Děkuji všem za reakce, pomalu si to rovnám v hlavě, jelikož ten UZ byl v 18+3, rozhodla jsem se že absolvujeme ještě jeden ultrazvuk na klinice PROFEMA, nebudu muset nikde žadonit, že chci ještě jeden "pro jistotu", ráda si jej zaplatím . Uvidíme co nám tam řeknou, bude to zase o 2 týdny později 20+3, tak nějak a myslím, že by nám to mohlo trošku ukázat co a jak, víceméně jsem stejně pro tu AMC nebyla rozhodnutá, i když jsem ted dokoukla do papírů a riziko Down není 1:119, ale 1:19 !!! Chápu že si ted někdo bude myslet, že jsem padlá na hlavu, ale stejně se mi zdá že je to dnes všechno přetechnizované a čím lepší přístroje, tím lepší zobrazení a pochybností a sama vidím, jak mě to užírá a potřebuju být hlavně v klidu a ten klid mám, když to nechám osudu a budu doufat, že je vše v pořádku ... a když nebude, tak se postaráme - víte přemýšlím nad tím, zda má člověk právo rozhodnout o tom, že dítě zabije - opravdu je to tak, já to tak vidím, někdy v 24tt dítě zabijete, není to interupce, prostě Vám v břichu dítě usmrtí a Vy ho musíte porodit, to je pro mne představa šílená, pro mě je důležité aby to dítě bylo štastné a víte co, myslím, že každé dítě je štastné, když má milující rodinu , a zrovna Down, i když je to tak těžké postižení, ty děti jsou štastné a myslím, že mohou být i ti rodiče, pokud dítě přijmou a nebudou s prominutím naštvaní, proč právě oni ??? a já chci aby moje dítě bylo štastné, ne aby zemřelo a pokud ano, tak přirozenou cestou a ne mojí vinou , mým výběrem, že toto nechci , chtěla jsem něco jiného ....
Možná je tento příspěvek zvláštní a trochu melancholický, ale už je večer a mám toho všeho uvažování už nad hlavu a opravdu chci najít vnitřní klid a ten mi amniocentéza nepřinese, ten musím najít v sobě a myslím, že už ho mám, děkuji všem, dobrou noc