Re: Budou někdy mimoni normální?

Mám doma 2 mimoně v mužském vydání, ten starší je mimoň několik desítek let a lepší už to nebude. Ač vážený vědecký pracovník, špička ve svém oboru, je v některých aspektech života naprosto nepoužitelný. Některé historky jsou úměvné (odchod ze školkové besidky v cizích botách), jiné už méně (upuštění klíčů do kanálu, odjezd od pumpy bez zaplacení, prostě na něco důležitého myslel atd.)

Syn předškolák je kopie tatínka. Byly doby, kdy jsem netušila, jestli je retardovaný nebo geniální. Okolí znalo tu jeho hlavně mimoňovskou stránku, takže jim se zdál spíš retardovaný. Až při vyšetření psychložkou se potvrdilo, že inteligence je určitě nadprůměrná, ale vývoj nerovnoměrný a co mu bylo jinde přidáno mu zase jinde chybí. To, že nevnímá svět je dáno jeho naprostým soustředěním na danou věc. Pak neslyší ,co mu kdo říká, neraguje, když odpoví, tak zcela mimo, protože myslí na svůj problém. Má svůj vnitřní svět, své problémy, kterými se zabývá. Nezajímá ho, co si obléká a že to má naruby. Neví, co obědval. Neví, co jsem mu právě řekla. Neví, kde zůstala flétna, na kterou ve školce hrál dvě hodiny před vyzvednutím. Zapomene, že si na focení oblékl připravené věci a tvrdí mi, že se fotil v teplákách a já pak vypadám před učitelkou jako blbec, když se ptám, proč ho nechali v teplákách.

V září má jít do školy, tak nevím, jak to bude vypadat. Ale myslím, že bude mimoň pořád.