pořád se vyvíjí. V poválečném Německu většinově platilo skoro dvacet let, že o nacismu se nemluví. Pak začalo postupně platit, že se o něm mluvit má a musí.

U nás se třeba diskutovalo o tom, zda je morální posílat do vězení starce a stařeny, které porušovaly komunistické zákony. Dlouhou dobu platilo spíše, že to morální není, nakonec se prosadil spíš opak.

A k té tlusté čáře - nehodlám nijak hájit to, jak se to udělalo, nicméně je dobré mít na paměti, že v v Československu (a po rozdělení v Česku, na Slovensku od toho ustoupili) se zavedly lustrace, jaké nemají obdobu v celém postkomunistickém světě. V Rumunsku sice kvůli tomu, aby měli co předhodit davu, popravili (fakticky mimosoudně) manžele Ceauşescovy, což může vypadat jako ukázka toho, po čem občas u nás někteří volají, ale jestli chcete vidět ukázkovou transformaci systému z totalitního na formálně demokratický, kdy moc zůstává v těch samých rukou, podívejte se na Rumunsko (rozpustili tam tajnou policii Securitate, to ano, ale bez lustrací to v praxi k ničemu moc nebylo).

Nějaká tvrdé plošná odveta nemá v transformaci systému moc smysl, sloužilo by to akorát jako kouřová clona právě jednak převlékačům kabátů, jednak tunelářům (ukázková země - Chorvatsko, kde se od roku 1990 volalo po očištění od komunistů a Srbů, výsledkem bylo nechutné tunelování státního majetku pod taktovkou profláknutých komunistů).

Jiná věc je, že mohla být důsledněji hledána individuální trestní odpovědnost (včetně těch v době mocenského vakua, třeba za skartace svazků StB); sledovat třeba pozdější procesy s estébáky ve věci Třešňáka, Placáka a dalších je pro pláč právě kvůli tomu, že se nad tím mávlo rukou na počátku. A mohla se narýsovat tvrdší hranice společenské přijatelnosti přežitků komunismu - třeba zrušením uznávání doktorských titulů RSDr. (které byly výsměchem všem skutečným akademikům).