Re: Disociativní porucha

Ale ano, vysvětlila mi, že prožil těžké trauma, dokonce i proč to tak je (vždy pro něj byl táta jistota, že je svět v pořádku, a potom, pro něj bez jakéhokoliv uchopitelného důvodu, odešel pryč, navíc se chová, jako by se nic nestalo, takže syn je z toho zmatený, nerozumí jeho chování) a že jeho stavy - např. začne monotónně mluvit jakoby do prostoru, má hlas jako cizí člověk, nebo jsem ho po jedné tátově návštěvě našla pod stromem, stál a kymácel se, nereagoval vůbec na jméno, až když jsem k němu přišla a dotkla se ho, tak začal plakat, ale tak tiše, jenom mu tekly slzy, vůbec nemluvil, byl jak hadrová panenka - jsou právě důsledkem té disociativní poruchy. Bojím se o něho.