Re: ahoj

Rasalo, díky, no já si hlavně sypou popel na hlavu, že je to vlastně první den, co jsme tu sami a já už to nezvládám. Prvně to dopoledne, kdy Zuzka ne a ne zabrat, ale to mě spíš jen lezlo na nervy, pak mě naštvala Elis, chtěla jsem s nimi aspon na procházku se psem,ale Eliška se šprajcla, že se jí nechce, když je tam konečně teplo a jaro a navíc naváděla Matěje, at se mnou nejde, at mi uteče a to mě teda fakt vytočila, i když M. tomu vůbec nerozumí, tak mi to od ní připadalo hrozně zlomyslný.Nakonec jsme vyrazili, Matěj s motorkou, Eli mě ukecala nakonec s koloběžkou, tak jsem chvílema nevěděla, kdo skončí pod autem první. Ve finále jsem je všechny frkla do vany, sedím tam u nich, Zuzku na prsu a Matěj začal vylívat vodu z vany na podlahu, tak to už byla poslední kapka. No a večerní uspávání klasika, Matěj zase 3/4 hodiny dělal ta svoje alotria, Zuzi naštěstí spala.

My jsme zase vždycky chtěli 3 děti, ale s jídlem roste chuť, tak si dovedu představit, že jestli se dočkáme toho domečku se zahradou, kde ty děti můžu vypustit, že by čtvrťátko bylo. Manžel ted říká, že ani náhodou, ale pak připouští, že za ty 4 roky snad jedině, takže by se asi ukecat dal.
Já se ptala Borovice na věk, kvůli tomu, že za ty 4 roky mi bude 36, jestli už nebudu na to stará - mmch. s dětmi jsi začala ve stejném věku jako já
A taky se trochu bojím, jak to pak zvládat finančně, zatím mi to nepřijde nějak extra náročné, oblečení dědíme, jídlo pro 4 nebo pro 5 už není takový rozdíl, ale později, až budou chodit do školy, tak to asi bude jiná. Ale možná se pletu, nakonec hodně dětí mívají často zrovna lidi, který nejsou žádní boháčí.