Re: jak na plakající miminka a nezbláznit nebo neuhlodat se sebevýčitkami

Mik jak to tu pročítám, asi budu uklovaná ze všech stran, ale když jsem se dostala do stavu jako ty, přestala jsem kojit(pravda, až po roce a půl jsem se srovnala s tím, že to bylo vlastně dobře). Teda já navíc ještě odstříkávala a jedna se nenechala odstavit úplně, tu jsem zvládla jen do čtyř měsíců, pak definitivně taky stop (starší jsem kojila do roka a půl a do roka). Najednou přestaly řvát, mohla jsem je naštelovat tak, že nepotřebovaly odříhnout, dal se regulovat proud mlíka, mohly je nakrmit starší děti a hlavně, začaly spát celou noc (že se v půl roce začaly budit zas je už jiná věc a ne tak drastická). S flaškou byly spokojené holčičky co spaly v miminčím období 3 hodiny v kuse, najedly se, 5 minut čumákovaly a spaly dál. Krom toho jsem je krapétek ignorovala se slovy že jsou třetí a čtvrtá a mají prostě smůlu, protože barák se staršíma dětma a chlapem ve dne v noci v práci se sám neuklidí, jídlo se neuvaří... Nijak citově pochroumaný nejsou, jsou to mazlivky mazlivý a v některých věcech i šikovnější než byli sourozenci v jejich věku, ač nemám tolik času a síly (a možná ani chuti) se jim nějak extra věnovat. A stejně to nejde, když jsou 2 a starší k tomu. A ještě, nemáš třeba v okolí nějakou 13 ti, 14 ti letou holku, co by jí bavily mimina? K nám jedna začala chodit, když měly holky asi 3 měsíce, nepravidelně, když měla chuť - někdy 2x týdně, jindy jednou za 3 týdny..., sbalila jsem jí je do kočáru a 3 hodiny se děj vůle boží a teda bylo to super!! Chodí k nám doteď (momentálně tu prázdninuje) a žebrá na nás další mimino