Psaní úkolů s prvňáky

Mohu se zeptat, jak píšete úkoly s dětmi? Máme trochu rozpor s babičkou - ta píše tak, že dítěti u každého písmene říká "Tááááááááááááák, protááááhni to, teď dolůůůůůů a áááááááááááááááž na linku." A takhle u dalších 30 písmen. Připadá mi to podobné, jakjo kdyby napsala úkol sama. Dělá totéž s kreslením. Obrázky, které s ní děti namalují jsou krásné, ale jsou výsledkem přesné instruktáže: "Tak,a tady ještě očičko, domaluj tam řasy, tady...tak a támhle to máš takový prázdný, tam třeba ještě namaluj stromeček".

Já s dcerou píšu úkoly tak, že se podívám, jak píše první linku, řeknu jí, že má dělat větší(menší, kulatější) bříška, nebo dotahovat až na linku, ale pak už to nechám na ní. Průběžně na ní kouknu, ale nestojím nad ní. Je pravda, že konce pak odflákne, jak už to chce mít za sebou.
Nevím, jestli je ta extra pozornost důležitá, nebo jestli je na podporu samostatnosti lepší, když dítě nechám, ať píše samo. Už jsem dala za odfláknutí dvakrát dvě linky na extra papír, ale jinak ani není moc potřeba, učitelka je zatím spokojená.
Našla jsem diskuzi, kde se popisují různé přístupy.

"Ja s klukem nikdy ukoly nedelala. Jede od zacatku na svoje triko, kdyz to odflakne, nebo zapomene, nasledky ponese sam :nevim: U nas to teda funguje, zadny nuceni, zadny vyhrozovani: nechces psat ukoly, nemusis, rekni to pani ucitelce :mrgreen: Neni to pristup pro kazdou povahu, nekomu je to fakt ukradeny :lol: Stejne tak jsem s nim nechystala aktovku. Kdyz neco zapomene, je to jeho problem. Musim ale rict, ze s timhle pristupem s tim nema skoro problem, proste si zvykl uz na zacatku. Kdyz pak vidim, jak se kamaradka mori se svou holcickou, jsem fakt rada, ze jsem pro nekoho mozna ignorant 8-)"

"kdybych nad ním nestála, tak to nahrabe a jde a ještě mi řekne, že se snažil, klidně by udělal místo 10 dvojek jen 4 a že se mu tam další nevejdou. Nebaví ho to, protože musí, ale to je u něj obecný problém :roll: holt nad ním stojím, v duchu zuřím a když to opravdu prasí, tak ho to nechám napsat nanečisto, aby věděl, že když spěchá tak se to nevyplácí.

Co vy? Koukáte na každý písmenko, nebo necháváte na dítěti, jak se s tím popasuje?