Malé děti a sladkosti od babiček

Hezký večer, zajímalo by mne, zda a jaké máte či jste měli/y nastavené regule ohledně konzumace sladkého v čase, který vaše malé (předškolní) děti trávily s prarodiči.

Já jsem ohledně sladkého dost krkavčí matka, mám za to, že si moje děti ještě jeho konzumace užijí (aniž by se od určité doby musely kohokoliv dovolovat), takže v necelých třech letech dcera opravdu nepotřebuje přemíru sladkostí. Nemáme domácnost bez cukru a taky je mi jasné, že pokud bych jim sladké zcela odpírala, bude je to tím víc lákat jinde. Tudíž samozřejmě něco sladkého dostává, ale v dost malé míře, co tak koukám po okolí a mám srovnání.

Babička však nabízí sladké dceři v podstatě pokaždé, když se vidí. Jsme ze stejného města, takže onehdá se mi podařilo je potkat na procházce. Před obědem si malá nesla v jedné ruce sladké pitíčko a v druhé již rozbalené lízátko. Je hubená jak lunt a když se takto "napráskne", tak pak sní z oběda nula nula prd množství. U babičky nonstop rozbalený pytlík bonbonů. Slané tyčinky (to sice není sladkost, ale pro malé děti taky nic moc). Slazený jogurt. Nedá jí tedy celý pytlík bonbonů na posezení, ale i tak mi toho přijde moc. Nechci být jak dráb, který se každý den vyptává, jestli malá u babičky něco sladkého nesnědla. Na druhou stranu pokud vím, že už něco měla, nedostane pak doma, takže to vědět potřebuju. Malá má babičku ráda a přijde mi zbytečné, aby si ji babička do jisté míry uplácela sladkým. Vím, že babičky jsou na rozmazlování, ale stejně mi to vadí. Řekla jsem babičce, že nebudu nijak mluvit do toho, nabídne-li dceři něco doma upečeného (ráda a dobře peče). Vím, že dcera toho tolik nesní a přijde mi to jako lepší alternativa ke kupovaným sladkostem. Babičce to ale asi přijde, že to není to pravé "cukrátko", kterým by dceři udělala radost.

Díky za vaše zkušenosti. Neberte, prosím, toto téma jako další ze škakulky Příšerní prarodiče, hanba jim, že chtějí mé dítě potěšit. Vážím si toho, že s dcerou tráví čas. Přesto si myslím, že otázka stravy u takhle malého dítěte je v kompetenci rodičů a ti by o ní měli rozhodovat - jde o návyky na celý pozdější život.

L.